NSZ

nálada:  co poslouchám: úryvky ze Stargate

Je sobota a já vstávala v pět ráno a šla jsem do školy.
Ne, vážně. Na našem gymplu se dělaly Národní srovnávací zkoušky a já byla jedním z administrátorů. Byla jsem ve dvojici s Naty v naší kmenový třídě. Všichni jsme dostali několikastránkový manuál a včera po škole jsme zhlédli instruktážní film. Říkali jsme si, že na tom se nedá nic zkazit. Navíc dobře platěj, tak co.
Když jsem dorazila do školy, to bylo v půl osmý, už tam postávali účastníci zkoušek, a to i přes to, že samotná zkouška začínala až v devět. Vylezla jsem schody a vidim, že na lavičce sedí Naty a vedle ní někdo leží. Byl tam chudák tak zachumlanej, že jsem ho poznala pouze podle zelených botasek. Ondra, nejegoističtější člověk co znám. Ležel, pod hlavou svůj bágl, oči zavřený. Dospával. Jak jsem se pak dozvěděla, zrovna přišel z noční v Makru, kde vykládá zboží. Bohužel mi nesnesitelně klapou boty, takže jsem ho vzbudila. A představte si to - on mě pozdravil! (to nikdy nedělá a já už vlastně taky ne) Mně ho bylo tak hrozně líto, jak tam schoulenej ležel *rozplývá se*
Ehm *významné odkašlání*, zpět k tématu.
V aule jsme dostali jmenovky, vodu a dvě obálky - Kerberos a Calisto, ty neproblematičtější věci, jaký jsem dnes viděla. Rozdělili jsme se do tříd, já tedy byla s Naty v prvním patře. Ještě že tak. Si nedokážu představit, že bych byla ve druhym patře a když tak musela lidem vysvětlovat, že jestliže chtějí na záchod, tak klučičí na patře vůbec nejsou...*pokrčí rameny* Na tabuli jsem sepsala seznam, jak kdo bude sedět, a pak už se začali trousit účastníci. Naty je se seznamem v ruce posílala do lavic. Připadaly jsme si konečně jednou strašně důležité :-P Když odbyla devátá, Naty začla svůj proslov už třetím zopakováním, že si maj všichni dojít na záchod. Nikdo ani ťuk (ňoumové tvrdohlaví!). Následovala kontrola OP, což jsem měla na starost já a docela mi to i šlo, než jsem se dostala ke klukovi s pasem odněkud z Ukrajiny. Já po něm chtěla rodný číslo a on na mě, že rodný číslo nemá O_O
Pak jsme jim rozdaly totálně zvorané dotazníky, což Naty docela rozhodilo - chyběla totiž druhá strana...
Naty přečetla pravidla a pak jsme se vrhly na protokolární rozpečetění obálky. Svědkem nám byli takoví dva kluci z první lavice. Hlavně David Lajpert byl nezapomenutelnej. Všichni se totiž oblíkli tak nějak běžně (až na jednoho hošana v pastelově zelenym tričku s bílým svetříkem přes ramena), ale on měl skejťácký boty s červenejma a žlutejma tkaničkama, skejťáckou mikinu, kalhoty i kšiltovku. Navíc nám stále připomínal, že má špatně napsaný jméno. Úplně jsme si ho oblíbily^^
Rozdaly jsme záznamový archy a pak i zadání a Naty vydala pokyn "Můžete začít pracovat" - vyvrcholení celý akce!
A tak začali. Jako administrátorka jsem musela pochodovat mezi nima a dohlížet na ně. Protože mám ty klapavý boty, musela jsem je zout a chodit jen v ponožkách, abych je nerušila. Tyhle testy se mi líbily asi jen proto, že jsem je nepsala já, nýbrž jsem dohlížela na ostatní. Naty se zatim starala o administrativu a vyplňování všech protokolů. Ale byli hodní, nezlobili a neopisovali. Po 105 minutách jim Naty oznámila konec. Krutě to nestíhali. Až mi jich bylo trošku líto (hlavně Lajperta, ale to je přeci jasný). Všechno jsme od nich vybraly a zase protokolárně zapečetily za asistence našich dvou oblíbených účastníků. Hotovo!
Rozprchli se jak stádo ovcí a my až pozdě zjistily, že nám dva podpisy ještě chybí. Začaly jsme nahánět ty zbytky, co nám ještě zůstaly v dosahu, a dobře to dopadlo. Ještě vše dodělat podle manuálu, odevzdat obálky ředitelce, a jde se domů. Docela mě z toho pochodování sem tam bolely nohy, i když ta zkouška netrvala nijak zvlášť dlouho...
No, máme to za sebou, snad přijdem i k nějakým těm financím (které v mém případě stejně kompletně padnou na Animefest).
Musím ještě poděkovat Naty, že do toho šla se mnou, že oddřela všechnu tu práci, že mluvila, protože to je asi moje největší slabost, a že se o vše postarala, poněvadž já jsem neschopná. Díky 

