Zdravím všechny náhodné návštěvníky, kteří se jen ze zlomyslnosti přišli podívat, jestli jsem už neumřela. S hrdostí oznamuji, že ještě ne XD
Uznávám, že poslední příspěvek již nemohl mít datum 5.1., jelikož to fakt vypadá, jak když mě zkouškové zabilo. Bohužel, ani tentokrát se mu to nepovedlo. Všechny zkoušky i zápočty na první pokus. Jen ten začátek nového semestru mě trochu zmohl a tak se teď už nějakou dobu potácím v depresích a nemůžu se z nich vyhrabat ať dělám co dělám.
Další novinkou je, že jsem přišla o komp. Jednoho krásného dne padnul ...a už se nevzpamatoval. Takže odfrčel do servisu a už je tam pěkně dlouho a ještě ani pohled neposlal, bídák jeden. Tak tedy trávím volná odpoledne v knihovně u počítačů. Parádička. Zvlášť když mě přepadl pocit, že bych tedy už mohla začít vymýšlet, co s bakalářkou - sice mám vedoucí, ale téma je stále mlhavé a knihy k tomuto tématu se přede mnou vyloženě schovávají. Možná to má něco společného s tím, že bakalářku chci psát na japanistice, takže literatura by byla - ale v japonštině. Já jsem tak maximálně schopná si přečíst kratičkou bajku a to ještě každý třetí znak hledám.
No každopádně mám teď volné večery, a tak jsem objevila čas na čtení a dokonce na chození ven. Představte si to - kavi chodí do společnosti! Svět se vážně zbláznil. Jenže chození do společnosti a deprese mají za následek, že se nejeden večer vracím na koleje v slzách. Tuhle jsem byla fakt na dně, tak jsem šla za jednou kamarádkou, která jako jedna z mála ještě zbyla na kolejích (zbytek se odstěhoval na priváty) a ona je taková optimistka, že stačila čtvrthodinka a já se usmívala. Chci ji příští rok na pokoj! Obě moje spolubydlící mě totiž opouštějí, tak by to nebylo špatné, ale soupeřím rovnou se dvěma priváty, tak nevím, jak to dopadne.
Když už jsem u těch kolejí, tak se odstěhovaly dvě právničky z vedlejšího pokoje, což slavíme jako úspěch roku, protože ty blonďatý krávy byly věčně nalezlý v koupelně >.< Víte, jaká je to krása, ráno se vzbudit a mít tu možnost, dostat se do koupelny dřív než za třičtvrtě hodiny?
Se školou stále válčím, stále nemluvím, stále jsem z toho depresivní, stále to stojí za prd. Anime nestíhám sledovat (není moc kde), takže maximálně tak dokoukávám Code Geass a Hetalii. Čtu. Ale bohužel jen věci do školy, takže žádná sláva. Ale na druhou stranu jsem si stačila oblíbit Sósekiho a to jsem nad ním už málem zlomila hůl. Až se někdy dohrabete ke knížce Botchan, povinně si přečtěte. Moc pěkně se čte a je vtipná :)
Jinak nic nového či závažného, co by stálo za to probírat ve zbývajících 14 minutách, než mě počítač odhlásí. Ještě si užiju trošku muziky, jelikož na koleji je bez kompu děsné ticho a až se zas budu nudit, určitě se ozvu...
Wednesday, 25 March 2009
Sunday, 22 March 2009
snaha přežít je stále aktivní
nálada: zastřelte mě někdo; co poslouchám: Buck-Tick - Memento Mori
...
Čím to, že mám vždycky chuť něco napsat, ale jakmile k tomu sednu, mám v hlavě prázdno? Přitom je spousta věcí, který bych chtěla napsat - dostat je ze sebe. A nic.
Dobře, začnu tedy něčím neutrálním: konečně mám uzavřený zimní semestr. Ve čtvrtek jsem se doplahočila na zkoušku z Úvodu do jazyka a dala ji na dvojku (poděkování všem andělům strážným a božstvům, co stáli při mně). Jen tak pro zajímavost, zase jsem dostala otázku generativní gramatika. Moje aura asi prostě na zkoušející ječí Zeptej se na generativní gramatiku, protože jinak to nechápu *pokrčí rameny*.
