Problémy s počítačem

Je neuvěřitelný, jak složitej občas může bejt počítač. Já si s tím svým užívám takovejch problému, že už je ani nepočítám. Všechno to začalo asi před rokem, když se mi p****l počítač, kvůli virům. Ztratila jsem veškerej obsah a chvíli jsem myslela, že zešílim. Pak to ale přešlo, já měla počítač zpátky, sice prázdnej co se týče souborů, za to se dvěma systémama: Win98 a 2000. Tak jsem si říkala: super, aspoň můžu začít od začátku. Mělo to jen jednu chybu - v 98 mi nejde internet (a to až dosud) a ve 2000 mi nešel zvuk (to jsou věci, že?). Naštěstí tenhle problém jsem už vyřešila - předevčírem! Celej rok jsem byla na netu potichu a teď si konečně můžu pustit muziku - huráá! Tím však moje problémy nekončí. V průběhu roku jsem postahovala takovejch věcí, že mi na disku zbejvá 2GB místa, což není moc. A začínám se o všechny mý data zase bát. Tak jsem se rozhodla, že začnu zálohovat. Jenže já bych potřebovala zálohovat na CD. Mám vypalovačku (jo k tomu se váže další můj problém: vypalovačka pracuje jen ve 2000 a v 98 ne, mrcha!), ale program na vypalování bych potřebovala nainstalovat až po zálohování. Jenže takhle nemám kam tu zálohu dát! Ani nevim, jestli se mi vejde na disk (víte, já jsem na věci okolo počítače úplný tele). No, prostě zábavička :-)

Názory na mě

Dneska jsme ve škole měli takovou "činnost", která spočívala v tom, napsat každýmu, co si o něm myslíme. A takhle jsem dopadla já:

"Moc tě neznám, abych tě mohl soudit, ale nevím, proč se víc nezapojíš do kolektivu. Skoro to vypadá, že se něčeho bojíš. A hlavně buď víc hlasitá ať o tobě víme. Takhle jsi neviditelná a je to škoda."           - Honza


"U tebe mi přijde, že se nedokážeš rozčílit. Na můj vkus až moc tichá. Ty se uzavřeš do svého světa knížek a nic jiného tě nezajímá."                  - Martina


"Strašně tě obdivuju v tom, jak pořád čteš a čteš. Akorát by ses mohla víc zapojovat do společnosti. Ale myslím si, že jsi hodná."               - Tereza


"Jsi hodně zádumčivá a uzavřená do sebe. Komunikuješ s pár přáteli, kteří jsou pro tebe důležití."           - Vašek


"Jsi tichá, klidná a záhadná."            - Zdeněk


"No myslím si, že oba žijeme v úplně jiných světech a nerozumíme si. Jseš hodná  holka a hodně inteligentní. Hodně čteš a znáš dobrý filmy."             - Ondra


"I když působíš nevýrazným dojmem tak musím uznat, že zdání klame. Jsi moc hodná holčina :) A věř mi - netrap se s otravnostma a lá sebevědomí, vzhled atd. Protože ty můžeš být velmi sebevědomá už jen za to, jaká jsi."             - BB


"Jsi člověk, který za 1 rok udělal obrovský krok, hodně ses otevřela společnosti a ostatní teď můžou vidět, že jsi vtipný a přemýšlivý člověk. Ráda s tebou mluvím, protože naše rozhovory dávají smysl :-) Má to hloubku :)"           - Šárka


Díky všem za vaše uchvatný projevy. Ještě musím poznamenat, že se mi sešlo 21 lístečků. 11 lidí mě vidí jako otevřenou holku a celkem v pohodě, 10 píše, že jsem příliš uzavřená a jeden člověk mi nenapsal, jelikož mě nezná XD Tomu se říká správná třída...