Úspěch

nálada:  co poslouchám: rádio Bonton

Máme ubytování!
Samozřejmě mluvím o ubytování v Brně na ten chystaný Animefest. Sice to vypadalo docela bídně, ale nakonec to (snad) dobře dopadne. Budem bydlet na koleji v Kohoutově ulici XD *skrytý vtip* Teď ještě nějaký ten autobus a můžem frčet^^
Včera u nás na škole byla taková podivná akce jakýchsi studentů z Finska, VB aj., kteří vymýšleli "zábavné" hry ve stylu zdrhej-nebo-tě-převálcuje-obrovskej-míč. Fakt paráda, ale aspoň jsme přišli o nějaké ty hodiny.
V noci na dnešek jsem spala jen 4 hod, protože jsem se prostě musela naučit 16 stránek základů společenských věd a zemák a dneska tu mám zbývajících 16 stránek ZSV. Tak já se mizim vzdělávat, abych věděla, že stát se dá rozdělit podle státního zřízení, národnostních menšin, vnitřní struktury a nositele státní moci *bored*

Zas další pondělí...

nálada:  co poslouchám: Ichirin no Hana - HIGH and MIGHTY COLOR

Dneska se konaly přijímačky na střední školy, což nám vyneslo den volna *děkuje všem deváťákům, kteří to umožnili*. I když ne tak úplně.
Byli jsme na exkurzi v Národní knihovně v Klementinu. Z celý prohlídky jsem si neodnesla ani ťuk, jelikož se Naty vrátila z Anglie, takže musela povinně poreferovat, a já neposlouchala průvodkyni - žádná škoda, stejně si tam něco šeptala pro sebe. Jedinej zážitek, který to s sebou přineslo, byl výstup na docela vysokou věž po takovejch zatraceně točitejch schodech, z nichž se mi pak točila hlava.
Kromě tohohle jsem pak ještě byla ve městě, kde jsem se - podotýkám, že marně - snažila sehnat červeno-černý náušnice. Bez šance. Něco takovýho se snad ani nevyrábí. Grr! To mě naštvalo, protože to ani nemělo být pro mě, ale jako dárek.
Po proběhaném dni mi aspoň přišlo vhod vystoupení bůhvíjaké kapely přímo ve stanici metra B - Smíchovské nádraží. Fakt nemám tucha, o koho šlo, jediné vodítko byl transparent s nápisem "Majáles Underground". A zpívali docela pěkně. Tahle myšlenka hrát v metru se mi líbila - a docela dost lidí se zastavilo, aby se aspoň na chvilku zaposlouchalo. A bylo jedno, jestli šlo o středoškolskou mládež nebo podnikatele s kravatou. Škoda že mi jel autobus :-(
Vtip na konec: (vyprávěla nám ho profesorka češtiny, abychom lépe pochopili surrealismus) Představte si poušť a uprostřed té poušti stojí obchod. Přijede tam žirafa na kole. Vejde, pozdraví a ptá se: ,,Máte modré rohlíky?" Prodavač odpoví: ,,Ne, máme jen červené." A žirafa na to: ,,To nevadí, já jsem tady na kole."
To je vše 

