Monday, 30 May 2011

Jak nestátnicovat - podrobný návod jak neudělat státnice podle Kavi

Za prvé, naučte se to jen tak napůl, aby se neřeklo. Ale naučte! Já nad tím seděla 10 dní, takže něco v té hlavě fakt mám. Ale 10 dní je fakt málo - moderní dějiny jsem víceméně jen prolétla, protože toho bylo kurva hodně.

Za druhé, nepřiznejte si, že to jsou opravdu státnice. Někde v polovině učebního procesu jsem chytla hysterčák a od té doby jsem byla přehnaně klidná. Jako kdyby o nic nešlo. Ještě dnes ráno jsem na twitter hodila status in denial a myslela to naprosto vážně. Vůbec mi to nedocházelo. Furt jsem si říkala, že se ráno vzbudim a do státnic bude ještě spousta času.

Za třetí, zaspěte. Natáhla jsem si dva budíky a spoléhala na spolubydly, které měly vstávat ve stejnou hodinu. Ani jeden budík nezazvonil a ony vstávaly až dávno po mně -_-

Spleťte si nohy a vykročte levou. V nějakým záchvatu debility jsem si nebyla schopná uvědomit, která noha je která... -_-

Zapomeňte se podívat na slohy, na které víte, že se budou zaručeně ptát. Došlo mi to až po cestě, okřikla jsem se těma nejhrubšíma nadávkama, na který jsem si vzpomněla, ale nedalo se nic dělat.

Tvařte se fakt hodně vyděšeně, aby jste šli na řadu mezi prvníma. Prý: "...no a za chvilku půjdete vy, abyste se nám tu nesložila." Tak dík. Nutno poznamenat, že stačila chvilka a chytla bych hysterčák, takže mě vlastně zachránili.

Vytáhněte si ty nejlepší otázky, co můžete. To může být problém, vím, sama to znám, ale tentokrát stál při mně sám Midorikawa-sama a já si vytáhla japonské divadlo a poválečnou ústavu *-* To je prostě zázrak! 

Napište si krásnou přípravu a v duchu nadávejte dívčině před vámi, že žvaní blbosti. Občas prašťte hlavou o stůl nad vlastní blbostí, abyste sobě i komisi dokázali, že jste fakt trotl.

Začněte celkem dobře a rychle si vyčerpejte nápady, než se stačí vrátit předsedkyně komise, která si odskočila pro kafe. Po jejím návratu zarytě mlčte, i když máte odpověď na jazyku. Ano, já vím, že v buddhismu existuje reinkarnace a nirvána a tohle, ale v tu chvíli bych vám neřekla ani jak se jmenuju.

Dotazy, které vás vysloveně navádí k odpovědi, ignorujte. Jakmile vám někdo ukáže, k čemu míří, považujte za trapný říct to nahlas.

Když přijde ten rozhodný okamžik - u mě to byla konverzace v japině s W-senseiem - nedejte dohromady jedinou větu. Víte co? Ani se nesnažte. Nemá to cenu. 

A teď přijde ta nejlepší část - rozbrečte se nad vlastní blbostí. Ne, fakt. Ano, jsem trapná. Ano, jsem psychicky labilní a dejte mi do ruky kudlu a podřežu se. Dnešek je jeden z těch dní, kdy jsem (ne)rada, že tu nemám své prášky na spaní. 

Bez jediného japonského slova tedy odejděte s tím, že je vám nařízeno se příliš nevzdalovat, protože si tu konverzaci dáte na konci ještě jednou...

...a opravdu se nevzdalujte - zaplujte na nejbližší záchod, kde se 2 a půl hodiny uklidňujte.

Když už konečně máte pocit, že dobrý, a objeví se vyučující, pokračujte v dokazování, že jste fakt naprostej debil a chytněte hysterčák.

Až se tedy necháte přesvědčit, že teda dobrý, vejděte do třídy, posaďte se a neřekněte ani slovo. Znova.