Depka při pátku

Proč vlastně existujou pátky? Teda, já osobně nic proti pátkům nemám, vždyť jsou předzvěstí víkendu. Ale ten dnešní bych nejradši zrušila. Musím ale uznat, že ten začátek nebyl tak špatnej - dokonce sem stihla bus :-) Ale o angličtině sme měli takový divný cvičení, že nám jako pustila nějakou písničku (ne jako, doopravdy) a každýmu řekla slovo, který když uslyšíme máme jít před tabuli a utvořit tam řadu. A já samozřejmě jako jediná zůstala sedět. Jsem asi hluchá jak pařez. A to prej tam to slovo bylo aspoň 6x. Já to neslyšela, ani když mi řekli, kde to je. Dostala jsem z toho pocit, že jsem nejslabším článkem naší poloviny. Ale to není jen to, že neslyšim ňáký pitomý slovo. K čemu mi sakra je, že z testů dostávám dvojky, když se nedomluvim? Ani v tom psaní nejsem nijak dobrá. Když se to vezme kolem a kolem, já vlastně nejsem dobrá naprosto v ničem. Jestliže se říká, že každej člověk je v něčem dobrej, tak sem ta pověstná výjimka, co potvrzuje pravidlo. Jsem totiž antitalent úplně na všechno - psaní, kreslení, zpěv, prostě všechno. Občas si říkám, že bych se na to měla vykašlat. Proč se vlastně snažit, když mi to k ničemu není. Když jezdim domů, z okna autobusu vidim nápis Nekončí jen to, co nezačíná. Jenže můj život začal už hezky dávno. Říkám si, jestli bych teda už tý svý ztracený existence neměla nechat a skončit se svym zpatlanym životem, než to udělá nějakej vypatlanej ožrala autem...
(trošku depresivní, ne?)

O vesmíru

Tak jsem přežila dnešek (hurá). Abyste se nedivili - psali jsme totiž dvě strašlivý písemky a já sem spala jen asi pět hodin - a to jsem zvyklá tak na šest :-) Hned po ránu jsme měli dost makačku na mozek - probírali jsme vesmír (jak může průměrná šestnáctiletá holka pochopit rozpínání a smršťování nekonečného vesmíru v osm ráno a bez kafe?). Ale zalíbili se mi všechny ty galaxie a mlhoviny, takže jsem si je okamžitě musela kycnout (existuje vůbec takový slovo? a s jakym i/y se píše?) na blog. No a jelikož musim napsat ještě referát na chemii tak to pro dnešek už bude všechno :-)

Včerejšek a dnešek

Než budu psát o dnešku, vrátím se ke včerejšku. Na konverzaci jsme probírali světové problémy a dlouhou diskusí jsme se spolužačkou došli k tomu, že na světě je moc lidí. A řešením by bylo pozabíjet celou Afriku (kromě Egypta a toho severu kolem + úplnej jih). Jsme trošku brutální... :-) (Malý upozornění: až někde uvidíte prstové barvy, nejezte je ani k nim nečichejte - rozbolí vás hlava a chuť to má fakt odpornou...:-(
Dneska jsem zase na angličtinu měla prezentaci na téma trest smrti. Já jsem pro, moje kámoška proti. Měli jste vidět ten výraz, když jsem mluvila o tom, že zabít vězně je ekonomicky výhodnější...:-) Ona je totiž taková pacifistka, já jsem naopak vrahoun (jen obrazně - zatím... :-) Taky jsem začala sledovat Neon Genesis Evangelion, i když zatím tak úplně nevím, o co jde. No, rozhodně to vypadá líp než Naruto... A psali jsme zemák; vážně uvažuju o tom, že ve skutečnosti nejsem Češka, jelikož moje znalosti ČR jsou naprosto katastrofální...

O dni otevřených dveří...