Nuda, škola a víkend na venkově

nálada:  co poslouchám: L's theme

Zase jsem tu dlouho nebyla; nějak na to zapomínám 
O víkendu jsem byla u dědy na venkově. Přesně jak jsem předpokládala - bylo to tam až děsivě depresivní. Ačkoliv v poslední době jsem pořád dobře naladěná, tam tomu tak nebylo. Nejenže hovory byly zabíjeny větami typu: "tu zahrádku vždycky plela babička, proto vždycky byla taková pěkná, ale letos se k ní ještě nikdo nedostal..." GRRR! Jak se na takovýhle věci odpovídá?! Měli by sepsat nějakou knihu, kde by zábavnou formou uvedli, jak se v takových situacích zachovat, jak se tvářit a hlavně co říkat.
Takže jsem to vyřešila tím, že jsem si tam s sebou přivezla tříkilovou hromadu učebnic a sešitů, kycla jsem si na sluníčko a dala se do úkolů. Nějak mi přitom nedošlo, že když tři hodiny dělám výpisky z 18 stránek dějepisu na přímym slunci, spálim se jak prase. No jistě, že jsem rudá jak rak, ale odnesla to jen pravá ruka, pravá strana krku a obličeje. Příště se aspoň musim točit jak kuře na rožni, aby to bylo rovnoměrný.
Nicméně jsem zpět v každodenním koloběhu. Dneska jsme psali písemku z matiky (těžká, moc mi nešla, ale to neva), zítra píšem z matematického semináře (snad bude lepší). Ještě že se můžu odreagovat u Naruta...
Mimochodem, právě jsem ve stavu hledání levného ubytování v Brně na Animefest. Kdybyste někdo měli nějaký pěkný tip, sem s ním :D
btw tohle mi přišlo zajímavý :-P  http://204.157.1.121/~n/news.bbc.co.uk/2/hi/asia-pacific/6483897.stm.htm

*gotta love it*--->  (by acidicicons)

Ne, dnes se opravdu nic neděje ;P

nálada:   co poslouchám: Bleach - 5th Opening

To by bylo, abych tady dneska něco nesesmolila! Sice mě žene čas, jelikož chci ještě vidět dva díly Bleach, než se přiřítí mamka z práce, ale to se přežije.
Jestli jste mě dneska potkali, mohli jste si všimnout, že se usmívám (tedy pokud jste mě nepotkali, když jsem odpoledne letěla domů že školy, abych stihla Hvězdnou bránu, to jsem se trochu mračila). Nevyhrála jsem ve Sportce ani jsem nestáhla další díl Heroes. Ne-e. Tomu se říká vyrovnanost. A ta přichází s čím? No s čím?......No s věkem přeci. Oficiálně mám tedy pubertu za sebou a jsem adolescent. Já ovšem něco takového říct nemůžu (to pozná každý, kdo se mnou mluví víc jak pět minut, protože za tu dobu se v hovoru jistě objeví něco, na co můj mozek najde nějakou asociaci, kvůli který dostanu záchvat smíchu).
Vždycky jsem slýchala, že až budu dospělá, tak budu mít rozum. ....Ne, pořád nic :D
- budu umět vařit (podívá se na večeři, kterou měla za úkol jen ohřát, ale nějak zčernala). ...Ne, ani omylem 
- budu pořádnější (*topí se v bordelu a pro ten binec skoro nevidí klávesnici*). ....Ne-e -_-
- budu zodpovědná (*má nohy na stole, je u compu a kašle na úkoly na zítra*). ....Hihi ^^;;
Takže suma sumárum - někdo udělal v kalendáři chybu a mně ještě není 18. Ne-e, ani zdaleka *kroutí hlavou*

Všem, kteří mají mnohem lepší paměť než já a vzpomněli si -> ARIGATOU 

 

A Naty, tohle udělám jako první věc až zítra přijdu do školy --> *hug*

Ještě dodatek k našemu výletu

nálada:   co poslouchám: smyčku loituma

Tady jsou ty slíbené fotky z výletu! Všechny jsou Naty (jelikož já nevlastním foťák)...

