Sraz se základkou

nálada:  co poslouchám: rádio Bonton...:-)

Včera jsme měli setkání se základkou po dvou letech. Nejdřív jsem si říkala, že tam ani nepáchnu. Pak jsem se ovšem dozvěděla, že jedna slepice, co se mnou i teď chodí do školy, prohlásila, že já určitě nejdu. Tak jsem se zařekla, že půjdu. A šla jsem :-)
Jak je mým zvykem, nestíhala jsem to ani omylem. Sraz byl v pět odpoledne před naší základkou. Já dorazila asi deset minut poté (což je celkem dobrej čas, protože mi ujel autobus a šla jsem pěšky). Moc lidí tam teda nebylo...
Nakonec nás bylo 14. Kluk, co to všechno zorganizoval, pro jistotu nepřišel.... Nakoupilo se něco málo k jídlu a pití a šli jsme na blízkou louku. Docela pohoda. Jen bylo zvláštní, že holky, co bejvaly moje nejlepší kamarádky mi byly nějak moc vzdálený. Téměř vůbec jsem s nima nemluvila. Jedna je totiž drsná hiphoperka a druhá taková snobská... no nic.
Začalo pršet, což znamenalo, že ta slepice, co už jsem o ní mluvila, šla se svejma kámoškama a jedním klukem pryč. Žádná škoda. Ale pak jsme se rozloučili ještě s dalšíma třema klukama, což už mě kapku mrzelo. Zbylo nás sedm (statečných). Vyrazili jsme do nejbližší hospody, kde si každej něco dal (já měla jen kafe - vážně) a kecali jsme. Já se nestačila divit, jak se ty lidi změnili. Jeden kluk - Dan - má teď takový dlouhý vlasy, i když předtím si zakládal na jejich krátkosti. Taky mě dost zarazil Honza. Nejen, že zná anime (konečně někdo!) ale vždycky byl takovej malej a ňouma, ale teď vyrost a byl úplně senzační a taky dost roztomilej...:-)
Asi po sedmý jsme zase vypadli, což bylo způsobený tím, že Honza někde našel kartónovýho Hulka a my zdrhali, kdyby ho někdo chtěl zpátky. Tehdy se od nás taky odpoutal Dan a moje dvě kamarádky. Zůstali jsme teda čtyři: já, Petr, Honza a Michala + papírovej Hulk :-)
Namířili jsme si to k jednomu spolužákovi, kterej měl u sebe Honzovu bundu, ale protože nebyl doma, tak jsme tam více méně prošli celý Hodkovičky...
Nikdy by mě nenapadlo, že s nima bude taková sranda. U Petra jo, ten byl vždycky v pohodě. Ale Honza se mě vždycky stranil a Michala taky bejvala jiná. Lidi se asi vážně měněj. A někdy je to fajn. Doufám, že se zas někdy sejdem...

Vrátila jsem se v jednom kuse!

