Volby do akademického senátu FF UP

Že se budou konat jakési volby u nás na škole, jsem věděla zhruba od prosince, ale nechala jsem to být s tím, že se mě to netýká. Jenže pak se začali zmiňovat vyučující - no, zmiňovat asi nebude to pravé slovo - téměř nás prosili na kolenou, abychom šli volit. Tehdy mi docvaklo, že jde asi o něco důležitého. Ale teprv minulý týden jsem najednou viděla všechny ty předvolební plakáty a hesla a v knihovně dokonce samolepky. A protože kandiduje i vedoucí našeho oboru (teď mám na mysli japonštinu; ale vedoucí anglistiky je tam samozřejmě taky), tak jsem si řekla: no co, půjdu volit.

Jelikož jsem rozený pesimista, nikdy jsem volit nešla, protože jsem si vždycky říkala, že to je fuk, stejně to bude stát za houby. Takže tohle budou první volby, ke kterým se dotáhnu *je na sebe hrdá*

Máme 21 hlasů: 14 pro vyučující, 7 pro studenty. Protože to vypadá fakt důležitě, řekla jsem si, že si pročtu ty jejich programy, vyberu lidi a pohoda. Tak jsem si k tomu dneska ráno sedla, mrkla na kandidáty, sepsala ty, kteří byli celkem jasní (aka. lidi z japiny, ti, o kterých jsem slyšela samé dobré věci, a pár lidí z anglistiky, protože jsou mi prostě sympatičtí - ano, včetně samotného velkého fonetického boha^^). Jenže to je 7 lidí a to i mně přijde málo. Takže jsem to fakt všechno pročítala a hledala, kdo je mi sympatický, kdo vypadá, že mu to myslí.

Po skoro 3 hodinách mám 10 vyučujících a 4 studenty a víc už to pokoušet nebudu, to prostě musí stačit. Ke konci už jsem byla tak otrávená, že jsem si uvědomila, proč vlastně k těm volbám nechodím.

Teď jen k čemu to povede. Protože co jsem tak slyšela, je situace na naší fakultě fakt dost bídná, co se financí týče. Japonština je prý někde uprostřed - ani ztrátová, ale ani výdělečná. Nejlíp je na tom aplikovaná ekonomie (koho to překvapuje -_-) a mezi největší chudáky patří germanistika (*zdraví  Pavlu a Janu*), filozofie (*mává Saše*), bohemistika (hm, tam momentálně znám jen nějaké prváky/druháky z japiny a jen od vidění) a anglistika (*gratuluje si*). Situace ale asi fakt začíná být vážná, protože pokud vím, z bohemistiky už letěl vedoucí katedry a na anglistice se taky bude vyhazovat - padlo i Hýskovo jméno a já si nadávám, že jsem kráva, že jsem si s ním nedala další překladatelský seminář. V nejhorším případě to celé povede ke slučování kateder a už jsem slyšela i o možnosti neudělení další akreditace některým oborům. 

Tímto samozřejmě nechci strašit - všechno jsou to nepodložené informace, které mám pouze z doslechu, ale pokud by se to třeba i jen blížilo pravdě, tak to nejsou moc nadějné vyhlídky...

Ale abych se vrátila k podstatě celého sdělení - jdu volit a nic mi nezabrání v tom to udělat. Ani UFO XD

Best Valentine's Day. Ever.

To, že můj život právě stojí za prd, jste si mohli přečíst už minule. Ale všechno není přeci jen tak zlé.

Včera začal nový semestr a i když by se dalo předpokládat, že právě to mě dorazilo, kupodivu tomu tak není. Naopak mi začíná být líp.

Včera jsem hned jako první hodinu měla bakalářský seminář s mojí vedoucí bakalářky. Jestli jsem vám už někdy říkala, že je zlatá, tak to musím zopakovat a ještě si představte, že je to červeným písmem v křiklavém rámečku, efekt "jiskřící text" (ano, další věc od T'Sal *mává*). Nejen že ten můj blábol se vzletným názvem bakalářka nerozcupovala, ale ještě se jí to prý líbí *přede blahem* XD A navíc se mnou zůstala po hodině a povídala si se mnou - ne jako vyučující se studentem, spíš jako kamarádka. Neuvěřitelně mi zvedla náladu a já odcházela s pocitem, že to se mnou vlastně ani není až tak zlé ^^

Aby toho nebylo málo, pondělí byl taky den návštěvy jednoho senseie, co učí v Praze, a W-sensei ho jako správný hostitel pozval večer na pivo - za účasti studenstva. Čekala jsem půlku japanologie (přeci jen - s W-senseim se na pivo každý den nedostanete). Na sraz před orlojem jsme přišly 3 - a zrovna ty nejmlčenlivější holky v ročníku -_-;; Naštěstí nás pak zachránila spolužačka Vero, která možná neoslňuje na testech, ale rozhodně se domluví líp než my všechny dohromady. Senseiové to asi v deset zabalili, my to táhli až do dvou (a ráno od 8 do školy...). Jsem sice mrtvá, unavená, nevyspalá a žaludek mám na vodě, ale stálo to za to.