              

Když elita 3.D vyrazí na venkov

nálada: &  co poslouchám: Jpop (nespecifikováno)

Dnes se konal ten ne příliš dlouho očekávaný výlet. Sraz byl v půl osmý před školou; já si to špatně vypočítala a už 7:05 jsem podupávala před vchodem. Naštěstí chvilinku po mně dorazila i spolužačka Bára a pak i nějací kluci, takže jsem tam alespoň nestála jak tvrdý Y. Kluci ale jeli do Temelína, takže se po nějaký době zdejchli a já už je neviděla. Přifařila jsem se tedy ke skupince holek. Pak se okolo přehnala naše profesorka na zeměpisnej seminář, že jsou ještě dvě volný místa na Temelín. V tu chvíli se blížila Šári s Luckou. Tahle novinka je chytla dřív než já, a protože návštěva jaderné elektrárny je jedním z jejich velkých snů, hned po pozdravu se mě Šári zeptala, jestli chci jet s Vojtou na Kuks (jen tak pro upřesnění: Vojta je náš velice "oblíbený" spolužák). Rezolutně jsem prohlásila, že ano, tak se holky zbalily a běžely na bus do Temelína samy.
O chvíli později začalo i naše naloďování. Nám, jakožto 3.D, bylo dáno privilegium, že 15 lidí může jet mikrobusem (tzn. bez dozoru profesorek). To byste koukali, jak se po těch místech zaprášilo. Byla jsem jednou z těch šťastlivců. Nejdřív to byla celkem prča, protože Bára vyprávěla příhody ze života, jenže asi po hodině cesty všichni usnuli, tak mi nezbývalo než se vytasit s empétroskou a začíst se do knížky.
První zastávkou byl Kuks. Připojila jsem se tady k Naty a Martině a společně jsme se doslova hnaly k hospitalu, abychom tam byly první (jsme hold aktivní děvčata^^). Náš průvodce sršel vtipem, takže už asi po pěti minutách jsem se trochu v rozpacích nad výkladem řehnila jak magor. Byla to asi ta nejlepší prohlídka, na jaký jsem byla, a to i přes to, že nebylo zas tolik věcí, na kolik se zírá při jinejch prohlídkách. Celou tu dobu jsem poslouchala každý slovo a tlemila se. Když nás potom pustili na sluníčko, necítila jsem už konečky prstů, jaká tam byla kosa. Rychlochůzí jsme zase s holkama štrádovaly k busu, kde se mezitím inteligence z 3.B vozila na kolotoči a zkoušela houpačky.
Další zastávka Hradec Králové. Řeknu vám, že tam chci bydlet. Ne, vážně. Maj tam kafe za 25 Kč! Já tu za něj platim nehoráznou sumu kolem pajsky. A není tam zas tak moc lidí (i když to mohlo být způsobeno tím, že jsme tam byli ve všední den okolo poledne). Chvilku jsme se motaly různejma uličkama a zjistily, že tam maj tolik kaváren, hospod a restaurací, až oči přecházejí. Vůbec na nás nebylo poznat, že jsme jen turistky; Naty se vrhala ke každýmu cukrářství, který jsme míjely, a nadšeně si fotila trolejbus XD. Zvláště si oblíbila obchůdek s roztomilým názvem Mňam Mňam ;-) Taky jsme narazily na obchod Koh-i-noor, což bylo docela fajn, protože v Praze o něčem takovým nevíme. Zjistilo se, že Naty má úchylku na gumy a já zase na obyčejný tužky (jsme to ale divný lidi). Chvíli jsme se motaly jak nudle v bandě, střihly jsme to okolo divadla (myslim, že bylo Klicperovo nebo tak nějak) a dostaly se zpět na nábřeží. Holky si v nějaký restauraci daly oběd. Já měla svůj oblíbený nudlový salát z domova, který jsem tam ale nechtěla vytahovat, takže jsem seděla nad kafem a trošku závistivě slintala (přiznám, že jsem jim pár hranolek ukradla^_~). A potom jsme vzali Mňam Mňam útokem! Ještě jsem stihla poslat pohled a už se jelo dál.
Poděbrady. To bylo jen tak na otočku, takže jsme se vrhly na oplatky (já zas jen ukusovala ostatním), proběhly šíleně nevzhledným parkem či co a ozkoušely dost nechutnej minerální pramen. Potom jsem vrhla smutný oči na spolužáka Vaška a psychickou manipulací ho donutila si se mnou vyměnit místo, takže jsem se dostala do busu. Zase jsem obrala holky o nějaký jídlo a konečně už jsem se mohla pustit i do svýho oběda - bylo půl pátý. Pak jsme zkejsli v šílený zácpě na Jižní spojce a rozjeli se až za hódně dlouho.
Protože jsem nechtěla jet domů sama, zavrhla jsem metro a jela tramvají s pár spolužákama, včetně Naty a Báry. S Naty jsem se rozloučila na Kačerově, s Bárou o pár zastávek autobusu dál. Dotrmácela jsem se domů po šestý hodině.
Musim říct, že mě bolej nohy jako svině. Ale rozhodně to stálo za to; takovou srandu už jsem dlouho nezažila a i počasí se vydařilo.
PS: Snad budou i fotky ^_~