Konban wa, mina-san. Uff, jsem tak utahaná, že si dneska dokonce půjdu lehnout před půlnocí :-) Měli jsme dneska ve škole den otevřených dveří a já s pár dalšíma lidma jsme prodávali brožurky o škole a posílali zmatený rodiče a jejich nervózní děti do auly na projev naší řídi. Byla jsem tam sice jen od půl pátý do sedmi, ale mám toho vážně plný zuby (a bolej mě nohy :-) Ale na druhou stranu se mi to hrozně líbilo. Konečně jsem taky měla příležitost bavit se i s klukama z naší třídy, který se se mnou normálně nebaví, a rovněž jsem zkoukla dva studentský filmy, který vznikaly v naší třídě (asi šestkrát každej - už je znám nazpaměť). Na tu hudbu, co se linula z obou filmů jsme pak s kámoškou tak trochu tancovaly a věřim tomu, že ti návštěvníci z nás byli trošku vedle :-) A mimochodem - vydělali jsme slušný peníze (jenom škoda, že všechny jdou škole). Zabralo to hodně času, ale jsem ráda, že jsem v tý škole byla, i když jsem mohla místo toho třeba spát - nedivte se, poslední dva dny jsem spala tak maximálně 9 hodin celkem a dneska jsem měla teprve tři kafe - chce se mi spát...spát... Doufám, že i zejtřek bude za něco stát...

dnešní zážitek

Zdravím všechny, kterým se podařilo dohrabat se na můj blog. S konečnou platností jsem se rozhodla, že sem bude nejenom dávat svý povídky (jestli mi nějakou ukradnete, najdu si vás), cizí obrázky atd. ale že vám taky občas budu něco psát. (nečekejte, že mi to vydrží nějak zvlášť dlouho - jsem hrozně líná, neumim psát a navíc mám naprosto nudnej život :) Nicméně si tady z toho udělám takovej malej deníček, i když vim, že to nikoho z vás nejspíš nezajímá...
Začneme jen tak zlehka: Dneska jsme ve škole měli výtvarku a přes impresionismus jsme se dohrabali k japonskýmu anime. Hurá, řekla jsem si, konečně něco záživnýho. Jenže jsem ztratila řeč hned při úvodu, kdy nám profesorka velmi zasvěceně sdělila, že typický anime jsou třeba Pokémoni a že takhle podobně vypadají všechny anime. A když jí to celá třída sborově potvrdila, musela jsem se vyhrabávat zpod stolu...

Maze Castle, rest in peace

Konnichi wa, minasan! Pro všechny, kdo mají v oblibě Yu Yu Hakusho, mám dnes velice smutnou zprávu týkající se stránky www.maze-castle.com. Už není. Ano, je to tak, tahle nepřekonatelná stránka, tenhle senzační zdroj informací se s námi rozloučil poté, co přibližně od 9. září nebyl aktualizován. A ať už ho znáte nebo ne, bude v nekonečných prostranstvích sítě velmi chybět. Jestli jste měli to štěstí a Maze Castle jste navštívili, pak na něj pěkně vzpomínejte. Jestli jste to štěstí neměli, vězte, že jste o hodně přišli. Tímto se i já s Maze Castle loučím a děkuji tvůrcům a hlavně Timovi za tento jedinečný zdroj informací a zábavy týkající se YYH. Arigato a sayonara...

konec školy

Každého jistě hned napadne ,,hurá, no konečně to skončilo", ale mě už se teď stýská po mých spolužácích. Dřív, když jsem chodila na základku, jsem prázdniny taky neměla ráda, protože jsem musela jezdit k babičce, ale zárověň jsem se těšila, že konečně z tý třídy a od těch lidí vypadnu. Ale teď jsem v mnohem lepší třídě, lidi mě tam berou, nesmějou se, nepokřikujou. A mám i kamarádky, co mi rozumí. Co můžu chtít víc? Vrátit se tam po prázdninách budu jako vysvobození a už se na to hrozně těšim, ale všechno má svůj řád a prázdniny být musí, takže si užiju dva měsíce samoty. Ach jo. No, co se dá dělat. Všem přeju veselý prázdniny a přejte mi, abych to ve zdraví přežila. :-)