A pozor, to není vše!

Dnes jsem si myslela, že všechnu srandu mám za sebou a teď následuje sešup dolu, ale ne, dnes se mi vyhnul. Znovu jsem narazila na moji milovanou magistru M. (přiznávám, bylo to lehce plánováno - asi 10 minut předem XD), což už samo o sobě je spouštěčem dobré nálady. A pak jsem se s těžkým doki doki pocitem dotáhla k pracovně W-senseie, protože jsem od něj potřebovala zkontrolovat přihlášku na monbušó (zkouška, jejíž zdárné splnění vede ke stipendijnímu pobytu v Japonsku). Jelikož na hodině zrovna nesršel dobrou náladou, přiznávám, že jsem se bála, a když se bojím, vždycky začnu plácat nesmysly. Tak jsem se mu rovnou omluvila za ten blábol, co jsem sepsala jakožto motivační dopis - těžko říct, jestli mi dal v duchu za pravdu či ne, ale aspoň jsem tam neměla moc chyb (což je výkon, když jsem to smolila během doznívající kocoviny XD). Za odměnu si můžu smolit další blábol, tentokrát na téma "Proč chci zrovna na ósackou školu" (,,Kansai-ben je děsně sexy" asi nebude tím nejlepším argumentem, ale mám ho v záloze, kdyby vše ostatní zklamalo XD). I W-sensei byl dnes příjemný a pořád mi říkal, jak na to mám a že se musím dostat aspoň do druhého kola (ústní část) a tam že se mám ožrat a blábolit cokoliv mě napadne :D Na mou chabou poznámku, že po chlastu jsem depresivní, odvětil, že mám vyzkoušet kokain, že to prý zabírá XDD
No uznejte sami - můžete takovéhle vyučující nemilovat? ^^

Další nudná kapitola ze života losera

Právě se nacházím přesně uprostřed svých prázdnin - začaly dnes a zítra končí. Ano, milujte studentský život >.<

Tohle zkouškový si vybralo nový, efektnější způsob, jak mě zničit - začalo to pomalu, nenápadně nahromaděním zkoušek:

úterý - test z teorie gramatiky japiny

středa - ústní zápočet z anglických jazykových cvičení

čtvrtek - test z gramatiky japonštiny

pátek - komplexka z anglické gramatiky

To by ještě nebylo nejhorší - všechny jsem pásla, i když o teorii gramatiky jsem to (vlastní vinnou) dost dlouho nevěděla. Pak ale přišla ta rána v podobě anglického morfosyntaxu, následovaná kaiwou, která tentokrát nebyla takovej průser jako vždy. Nejásejte, kavi se nenaučila mluvit, to jsme si jen měli nacvičit nějaký supíči (nejapanologové, nehledejte v tom vulgarismy, je to obyčejné anglické speech) a pokud se mám něco naučit nazpaměť a není to dlouhé, tak mi to celkem jde. 

Poslední rána přišla tuhle středu - zkouška z britské literatury. Ústní zkoušky prostě nejsou moje. Učila jsem se na to dýl než na všechny japonský testy z gramatiky. A to dohromady. Jela jsem i 12 hodin za den (s hodinovou přestávkou na hysterický záchvat). Vytáhla jsem si jedno z nejlepších témat, které jsem vůbec mohla - Estetické hnutí (O. Wilde apod.). Říkala jsem si, že jestli to nedám, tak musím být totální magor. Jenže to bych nebyla já, aby se něco nezmrvilo - najednou jsem si říkala Holka, co to kecáš za kraviny. A pak se vyučující na něco zeptala a vrátil se starý známý pocit prázdnoty v hlavě, lidově zvaný okno. Nedokázala jsem ze sebe dostat slovo a být poblíž stůl, práskla bych o něj hlavou. Nakonec jsem tu trojku z milosti dostala, ale už poněkolikáté mi bylo řečeno, že s tímhle u státnic neuspěju.

No a od té doby tady v náhodných intervalech brečím nad vlastní pitomostí a moje nervy jsou totálně v háji. Co já na tý vejšce vlastně dělám? Co je mi platný, že si přečtu Pottera nejen v anglině, ale už i v japině, když se nedokážu domluvit, ani kdyby na tom závisel můj život? Lidi mi říkaj, že nemusím mluvit, že je to v pohodě, ale zkuste si nemluvit u státnic. Nebo u zkoušky z morfosyntaxu - to je mi přeci jen bližší, protože ke státnicím se přes svou blbost ani nedostanu.

Somebody just kill me already...