nálada:  co poslouchám: limpbizkit - Build a bridge

Tak jsem zpátky. Řeknu vám, že to teda byla fakt výprava. První den jsme projeli Mariánský lázně, Cheb, SOOS, nějaký rašeliniště atd. atd. Jsem fakt večer byla ráda, že jsem na Mariánskou dojela celá. Tam jsme se rozdělili do chat - my s holkama jsme bydleli v Matfyzu ;-) Lucka okamžitě zabrala koupelnu, já si šla vařit kafe (nikdy mě nenechávejte půl dne bez kafe - jsem pak nebezpečná) a kluci se vrhli k televizi, jak kdyby ji neviděli tejden. Hrál se totiž nějakej fotbal nebo co. Po Lucce jsem koupelnu zabrala já. Všechno v pohodě. Pak se vypařila třetí z náš - Šárka. Nejdřív koukala s klukama na fotbal a pak se zdejchla k dalším spolužačkám. Já s Luckou jsme zůstaly na pokoji a kecaly asi do půlnoci. Jelikož jsem předchozí noci spala 4 hoďky, tak jsem pak usnula. Šárka furt nikde.
Pak se z chodby začly ozývat divný zvuky a někdo se hystericky smál. Otevřely se dveře, do našeho pokoje vpadlo světlo a kupodivu i Šárka. Totálně zlitá. Bylo půl druhý. Přivedli jí spolužačky a kluci. Všichni v mnohem lepším stavu než Šári. Vogy (moc pěknej kluk - někdy sem musim dát fotku) nám řek, že se jako omlouvá, ale že Šárka to trochu přehnala. Prej trochu! Lucka i já jsme byly šíleně naštvaný. Nejenže nás takhle hnusně buděj ale ještě přitáhnou tohle. To se opravdu nedá nazvat jinak. Šári nedokázala jít rovně ani mluvit tak, abysme jí rozuměli. Pak se zavřela na záchod a zůstala tam asi šest minut. Když se Lucka naštvaně zeptala, jestli tam usnula nebo co, Šárka řvala na celou ubytovnu, že na tom pracuje. Pak jsme ji násilím musely vtáhnout do pokoje, protože se tam začala s jedním spolužákem hádat. Bylo jasný, že do koupelny už netrefí, takže sebou plácla na postel, přičemž nám furt říkala, že měla jen kalíšek fernetu od Vaška (to pak asi po osmym opakování změnila na láhev). Ve skutečnosti ale smíchala víno, vodku a asi tři čtvrtě lahve fernetu. Pak nás tam pořád prosila, ať jí povídáme "fantasmagorie o šestinohejch příšerách". A když Lucka odsekla, že je ožralá jak prase, Šárka na to, že vůbec neni opilá, né, to se musíme zeptat nějakýho jejího kamaráda, jak to vypadá, když je opilá. Nechtěla vůbec dát pokoj, i když se nám s Luckou chtělo spát. Ani už nevim, kolikrát jsem jí poslala do prdele. Pak si tam sedla na postel a prohlašovala, že dokud si s ní nebudem povídat, tak tam bude sedět. Moc dlouho to nevydržela, protože z tý postele spadla na kufr vedle ní. Taky se pokusila někam vydat, ale motaly se jí nohy a spadla tam na mě. Fakt jsem jí měla plný zuby a styděla jsem se, že tohle je moje kamarádka. Když zapadla zas do postele, pořád tam ošahávala Lucce nohy i pod hrozbou kopnutí.
Já pak na štěstí usnula, ale Lucka mi ještě vyprávěla, jak Šári potom úplně šíleně chrápala. Zklamala mě. A myslim, že nejen mě. Lucku taky. I proto, že řekla, že Lucka vlastně vůbec není její kamarádka. V tu chvíli mi Lucky bylo fakt líto. A ráno si to Šárka samozřejmě moc nepamatovala a nedokázala pochopit, proč se s ní nechcem bavit. Málem na nás ječela, jako by to byla naše vina a ještě se na nás za to naštvala. Copak je to tak hrozný, že k zábavě se nepotřebuju ožírat do němoty? Nebo je snad trestný, že když jsem unavená, nechci se cpát do společnosti? Šárce asi vadí izolovanost a volí raději kopu lidí, se kterými se baví tak povšechně než pár kamarádek, který se k ní poutají nejvíc. Je mi líto, že nejsem ten typ, kterej se cpe do společnosti a chce bejt oblíbenej, ten typ, kterej se musí ožrat aby byl in.
Sice se pak několikrát omluvila, ale popravdě - k čemu je omluva, když to nemyslí vážně?! Myslim, že Šárka je na to nějakým způsobem hrdá, že se takhle ztřískala. Kdyby nebyla, proč by se o tom pořád tak mluvila? Samozřejmě, že i nadále je mojí nejlepší kamarádkou (proč taky ne - vždyť jí mám strašně ráda), ale opravdu mě hrozně zklamala a myslim, že už jí nikdy neuvidim jako dřív a vždycky se už asi budu bát, kdy nás s Luckou zas opustí, aby byla s hromadou lidí, kteří jsou jí vzdálení...