To by tak nějak mělo stačit. Zaručuju vám, že to funguje. Uděláte ze sebe takovýho trotla, že to nikdo nikdy netrumfne a vsaďte se, že si vás budou ještě dlouho pamatovat. 
Stydim se za sebe, za to, jakej jsem debil a případ pro psychiatra. (btw to už je podruhé za dva týdny, co mě někdo poslal k psychologovi.) A stydim se, že jsem nakonec tu dvojku fakt dostala. Považuju to za jednu ze svých nejhorších proher v životě. A tak tu celý den brečím. Zrovna teď mi tu kapou slzy a vidím velký kulový. 
Zítra jdu za doktorkou B. probrat možnosti, co dál. V rozpoložení, v jakým zrovna jsem, jí asi řeknu, že nějak neplánuju další setrvání v Olmu a potažmo ani v tomhle stavu. Takhle se fakt žít nedá. K čemu mi jsou znalosti, když je nedokážu podat? Nemám budoucnost. Nemá to význam. Nikam to nevede. Jsem k ničemu. Zase.

Friday, 20 May 2011

Troška sebechvály před velmi depresivním obdobím

Dneska jen kratičce - udělala jsem si krásné kolečko knihovna-sekretářka na anglistice-Šimáčková-studijní-kopírka-studijní-knihovna-studijní-sekretářka na kasu, do toho vrazila oběd s Miki a mám splněné studijní povinnosti a odevzdanou bakalářku. Byl to sice boj, ale přeci jen jsem se tedy dohrabala ke státnicím.
Takových je nás ale nějak málo - většina lidí z mého ročníku buď nejde ke státnicím, nebo nemá bakalářku. 

Byla bych proto na sebe strašně hrdá, kdybych nebyla tak vyděšená z toho, že jedny státnice mám za 10 dní, druhé 14 dní potom a obhajobu den nato. Jako lidi, možná jsem dobrá, ale takhle dobrá teda rozhodně nejsem. Jsem zvědavá z kolika věcí mě vyhodí - tipuju 2 (to abych nebyla úplný pesimista) XD

Tak takhle ta nádhera vypadala.

Wednesday, 18 May 2011

Pozitivní chvilka

Už dlouho tu nebylo nic pozitivního, tak abyste mi tu nepáchali sebevraždy jako ten maník z vedlejších kolejí, který si předevčírem skočil z 10. patra, tak vám sem hodím nějaké ty dobré zprávy.

Za prvé, dopsala jsem bakalářku. Má 46 stran bez těch hovadin okolo a dneska jsem ji i dala nechat svázat. Mám si přijít v pátek. Ale byli teda příjemní jak šmirgl.
"A potřebovala bych to datum a jméno i na hřbet..." "To neděláme."
"Šlo by to i vypálit na cédéčko?" "Ne" 
Už se vyloženě těším, až tam zas příště půjdu X_x Teď jen musím doufat, že v pátek u nás na katedře někdo bude, protože jinak nevím, co s těma bakalářkama budu dělat... (Kavi má v plánu je přinejhoršim strčit do ruky W-senseiovi, protože ten tam zaručeně bude)

Dále jsem pásla souborku na japině. Byl to boj a trvalo to dva pokusy, ale na tu dvojku jsem to dala. Jestli si myslíte, že tímto mám pokoj, jste na omylu. "Ale mohla byste si to přijít zkusit napsat znova na tu jedničku." Takže jsem tam byla i potřetí a zítra jdu znova. Na tu jedničku to prostě nedám, protože se neučím znaky, ale tak když ho to baví opravovat *pokrčí rameny*

Níže zmiňovaný projekt na anglistiku byl nejspíše přijat, protože to mám zapsáno ve stagu, ale v pátek tam stejně radši dojdu.

Včera jsem měla poslední dvě zkoušky - korejštinu a morfosyntax.
Korejštinu jsem ani neviděla. Seriously. A když jsem tam přišla, tak prvního kluka hned vyhodila. Tak jsem si říkala, že to je v prdeli a málem chytla hysterčák. Poprvý mi docvaklo, že se k těm státnicím fakt nedohrabu. Ale všichni svatí a Midorikawa-sama nejspíš stáli při mně a já to dala O_o
Neuvěřitelně mi to zvedlo náladu^^

