:'-(

nálada:   je mi mizerně...

Četli jste sebrané dopisy Boženy Němcové? Já teda ne, ale jedna kamarádka ano, takže mám představu, o co jde. Němcová v nich píše všem kolem, aby jí poslali alespoň pytel brambor, protože nemá co jíst. Ještě když jsem to slyšela (to je tak maximálně pár týdnů zpátky) jsem si myslela, že to pro ni muselo být strašné - takhle se ponižovat, a litovala jsem ji. Ale v té době mě ani ve snu nenapadlo, že něco podobnýho budu provozovat i já. Polovinu dneška jsem probrečela, a ani do školy jsem nešla, i když už jsem to měla naplánovaný (předtim jsem totiž byla doma kvůli zubům - trhali mi osmičku, kdyby to někoho zajímalo). Ani zítra nikam nejdu. Nevim, co mám dělat. Moje matka totiž za září nedostala výplatu. Zdálo by se, že to přece ještě není tak zlý, ale je. Nemáme totiž ani korunu. Mý jediný džíny už za chvíli budou mít díry a přitom to v dohledný době nevypadá, že bych si mohla koupit nový. Ježiš, vždyť já nemám ani učebnice do školy! Fakt nevim, co s tim. Mamka volala mýmu otci, který s námi nežije, a půjčovala si dva tisíce. Před dvěma týdny. Tehdy to ještě vypadalo celkem dobře. Jenže teď už ne. Nemáme zaplacený účty, odpojili nám telefon a já se každej den probouzim s hrůzou, že nám odpojí i elektriku. Ne že by se nám to už v minulosti nestalo. Asi tak v osmičce nám hrozilo vyhození z bytu. Prostě se v tom pořád plácáme, hlouběji a hlouběji.
Nechci tady být, být doma, ale protože musim, tak si nalezu sem. Tedy dokud nám neodpojej internet nebo elektriku (tak schválně, co bude dřív?). Moje matka tu pořád chodí a bezradnym hlasem prohlašuje, že skočí z balkonu. Sakra, už zase brečim a nevidim ani na ten monitor.
Nevim, proč to tu všechno píšu; asi doufám, že když to napíšu, uleví se mi, otřu slzy a řeknu si všechno bude v pořádku.
Ale vážně bude?

Jak si úspěšně ušlapat nohy

nálada:  co poslouchám: kkm - mini drama cd

Po dvou letech jsem dneska zase zavítala do pražský zoo. A nestačila jsem se divit, jak se za ty dva roky změnila. Hodně mříží zmizelo, nahradily je vodní příkopy a sklo, konečně jsem se jukla na pavilón Indonéský džungle atd atd. Se zeměpisnym seminářem jsme sice prošli většinu zoo, já ale přesto zůstala dál, když už se ostatní rozhodli odejít a pěkně jsem si prošla zbytek. Nejvíc mě teda dostávali netopýři, který jsou umístěni v otevřený expozici, takže mohou lítat kolem vás. I když jsem si neustále opakovala, že se nemám čeho bát, pro jistotu jsem odtamtud docela rychle vypadla. Taky jsem si zamilovala především noční zviřátka, o kterých se tu někde můžete dočíst (alespoň víte, proč jsem je sem dávala). Ale že na mě v teráriu vybaf takovej ten obrovskej americkej šváb, co si to tam štrádoval po zdi těsně vedle mě, a přitom má bejt o pár kilometrů severnějc, tak to mu neodpustim. Je zbytečný dodávat, že jsem odtamtud zmizela rychlostí, nad kterou by se i blesk pozastavoval...
Nikdy jsem si neuvědomila, jak moc se mi v zoo líbí, ani to, jak mi chyběla. Užívala jsem si to dneska jak malá holka, nadšená ze všech zvířat, jako bych je viděla poprvé v životě, což se hlavně projevilo u Afrického domu, kde byla zvířata puštěna do toho obrovskýho výběhu, a já měla najednou pocit, že jsem uprostřed africký savany. A že se tam Fejk projížděl na mopedu už mě ani nepřekvapovalo :-P

Jak jsme hrály go

nálada:   co poslouchám: DBSK - Tonight

Go. Typická japonská hra. Podle Shari to připomíná jinou hru s názvem "Židi", a když si vzpomenu, kolik zajatců mi v každý hře vezme, tak už asi chápu proč XD. Já, jakožto nadšenec do všeho, co alespoň trochu zavání Japonskem, jsem v úterý otevřela noviny a zarazila se nad fotkou hráčů hrajících právě go. Po přečtení kratičkého článku jsem se okamžitě vrhla na Shari s úmyslem dotáhnout ji na festival Deskohraní, kde bychom se snad mohly něco naučit. Ačkoliv obě typický pražandy, ani jedna jsme nevěděly, kde ten Tyršův dům může být, takže jsme šly stylem Zkusíme-jít-ještě-o-ulici-dál-a-uvidíme. No, našly jsme to. Vlezly jsme tam, obě nervózní, co tam na nás vybafne. Naštěstí nic. Nikdo si nás ani nevšim. Po chvílích naprosto bezúčelnýho bloudění se však objevil někdo, koho jsme mohly zaměstnat a také jsme to udělaly. Poslaly jsme ho právě pro go, což se mu dokonce podařilo splašit, s kameny už to byl problém trošinku větší. Pak se ještě pustil do vykládání pravidel, který já už četla, a Shari ho neposlouchala, takže když jsme se pustily do díla, stálo to fakt za to.
Deska 13x13 nám však dlouho nevystačila, a když už to s mými bílými vypadalo bledě, zjevil se další z tzv. "Her-manů", a totálně se zhrozil. Když se jakž takž uklidnil dohrál hru se Shari sám, přičemž já jen valila oči. Druhá hra už vypadala o něco lépe, i když Shari si asi nikdy nepřestane stěžovat, že Herman upozornil na past, kterou mi chystala, a tím jsem se jí úspěšně vyhla. Stihly jsme ještě jednu hru, i když jsem měla pocit, že už vidim jen černobíle.
A dneska jsme po škole vyrazily znovu. Nemyslete si, že jsem jí tam dotáhla - šla dobrovolně! Dnešní úroveň našich her byla určitě mnohem vyšší než ta včerejší - vždyť ani zmiňovaný Her-man neměl připomínky. Ani dneska jsme však nezvládly víc než tři hry (a já jednou vyhrála!), jelikož vybavení bylo odvezeno ČAGO (Českou asociací go), takže o víkendu už nejspíš nemá cenu tam chodit (to jen v případě, že byste si řekli, že si to taky zkusíte). Každopádně bysme ještě chtěly zkusit chodit do Pražskýho go klubu. Jen doufám, že jestliže tam fakt půjdem, tak tam nebude nikdo, kdo by chtěl ty naše hry sledovat. Ještě by to chudák duševně neunes...:-D

Pro Shari :-P