Jsem zpět...

nálada:  co poslouchám: Candy Lo & Wang Lee Hom - Hao Xin Fen Shou

Poslední příspěvek 18.3.?? No ty bláho, to jsem byla mimo docela dost dlouho.
No jo, byl to bláznivej měsíc, ten březen. Všichni učitelé se rozhodli, že teď je ta pravá chvíle vrhnout se na studenty a požadovat, aby něco dělali. Příkladem za všechno budiž seminární práce ze zeměpisu. Zadání znělo napsat esej o světovém problému na 5 stránek. Termíno odevzdání: březen 2007. Však to znáte; něco máte udělat a máte na to móře času. Co uděláte?
Správně, necháte to na poslední chvíli XD A pokud byl někdo tak línej jako já (a že nás bylo hodně *smirk*), tak tu seminárku dělal až tenhle víkend. I když po pravdě jsem začla už někdy v půlce března - postahovala jsem si všechny možný články o kácení deštných lesů v Amazonii a v knihovně si půjčila náklaďák knih. A četla jsem a četla a četla. V jednu chvíli jsem dokonce měla pocit, že bych se měla přidat ke Greenpeace a přivázat se někam ke stromu ;-)
Každopádně jsem to teda včera smolila až do půl druhý ráno - to bude krása, až otevře tu moji disketu a tam čas 1:36 XD
Jen tak pro zajímavost, dnes profesorka prohlásila, že to nemělo být 5 stránek, ale 1800 znaků včetně mezer. Že já se s tim patlala!
Jenže to není vše. Ještě jsme, jakožto zeměpisný seminář, měli udělat nějaký výtvor vstahující se k projektu Abeceda OSN. Když jsem si zapisovala téma, tak jsem asi byla duševně mimo - nášlapné miny. Fakt nádhera. Takže jakmile jsem včera dodělala tu prokletou seminárku, začala jsem kreslit miny (jelikož už jsem nebyla schopná kloudně psát). Spala jsem asi tři a půl hodiny a jsem skoro mrtvá - při životě mě drží kafe a skutečnost, že po víc jak dvou týdnech se zas můžu dívat na anime. Sláva! Jediný, co jsem totiž viděla, bylo Okane ga nai (ale o tom až jindy, ju).
PS: nebudete tomu věřit, ale dostala jsem dvojku z chemie! To nejspíš bude můj životní úspěch!
BTW Zítra jedeme na výlet! Dostali jsme na vybranou, jestli na Kuks (Šári rozhlásila, že jedeme do koksáren a překvapivý množství lidí tomu i uvěřilo) nebo do Temelína. Já dávám přednost Kuksu, což je spojený ještě s Poděbrady a Hradcem Králové.