Pak mě čekala ta hrůza. Paní proděkanka byla opět v ráži - ten den vyhodila už 4 lidi, přímo před mýma očima pak i mou spolužačku. Říkala jsem si, že to už je teda v prdeli a že se můžu zvednout a jít. Naštěstí jsem měla komisionálku, takže to nešlo. Komise sestávala z jedné velmi příjemné vyučující, takže jsem byla přeci jen trošinku klidnější a snažila jsem se, seč jsem mohla. Nakonec se jim stejně podařilo mě rozhodit, ale stihla jsem aspoň říct pár chytře znějících věcí, takže jsem tu trojku ulovila. Byl to teda boj na život a na smrt, ale mám to ^___^
Pak to teda trošinku zkazil fakt, že mě poslaly k psychiatrovi a řekly mi, že státnice neudělám. Ale aspoň jsem pak stihla potkat moji milovanou Sylvu, která mi opět zvedla náladu. Prosím si ji domů <3
Večer jsme pak s Miki a se spolužačkou Ninou, která se dozvěděla, že pojede na rok do Japonska (vidíte, já vám říkala, že tady zůstanu sama), šly chlastat. A bylo to děsně fajn, pokecat si zase japonsky a tak. Škoda, že Miki tuhle sobotu odlétá :(
Jo, a dneska se jde oxidovat k Saše a T'Sal, protože dneska nic nemusim.

Takže abych to shrnula - mám vše hotovo a můžu ke státnicím. Nejsem skvělá? ^^

edit.: Tak jsem dneska tu souborku z japiny dala za 1 ^_^ A W-sensei mi gratuloval k té zatracené anglistice. Kdyby to nebylo čotto, pozvala bych na kafe i jeho^^

Saturday, 14 May 2011

Slepice a já

Kavi je na prášky z množství práce a její spolužačka jí situaci nijak neusnadňuje. Zde je autentický přepis twitter dramatického monologu s názvem Slepice a já.
Hrají: Kavi, Slepice (mimo jeviště), ve vedlejších rolích pak T'Sal a Warrion.

Příběh: Kavi a Slepice mají udělat projekt na anglistiku. Kavi má práce nad hlavu, dopisuje bakalářku, před sebou 2 zkoušky, z čehož jednu už potřetí opakuje, takže ji čeká komise, a státnice jsou také za dveřmi. Od pondělka nespala víc jak 4 hoďky denně a to je prosím sobota. Takže když věděla, že nestíhá, sedla si ve čtvrtek v noci ke kompu a sesmolila úvod a metodologii projektu. Také je dobré upřesnit, že sehnala všechny dotazované, protože to Slepice nezvládla. A teď má v plánu nechat zbytek práce - tedy zhodnocení výsledků a závěr - na Slepici. Setkání je stanoveno na 13 hodinu na fb.

Pojďme se tedy podívat, jak to probíhalo.

Kavi: tak prý: "Já si udělám tabulku a ty to za mě napiš" Tak dík >.< T_T
Warrion: tak ji pošli do háje, ne?
K: Jí o nic nejde, ona má čas do září. Tak jako tak to stejně budu muset udělat sama, abych se něčeho dočkala :(
K: hm, teď už je to "Tak ty to napíšeš a mohla bys teda udělat i tu tabulku?" *headdesk*
W: mno, aspoň tu tabulku by snad udělat mohla, ne?
K: očividně ne. "ach pomoc, já si nevím rady" -_-
T'Sal: Jí pošli do prdele, udělej to celé sama a vysvětli vyučující, že je Slepice líná kráva.
K: lol XD mám sto chutí to udělat, protože kromě toho, že je líná a neschopná, tak je taky blbá >.<
K: Ok, TnC ost do uší a jdu psát projekt původně určený pro 3 lidi -_-
K: Počkám, jestli jí to významné ticho napoví, že by tuhle část třeba už konečně mohla udělat ona...
K: Výrazněji naznačovat už neumím, další stádium je, že jí napíšu vzteklej mejl a budu hodně sprostá.
T: Napiš!
W: jen do toho XD
K: "napiš závěr a pak uvidíme co dál" a obsah se napíše sám, že ano -_-
K: Nesnášim větu "nebo to mám snad napsat já" To víš, že ty, kdo jinej! >.<
K: lol XD Jsem na sebe hrdá - na tvrdo jsem jí oznámila, ať to napíše :D
K: Ale spálila jsem si kvůli ní oběd :(
T: To je drama! XD
K: A ještě zdaleka nekončí... O co, že to stejně napíše úplně blbě...
K: Ježiš, chudinka pracuje už 4 hodiny! Jestli ona neumře na přepracování! *myslí na to, jak od pondělka nespala víc jak 4 hodiny denně*
T: Tak s tím už docela počítám, že jestli ti něco pošle, bude to nepoužitelný shit XD
K: Ale tohle je příliš. Si ze mě dělá srandu nebo co? >.< Zhodnocení celého projektu ve 4 větách!
T: Mg... tak jako jestli z ní nevymlátíš něco lepšího, tak to fakt napiš sama a tuhle její "práci" ukaž vyučující...
T: Btw, to jako na nich pracovala 4 hodiny, nebo do té práce zahrnula i lakování nehtů? o.O
K: Nebudu sprostá. Nebudu sprostá. Nebudu sprostá. Nebudu kurva sprostá! >.<
T: Buď sprostá, ulevíš si xD
K: Tak už mám stránku a ještě zdaleka nejsem u konce... Doufám, že Slepici brzo vyhodí, protože fakt, že je prvačka ji opravdu neomlouvá!
K: Tak jsem si právě udělala 18 stránkový projekt pro tři lidi zcela sama...
(konec v 19:39)