Ale vypadá to, že to je tak jediný úspěch posledních dnů/týdnů. Znaky se (celkem úspěšně) svým množstvím pokoušejí zlomit moji vůli. Sice nechodím na hodiny (ve stejnou dobu mám fonetiku, jak jsem se už jednou zmiňovala), ale držím se učebního plánu, odevzdávám všechny zadané úkoly a ještě k tomu i cvičně psané znaky, aby mi Hirota-sensei když tak opravila, co dělám špatně (což zatím neudělala i přes to, že většinou píšu pro jistotu několik verzí téhož znaku, abych zjistila, co ještě projde a co už ne - jak má potom člověk vědět, jak to psát?!) - by mě zajímalo, jestli na to vůbec koukne, než mi tam prskne razítko. Tak mi nezbývá, než se pokoušet přimět našeho druhého vyučujícího k něčemu podobnému v úkolech na jazyková cvičení (zatím také bez úspěchu). Jak já ten závěrečnej test ze znaků napíšu na 90% je mi záhadou...
Než se pustím do samotných JCéček, zabrousím do fonetiky. Stále si nejsem jistá, jestli ten předmět budu zbožňovat nebo nenávidět. Každý druhý týden píšeme minitestíky na kapitolu, kterou budeme v hodině probírat (takže se vlastně učíme dopředu to, co nám Jonáš odvykládá). Že pak nemá cenu chodit na samotnou hodinu? Omyl. Jak má Jonáš ve zvyku, stejně se vždycky mluví úplně o něčem jiném než bych čekala. Jestli je to přínosem, to je otázka. Abych se vrátila k testíkům - když napíšem 4 ze 6 správně, závěrečnej test by měl být jednodušší. Moje skóre: 3:0 pro mě, aneb ještě jeden a mám to v kapse (prozatím). Fonetický přepis je pro mě však stále velkou neznámou; to je pravidlo sem, pravidlo tam a já pak jen zírám. Kor ty samohlásky jsou děs X_x Ale snažím se, každý týden vypracovávám zadaných 20-30 otázek a skripta čtu nejmíň na čtyřikrát.
Ještě ve zkratce: konverzace je furt děs, PC3 - anglická gramatika mi připomíná středoškolskou ájinu (a ta byla fajn!) a v souboji úterní morfa vs. čtvrteční morfa vítězí ta čtvrteční (néé, nemá to nic společného s tím, že na úterý se chystá zkoušení a já na zadaný text ještě ani nekoukla... ;-)
A konečně - JCéčka. No, to je děs.
Ne že by se něco změnilo - všechno je při starym, jen... Jen prostě to tempo nějak přestávám stíhat. Momentálně jsem se sekla lekci pozadu a nemůžu to dohnat. Teď o víkendu jsem nad tím seděla, večer se jdu zeptat T-Sal na překlad jedné věty v domácím úkolu a zjistím, že moje znalosti jsou furt nulové. Po dvou dnech zírání do skript! To snad ani není možný. Kdybych se neznala, tak řeknu, že se prostě neumim učit, ale to není ten případ. V hlavě tu teoretickou rovinu mám - ale nejde ani použít a vlastně se mi ani nevybaví, dokud na ty gramatický poučky nezírám znova. Tak hell už ale! Přece jsem nedošla až do stádia, kdy W-sensei místo svých motivačních proslovů trousí poznámky o tom, ať vydržíme, že to zvládneme, abych to teďka zabalila. Zítra se ukáže - jestli ten minitestík nenapíšu... tak se budu hodně vztekat, dost depkařit, a pravděpodobně i víc učit. Tak to možná není zas tak špatnej nápad... (ale jak se znám, tak pro samý depkaření už nebudu mít čas ani sílu se učit)
Tak mi, prosím, popřejte hodně zdaru a já se jdu zas ponořit do pasiva, potenciálu, kauzativa a kauzativa-pasiva.
(btw Ano, B-T je vliv T-Sal; dejte si na ní pozor, jinak taky skončíte u sledování celého koncertu místo původně myšleného pětiminutového juknutí) XD
...
