I letos jsem si užila pečení cukroví, a dokonce jsem se rozhodla zkusit upéct vánočku. Nikdy jsem ji nedělala a každý rok ji kupovala, ale vždycky mi přišla hrozně suchá a najít hrozinku bylo pomalu těžší, než najít jehlu v kupce sena. Tak jsem to vzala do svých rukou a upekla si vlastní - s hrozinkami a mandlemi. Nerada bych se chlubila, ale byla výborná :3 Jen se teda při pečení trošku svezla nejvyšší vrstva, takže tvar nebyl úplně ideální (což mi bylo naprosto fuk, hlavní je chuť XD).
Kdo by řekl, že jedna vánočka zabere celý den? Většinu času teda kynula, ale stejně - pětiminutová záležitost to teda rozhodně není ¬_¬;;
Ale co taky je, že jo. I moji tučňáci jsou časově nároční (ale zato fotogeničtí *-*)
S dárky to letos bylo všelijaké - skoro všechny jsem si je nadělila předem, takže pod stromem na mě čekal jediný balíček. Kniha, co jiného :D Konkrétně další King, protože nedej bože, aby mi nějaká kniha od něj chyběla v mé sbírce.
Je to bichle, a přestože jsem tvrdila, že nemůžu znova číst To, protože kdo by se s tím každý den tahal do práce, s touhle krávou jsem odhodlaná jít. Asi budu potřebovat větší tašku...X_x
Sérii Řeky Londýna jsem si koupila sama už někdy v říjnu (nebo to byl listopad?), protože první díl byl skvělý. Bohužel druhý už mě tak nechytl, tak jsem docela zvědavá na ty další...
Tu sérii o sirotčinci jsem dostala od druhé části příbuzenstva a nemám tucha, co od toho čekat. Sama jsem sice neměla v plánu to číst, ale když už to mám doma, šanci tomu asi dám...
Když si uvědomím, kolik mám doma knih a kolik jich stačím ročně přečíst, bojím se. Občas si tak říkám, jestli se mi vůbec kdy podaří přečíst všechno, co bych si přečíst chtěla. Letos jsem sice trhla rekord a podle Goodreads přečetla 73 knih (resp. 64; devět z nich jsem totiž vzdala), ale pořád nacházím další a další příběhy, které bych si chtěla přečíst (a to nepočítám fanfikci, kde toho jsou stohy a stohy). Na druhou stranu se ovšem bojím toho, že když si teďka přečtu všechny ty skvělé knížky, tak by na mě mohly zbýt už jen průměrně dobré a to bych nerada. Chjo, to jsou ale problémy, co? XD
Když už je ten konec roku, tak se ještě krátce vrátím k předsevzetím věcem, které jsem chtěla za letošek udělat.
Čtení už jsem si odbyla výše, takže se přesuneme k překladu. Ano, i letos jsem byla líná. Přeložila jsem něco málo do práce a ke konci roku jsem se - hlavně kvůli nedostatku pracovních úkolů - horkotěžko dokopala k Sósekimu, tedy k té rozdělané druhé kapitole. Snažila jsem se dodělat alespoň hrubý překlad, ale bohužel - ještě mi asi půl stránky chybí. Pokaždé, když narazím na nějakou tasemnicovou větu, nebo originální přirovnání, vymyšlené slovo, nebo nedej bože básničku, mám chuť mlátit hlavou o stůl, případně o zeď, ale stejně mě to svým způsobem baví. Bohužel si ale uvědomuju, jak na to nestačím, a to mě neskutečně frustruje. Hodlám však pokračovat a snad to do důchodu stihnu :D
Pletení se ukázalo jako docela náročná (hlavně finančně) zábava. Nedokážu udržet přehled o upletených okách, ztrácím koncentraci a pak zírám, jak mi to nevyšlo. Šátek jsem sice upletla, ale žádné potěšení mi to nepřineslo a teď s ním mám akorát tak přikryté jahody na balkoně.
Šití je lepší. Za letošek tedy "jen" tři sukně a jedny šaty. Celý podzim jsem totiž místo šití trávila čas oživováním kuchyně, takže nezbýval čas a energie, ale po novém roce se mi snad povede dokopat se k něčemu akčnějšímu a udělat si další šaty.
Co se receptů týče, zkoušela jsem nové věci - některé se chytly (těstoviny s kukuřicí, špenátem a tuňákem *-*), některé stály za starou belu. Dost mě letos zaskočil nedostatek vlastního špenátu - jednou mi ho obsadily mšice, podruhé zas nějaká jiná havěť. Paprik bylo málo a hodně pozdě, takže mi taky moc nepomohly (pořád jsem nenašla recept, kde bych jako hlavní využila papriku a bylo to dobrý...). Dařilo se akorát tak rajčatům, ale kvůli suchu (a havěti) ani to nebyla žádná sláva. Příští rok tedy doufám ve větší úrodu špenátu, abych mohla najít nějaké další recepty.