Když jsem jí poslala výsledek, napsala mi "je to dobré"
Dobré?! Je to fucking great na to, že nehnula ani prstem!

Thursday, 5 May 2011

Domove, sladký domove

Kavi je momentálně nasraná. Ne naprdnutá nebo nakrknutá - nasraná.
Včera jsem se ráno hnala skoro ještě se zalepenýma očima do školy a na dveřích kolejí visel papír krásné žluté barvy, který okukovala jedna holčina. Ze zvědavosti jdu juknout a tam nám vesele oznamují, že za měsíc všechny studenty vyhazují z kolejí. Fakt.

Nasrala jsem se, každému si stěžovala, a když jsem se na to cestou zpátky chtěla juknout ještě jednou, papír zmizel. Spolubydla navrhla, že to byl vtip. Asi jsem tomu uvěřila. Přeci jen - ráno, veřejně přístupné místo, spousta lidí se spoustou volného času. Proč ne.

Dnes se to objevilo na stránkách kolejí a menz. Nasrala jsem se znova. Představte si to - 17. června, polovina zkouškového a 5000 (!) studentů najednou na dlažbě. Jako wtf? Kdo nemá známé na privátech, je v prdeli. Já jsem na tom ještě celkem dobře - poslední věc, obhajobu, mám 15.6., ale 20. by měly být přijímačky. Naštěstí mám taky téměř celý ročník na privátech, takže se můžu těšit na pohodlnou zem.

Ještě víc jsem se nasrala, když jsem zjistila, že celé tohle divadlo je kvůli Dětským olympijským hrám, které pořádá Olomoucký kraj. Ti malí haranti jim za ubytování zaplatí 400/den oproti našim 70/den. Je tedy jasné, o co upolu jde především. Což je fakt smutné. Jako by nestačilo, že nás tady už nějaký ten měsíc serou s výstavbou školky a vrtají už ne od 8, ale od 7 ráno. Samozřejmě od rodičů těch malejch uřvanejch harantů pak dostanou další prachy a co na tom, že studenti občas i potřebují klid na učení.

Navíc se koleje ohání kolejním řádem, kde se ale píše: "V zájmu celouniverzitních aktivit (konference, semináře pořádané UP) lze v mimořádných případech schválených rektorem přerušit ubytování studentů v koleji od 20. 6. do 15. 9. na nezbytně nutnou dobu..."

Za prvý nevím, nakolik se olympiáda v Prostějově dá označit za "celouniverzitní aktivitu", za druhé píšou vyloženě 20.6., tak proč se musíme vystěhovat do 17.6.? 

Ale oni vědí, proč to oznámili teď - příští týden je zápočťák a správný student má zápočtů přímo na posrání, takže asi nečekají, že někdo bude mít chuť se ještě bouřit. Já mám. Tohle si prostě nemůžou dovolit. Už takhle s náma jednaj jak s póvlem a serou nás, čím se jen dá. (Na tomto místě si musím postěžovat na netopící topení - všude jinde se prý topí, i u nás doma, kde nezatopí, dokud jim nezamrznou trubky, ale tady né - není divu, že si úspěšně vykašlávám plíce a je mi zima i ve třech svetrech pod dvěma dekama)

Vždycky jsem byla s kolejema jakž takž spokojená, protože jsou blízko školy a tak, ale čím dýl tu jsem, tím víc mám pocit, že to za to nestojí. Naštěstí Olomouc je město se spoustou privátů za přijatelnou cenu, takže to do příštího roku asi taky zvážím. 

A teď mě omluvte, jdu se Sósekim umírat do postele.