Já vím, že jsem otravná. Uvědomuju si, že svět se netočí kolem manžela (alespoň pro Vás ne). Konečně jsem v tom zatracenym Japonsku a všechno, co mě zajímá a o čem píšu, je jeden zatracenej Polák - není to ironie? Nemůžu na něj přestat myslet, každé ráno se probudím a nemyslím na to, že jsem v Japonsku, ne, já myslím na to, že on je jen jednu tenkou zeď ode mě a že to je nejblíž, co mi kdy bude.
Nevím, co mě to napadlo, začít se s ním vůbec bavit - kdybych věděla, kam až to dopracuju, možná bych do toho nešla. A možná jo, kdo ví. Každopádně jsem měla vědět, že kluk, který mi dokáže tak snadno proniknout do srdce, bude taky vědět, jak mi ho zlomit - dokonce opakovaně a to se ani nesnaží.
Sotva jsem se začala vzpamatovávat z té rány, že už se mnou nechce nikam jet, tak hned přišla další - dnešní doučování padlo, protože manžel se vydal pít - beze mě a hlavně beze slova, takže jsem na něj jak husa čekala až do půl dvanáctý v noci (hodina měla být v 6 večer).
A jako by to nestačilo, úplnou náhodou jsem se dozvěděla, že "zapomněl" na náš plán jít do zdejší kočičí kavárny - místo toho tam šel s Mirkem (nakonec však měli zavřeno). Nějak jsem neměla slov. A ještě si přisadil, když se zmínil, že tu vdanou Japonku, se kterou něco málo v minulosti měl, pozval sem...
Proto teď sedím s vypůjčenými sluchátky na uších, pouštím si muziku téměř na maximum a střídavě se uklidňuju a zase brečim. Jsem husa - on sice dokáže být skvělej a milej a je mi s ním opravdu dobře, ale na druhou stranu je to taky idiot, který si neuvědomuje, jak moc mě tím, co dělá, ničí. Téměř všechny vzpomínky na Japonsko se týkají jeho a polovina z toho jsou vzpomínky na to, jak mě něčím zranil, rozzuřil nebo prostě jen zklamal.
A já přesto za 5 hodin vstanu, abych mu k Valentýnu vyrobila čokoládu...
Ještě pár slov k anketě - dnes končí hlasování, takže neočekávám nějaký obrovský nárůst hlasů - výsledek je tedy jasný. Děkuji všem za spolupráci. Bohužel období, po které jste mohli hlasovat bylo ohavně dlouhé a situace tady se mezitím měnila jak počasí v Londýně. Ze začátku měla jasnou převahu možnost "giri" a udržela si ji samozřejmě až do konce, ale někde v pozdějším období se objevily i dva hlasy pro "anonymní". No a v rámci posledních dní se objevily i dva hlasy pro "vykašli se na to". Předpokládám, že to má spojitost s mým lamentováním tady, ale můžu se samozřejmě mýlit. I mé kamarádky jsou rozděleny na dva tábory - "tak mu to teda dej" a "že se na to nevykašleš". Já osobně jsem na vážkách, ale přeci jen jsem dnes ráno začala čokoládu vyrábět. Teď odpočívá v ledničce a čeká mě vykrajování a balení. Ale počáteční nadšení je pryč. Pokud mi tahle nálada vydrží, bude to opravdu jen giri čokoláda, protože začínám být z jeho neodpovědného přístupu a nedodržování slibů unavená. Ano, dokáže být naprosto skvělej, když chce. Jenže poslední dobou se mi zdá, že nechce - opravdu si zvyknul, že mu všechno strpím, takže si dělá co chce. Prostě úplně jak malý děcko. Bohužel na něj nemůžu vzít vařečku...
No comments:
Post a Comment