Ja ne...

nálada:    co poslouchám: Nelly Furtado - Turn off the light

Zdravim všechny! Dneska jsem konečně po pár týdnech dokončila svůj překlad doujinshi Datte kimi ga sukinanda a nedokážete si představit, jak jsem ráda, že to mám z krku. Zároveň si ale uvědomuju, že mi to bude chybět...
Taky jsem dneska dočetla Spirálu od Kodžiho Suzukiho (jestli jste četli - ČETLI, ne viděli - Kruh, tak si to rozhodně přečtěte). Jestliže ten první díl byl trochu negativistickej, tohle je čirej pesimismus. Už se nemůžu dočkat dalšího dílu...
No nic. Co chci ale napsat je to, že zejtra odjíždim do Krušnejch hor na zeměpisnou expedici. Takže nebudu na compu a nejmíň tři čtyři dny tu bude pusto prázdno žádná aktualizace. Zároveň se chci omluvit těm, komu dlužím mejl - hold musíte pár dní počkat...
Tak mi držte palce, ať se tam někde neztratim v lesích :-)
PS: Když byste si měli vybrat jeden seminář, byl by to ekonomicko-právní, matika, stylistickej nebo programování? Já se nedokážu rozhodnout...
BTW na stoptazmo.com je 108. kapitola Death note, kdyby to někoho zajímalo...

Pěknej den

nálada :  co poslouchám: KKM - Arigatou (second ending)

Věděli jste, že knihkupectví otvíraj až v 9 hodin? Já tedy ne. Tak jsem tak sebevědomě ve čtvrt na devět do jednoho vyrazila, že si koupim nějakou knížku a koukám, ono zavřeno. Ještě jsem stihla potkat svou třídní, která na mě koukala jak z jara, protože nám škola normálně začíná ve tři čtvrtě na 8...
Když jsem pak dorazila ke škole, koukám, že nám rozkopali chodník. Takže musíme celej ten barák obcházet, což mi tolik nevadí. Co mi vadí je fakt, že s tim nadělaj takovýho rámusu...:-(
No tak jsme alespoň ukecali naší učitelku abysme šli na dvě hoďky na hřiště místo abysme trčeli ve třídě. Tam se naše třída rozdělila na čtyři skupinky - já s holkama jsme si vlezly na písek, kde se obyčejně hraje beach volleybal a já si zase po dlouhý době mohla hodinu a půl vesele pomlčet.
Když jsem si pak teda koupila tu knihu, šla jsem domů a jako obvykle ke compu. Já tu sem snad pořád. Ale dneska se podařilo mýmu bejvalýmu spolužákovi vytáhnout mě ven. Normálně se tu objevil a vyrazili jsme k blízkýmu lesu, kde jsme zase půl hodiny vesele pomlčeli (na mlčení jsem fakt expert :-) Konečně jsem vypadla z baráku do přírody. Byla to fakt změna. Ale dobrá změna. Takže díky, Péťo :-)

První květen...

nálada:   co poslouchám: RHCP - Dani California

Byl pozdní večer první máj, večerní máj byl lásky čas...STOP! Tohle už nechci slyšet. Mám plný zuby těhlech veršů. Nic proti panu Máchovi a jeho Máji, ale my jsme to nedávno probírali ve škole a už mi to leze i ušima.
Přesto jsem se dneska vydala ven. Konečně. Tejden jsem byla zalezlá doma a léčila se z nějakýho pitomýho nachlazení. Tak jsem vyrazila do přírody a pátrala po rozkvetlých třešních. Ne, abyste si mysleli, že jsem chtěla odchytit nějakýho vejra a líbat se s nim. Ani mě nehne. Ne, já byla obdivovat krásu rozkvetlých třešní. Viděli jste už někdy něco krásnějšího, než rozkvetlou třešeň uprostřed slunného dne, kdy okvětní lístky poletují ve větru a vzduch je naplněn vůní květů? Já tedy ne.
A teď už zase sedim doma, učim se děják a vůbec mě to nebere. Nemůžu se soustředit. Jsem prostě mimo a přitom nevim z čeho...
Asi mi pořád něco leží v hlavě, ale nemůžu přijít na to, co to je. Asi si půjdu lehnout, jinak ráno nevstanu...
Á, málem bych zapomněla. Donesla se ke mně novina, že se bude natáčet Death note jako anime. Umírám štěstím^^