Čím to, že mám vždycky chuť něco napsat, ale jakmile k tomu sednu, mám v hlavě prázdno? Přitom je spousta věcí, který bych chtěla napsat - dostat je ze sebe. A nic.
Dobře, začnu tedy něčím neutrálním: konečně mám uzavřený zimní semestr. Ve čtvrtek jsem se doplahočila na zkoušku z Úvodu do jazyka a dala ji na dvojku (poděkování všem andělům strážným a božstvům, co stáli při mně). Jen tak pro zajímavost, zase jsem dostala otázku generativní gramatika. Moje aura asi prostě na zkoušející ječí Zeptej se na generativní gramatiku, protože jinak to nechápu *pokrčí rameny*.
Ale vypadá to, že to je tak jediný úspěch posledních dnů/týdnů. Znaky se (celkem úspěšně) svým množstvím pokoušejí zlomit moji vůli. Sice nechodím na hodiny (ve stejnou dobu mám fonetiku, jak jsem se už jednou zmiňovala), ale držím se učebního plánu, odevzdávám všechny zadané úkoly a ještě k tomu i cvičně psané znaky, aby mi Hirota-sensei když tak opravila, co dělám špatně (což zatím neudělala i přes to, že většinou píšu pro jistotu několik verzí téhož znaku, abych zjistila, co ještě projde a co už ne - jak má potom člověk vědět, jak to psát?!) - by mě zajímalo, jestli na to vůbec koukne, než mi tam prskne razítko. Tak mi nezbývá, než se pokoušet přimět našeho druhého vyučujícího k něčemu podobnému v úkolech na jazyková cvičení (zatím také bez úspěchu). Jak já ten závěrečnej test ze znaků napíšu na 90% je mi záhadou...
Než se pustím do samotných JCéček, zabrousím do fonetiky. Stále si nejsem jistá, jestli ten předmět budu zbožňovat nebo nenávidět. Každý druhý týden píšeme minitestíky na kapitolu, kterou budeme v hodině probírat (takže se vlastně učíme dopředu to, co nám Jonáš odvykládá). Že pak nemá cenu chodit na samotnou hodinu? Omyl. Jak má Jonáš ve zvyku, stejně se vždycky mluví úplně o něčem jiném než bych čekala. Jestli je to přínosem, to je otázka. Abych se vrátila k testíkům - když napíšem 4 ze 6 správně, závěrečnej test by měl být jednodušší. Moje skóre: 3:0 pro mě, aneb ještě jeden a mám to v kapse (prozatím). Fonetický přepis je pro mě však stále velkou neznámou; to je pravidlo sem, pravidlo tam a já pak jen zírám. Kor ty samohlásky jsou děs X_x Ale snažím se, každý týden vypracovávám zadaných 20-30 otázek a skripta čtu nejmíň na čtyřikrát.
Ještě ve zkratce: konverzace je furt děs, PC3 - anglická gramatika mi připomíná středoškolskou ájinu (a ta byla fajn!) a v souboji úterní morfa vs. čtvrteční morfa vítězí ta čtvrteční (néé, nemá to nic společného s tím, že na úterý se chystá zkoušení a já na zadaný text ještě ani nekoukla... ;-)
A konečně - JCéčka. No, to je děs.
Ne že by se něco změnilo - všechno je při starym, jen... Jen prostě to tempo nějak přestávám stíhat. Momentálně jsem se sekla lekci pozadu a nemůžu to dohnat. Teď o víkendu jsem nad tím seděla, večer se jdu zeptat T-Sal na překlad jedné věty v domácím úkolu a zjistím, že moje znalosti jsou furt nulové. Po dvou dnech zírání do skript! To snad ani není možný. Kdybych se neznala, tak řeknu, že se prostě neumim učit, ale to není ten případ. V hlavě tu teoretickou rovinu mám - ale nejde ani použít a vlastně se mi ani nevybaví, dokud na ty gramatický poučky nezírám znova. Tak hell už ale! Přece jsem nedošla až do stádia, kdy W-sensei místo svých motivačních proslovů trousí poznámky o tom, ať vydržíme, že to zvládneme, abych to teďka zabalila. Zítra se ukáže - jestli ten minitestík nenapíšu... tak se budu hodně vztekat, dost depkařit, a pravděpodobně i víc učit. Tak to možná není zas tak špatnej nápad... (ale jak se znám, tak pro samý depkaření už nebudu mít čas ani sílu se učit)
Tak mi, prosím, popřejte hodně zdaru a já se jdu zas ponořit do pasiva, potenciálu, kauzativa a kauzativa-pasiva.