Akčnější jsem letos nebyla, jen jsem víc cestovala, hlavně pracovně - Německo, Olm, Lednice. To bylo fajn, i když jsem všude ze sebe dělala idiota (to mi jde! na to mám talent!). Uvidíme, jestli se někam podívám i letos - moc si nefandím. Úplně by mi stačil Olm (a zastávky v Pardubicích a Brně).
Sem tam se mi povedlo se s někým vidět, dokonce jsem se šla zas po dlouhé době s někým napít. To je na mě docela úspěch. Ráda bych si to někdy zopakovala. Škoda, že skoro všichni mí známí bydlí někde jinde... Asi bych se už konečně měla naučit jak si najít (a udržet) přátele.
Mimochodem, dospělost je nudná.
Co bych vám ještě pověděla?
Jednu vtipnou historku bych ještě měla; tož to jsem byla na návštěvě u příbuzných, kteří se pokaždé velmi aktivně zajímají, kdy už se konečně vdám. Tentokrát podlehli nějaké mylné iluzi, že celou tu dobu vlastně nějakého toho přítele mám, jen se mi nechce nebo se bojím jim ho přivézt ukázat. Lol, tak tenhle byl fakt dobrej :D
Do příštího roku (vám i sobě) přeju pevné nervy, málo stresu a hodně pohody, zdraví *po těch vlčích zrnech v oku už nehodlá nic riskovat* a všechno ať vychází, jak má.
Mějte se a snad se uvidíme i v příštím roce :)
A moc se neožerte :D
Já jsem se k sérii Ŕeky Londýna naopak dostala druhým dílem, který byl zrovna vystavený v sekci nové knihy v knihovně a pak jsem si půjčila první díl. Teď mám půjčený asi další 3, ještě jsem je nečetla, ono je to takové pomalejší, ne tak akční, ale zatím sranda. Sirotčinec jsem jenom viděla, nečetla a přiznávám se, nevím, jak moc je to odlišné, ale ani film mě moc nezaujal, takže nevím, jestli jít do knihy. J8 teda čtu méně než předchozí roky (častěji v trolejbuse poklimbávám než čtu), ale i tak se mi podařilo letos přečíst asi 200 knih a mám rozečteno přibližně 20 online novel, co přibývají po kapitolách, takže si je stihne člověk přečíst během oběda. Cukroví jsem jako obvykle nepekla, ale byla jsem jedinou zdobičkou perníčků (už mi začala docházet fantazie, takže některé mají dost psychedelické obrazce na sobě), a vrchním pomocníkem, alias, vytáhni plech, strč tam další, umej předchozí a takhle do zblbnutí. Musím říct, že to je dobrá haluze, co měli tvojí příbuzní, byla by sranda zjistit, jak se na to dostali. 8D Já se neožeru vůbec (abstinent), ale mám tolik pyrotechniky, že to vidím na nejméně půlhodinu rachotu. 8D Kabooom. 8DDD Takže pokud se mi něco nestane, tak v příštím roce budu tvůj oddaný čtenář. 8D A když už chceš cestovat, co kdyby ses vydala směrem ke mě na sever - můžeme to vzít i do Německa busem. 8D
ReplyDelete200? O___O Jak? Spíš taky někdy? Nesplývá ti to všechno dohromady?
DeleteJá jsem asi jediná, kdo nedělá perníčky O_o Ale psychedelické vzory musí být fajn, to se určitě líbí :D
Tak se hlavně nezraň - prsty i ruce jsou pro život docela potřebné. Měj se hezky, díky za přízeň a třeba to letos vyjde a zase se potkáme :)
No čtu 100 stránek za hodinu, takže asi tak - průměrně 400 stránková knížka je tedy za 4 hodiny přečtená a když si dám takový čtecí den, tak to jsou cca 3 knížky přečtené. 8D A protože mívám rozečtených víc knížek - jednu doma, jednu v batohu na cestu do práce, čtečku v batohu na delší výlety, tak se mi to občas trochu máte, ale stačí mi většinou tak 5 stránek, abych se znovu chytla. 8D Do toho stíhám sledovat seriály (jen teď mezi svátky jsem do sebe naklopila 5 seriálů a o celkem 100 hodinách - tam ale švidluju, skáču ten děj, co mě netankuje. 8D) Nejsi jediná, ale nám moc chutnají. 8D Neboj se, mám dlouhý zapalovač a budu utíkat jako o život po zapálení. 8D
ReplyDeleteTýjo, koukám, že máš podobný problém jako já a bojíš se, že ti jednou dojdou ty skvělé príběhy :-D Já mám taky dost našetřeno, a ani nevíš, jak mě tam vytočí, když si konečně slavnostně otevřu nějakou tu dlouho šetřenou knihu (nebo rovnou sérii) a nejlépe ji mám chuť rovnou odložit, případně přečtu první díl série a říkám si, že to byl teda pěkný krok vedle. A stejně se nepoučím a šetřím knihy dál :)
ReplyDeleteJinak, moje knižní výzva byla minulý rok 100 knih a už jsem se u toho i na konci trochu trápila, ale nakonec v pohodě a letos jsem počet trochu snížila, ať zase v prosinci nehledám stostránkové krátké knihy :-D