co poslouchám: YYH - Smile BombPřepadává mě nostalgie...
Už strašně dlouho jsem neviděla žádnej díl YYH, což mi začíná nějak chybět. Asi budu muset odlízt od toho compu a jít se dívat. Jsem si totiž všechny ty díly, co jsem měla v compu tak šikovně vymazala, a ta stránka, kde jsem je stahovala (makai-nights.net) tak nějak už není...
Poslední dobou taky sleduju, že druh anime/mangy s názvem shonen ai (potažmo yaoi) se nám tu nějak rozmáhá. Já sama v tom vidim opravdu to, co mě zajímá a líbí se mi to (což tahle stránka dokazuje). Ale občas se taky dokonce zamyslim, pročtomu tak je? Holky od nás ze třídy na mě koukaj jak na magora, takže jsem jim radši přestala o svejch zájmech říkat. Nevim jak ostatní, ale já osobně jsem ještě před třema rokama viděla téma homosexuality něco s prominutim dost divnýho. Jasně, v tý době jsem anime neznala a stejně jako většina mejch spolužáků jsem si myslela, že anime jsou jen Pokémoni a takový ty hovadiny. Naštěstí jsem se z tý pitomosti vymanila. Zkrátka jsem spíš uznávala lesbický vztahy. Zdálo se mi to takový přirozenější. Pak přišlo anime. První anime, který jsem viděla, bylo Slayers. Tam to ještě bylo v pořádku, žádný BL. Ale pak jsem zkoukla YYH a napadlo mě Proč by ten Kurama nemoh mít rád Hieiho? Vlezla jsem na net a přečetla si pár fanfictions a už to jelo. A ani ne za tejden jsem si na tom vypěstovala závislost. Obrátila jsem svý názory o 180°. A stále nevím, čím to je. A víte co? Nechci to vědět. Mám z toho takovej pocit jako že je to správný a hrozně romantický. Tuhle větu jsem našla ve wikipedii a moc se mi zalíbila:
Homosexuality, or same-gender romantic love or sexual desire, has been recorded from ancient times in Japan; indeed, at some times in Japanese history love between men was viewed as the purest form of love.
co poslouchám: Trinity blood - Dress (opening)
co poslouchám: Savage Garden - To the moon and back