(btw Ano, B-T je vliv T-Sal; dejte si na ní pozor, jinak taky skončíte u sledování celého koncertu místo původně myšleného pětiminutového juknutí) XD
Friday, 6 March 2009
To zatracený jaro už je tu zas
Tak nám přišlo jaro, sníh roztál, řeky se rozvodnily, rozpršelo se a nálada šla rapidně dolu, neboť nastalo období depkaření. Depkaří všichni - šprti, flákači i pohodáři. Že vy nedepkaříte? Tak to jste asi už mrtví...
To by snad ani nebylo jaro, abych nedepkařila - už několik let se při prvních známkách jara ozve zapomenutá část mého já, která je po většinu roku hezky na uzdě. A začne zas tu svoji litanii: Stejně jsi k ničemu. Bez tebe by všem bylo líp. Ani kamarádky se s tebou nechtěj bavit, vidíš? Radši někam zalez a dej všem pokoj...
Chvilku se pokouším bránit (Nemáš pravdu, já nejsem k ničemu, jsem dobrá v tom co dělám a baví mě to, vůbec nikomu nevadím), ale většinou to nemá cenu. Dřív nebo později - spíš dřív než-li později - to vzdám a nechám ten přesvědčivej hlas v hlavě, aby mi šeptal co se mu zachce. Začnu si říkat, že to všechno je nejspíš pravda, že nic nedokážu, že jsem na obtíž a bylo by líp, kdybych zmizela. Nálada jde k bodu mrazu, chuť něco dělat taktéž, a tak se není čemu divit, že školní výsledky jdou rapidně dolů, což se stává dalším argumentem: Ani to učení ti nejde, jseš prostě blbá, tak toho nech a neotravuj ty, kteří se snaží něco naučit...
To by snad ani nebylo jaro, abych nedepkařila - už několik let se při prvních známkách jara ozve zapomenutá část mého já, která je po většinu roku hezky na uzdě. A začne zas tu svoji litanii: Stejně jsi k ničemu. Bez tebe by všem bylo líp. Ani kamarádky se s tebou nechtěj bavit, vidíš? Radši někam zalez a dej všem pokoj...
Chvilku se pokouším bránit (Nemáš pravdu, já nejsem k ničemu, jsem dobrá v tom co dělám a baví mě to, vůbec nikomu nevadím), ale většinou to nemá cenu. Dřív nebo později - spíš dřív než-li později - to vzdám a nechám ten přesvědčivej hlas v hlavě, aby mi šeptal co se mu zachce. Začnu si říkat, že to všechno je nejspíš pravda, že nic nedokážu, že jsem na obtíž a bylo by líp, kdybych zmizela. Nálada jde k bodu mrazu, chuť něco dělat taktéž, a tak se není čemu divit, že školní výsledky jdou rapidně dolů, což se stává dalším argumentem: Ani to učení ti nejde, jseš prostě blbá, tak toho nech a neotravuj ty, kteří se snaží něco naučit...
Nemám náladu odepisovat na mejly,
nemám náladu se učit ty zatracený znaky,
nemám náladu lámat si jazyk u slov typu hatarakarenakatta,
nemám náladu na fonetiku,
nemám náladu číst doujinshi ani fanfiction
a už vůbec nemám náladu psát na blog o tom, jak nemám náladu.
Šla bych si lehnout, kdybych pak ovšem nemusela dvě hodiny koukat do stropu a snažit se odehnat všechny ty depresivní myšlenky jak si za pár měsíců budu muset jít hledat práci, jak zklamu mámu, jak zklamu sebe a jak všem potvrdím, že jsem k ničemu. Chce se mi prostě vypnout mozek a čekat až to přejde. Jestli to přejde...
Subscribe to:
Posts (Atom)