Sklepní skřítek

Zítra to bude týden, co jsem tady v Jufuinu jako wwoofer. Za tu dobu jsem vlastně nikde nebyla, nic moc jsem neudělala a po dnešku se dá říct, že jsem se vlastně nic nenaučila. Oproti loňské rodině z Izu jsem tady brána jen jako pomocná síla - není třeba se se mnou bavit krom udělování pracovních příkazů, není třeba mi sdělit např. to, že majitelé na půl dne zmizí, a já tu tak zůstanu trčet, neboť nemám klíče a odemčené to tu nechat nemůžu, není potřeba mi v podstatě nic moc sdělovat, protože se mě to stejně netýká. Já jsem tu jen od toho, abych prostřela, umyla nádobí a účastnila se úklidu pokojů - víc nikoho nezajímá. Třeba by to bylo lepší, kdyby nás tady alespoň bylo víc - práce je tu dost, ale místa asi málo - už takhle je ten můj sklepní pokojík dost maličký (a hlavně se rychle vydýchává vzduch, když to nemá okna). Kdybych tu byla ještě s někým, třeba by byly i chvíle u oběda či večeře zábavnější - takhle mi tady v kuchyni nechají pár mističek a zmizí a já musím vybalancovat umývání nádobí a jídlo. Jím vestoje, pokud možno co nejrychleji (a jak se mi teď má praxe coby zaneprázdněného vysokoškoláka hodí, že ano) a jakmile dožvýkám, už se musím vrhnout na nádobí, jinak to nestíhám. Stress-free život, jen co je pravda.

miliarda mističek a kdo to má jako umývat?! (no já, kdo jinej)

Ranní služby jsou peklo. Zvlášť, když jsem předtím u Moniky měla ve zvyku chodit spát okolo druhé v noci. O tom si tady můžu nechat jen zdát - čím dál tím víc si připadám jako zombie, a když zrovna nepracuju, tak pravděpodobně spím. Systém prostírání je pro mne stále záhadou - miliarda mističek a každá prý má své místo, ale já jsem krom hlavního chodu, rýže, polévky a skleničky naprosto ztracená. Dneska jsme měli na snídani 17 hostů a já myslela, že se z toho množství nádobí asi zvencnu. Což o to, mytí mi nevadí, ale všechno to odnosit do jídelny a nerozbít si přitom hubu, neshodit či nevylít to a pak to ještě naaranžovat jen proto, aby přišla majitelka a úplně to zpřeházela... Během pobytu tady si víc mrmlám pod vousy než skutečně mluvím - a je to poznat, protože pak mám problém dát dohromady jedinou větu a nedej bože, když se host na něco zeptá :x Jak jsem se zmiňovala, že mám hlásat, že je jídlo na stole? Tak to nedělám - můj panický strach je přesvědčil, že na tohle nejsem stavěná a hlásí radši oni, zatímco já se nenápadně uklidim do kuchyně, kde na mě hosti nemůžou. Upřímně - i na takovouhle práci jsem očividně naprosto levá a majitelé si jistě říkají, co tady vůbec pohledávám. Já to teda taky nevím. Snažila jsem si zodpovědět otázku, proč tu vlastně jsem, co mi pobyt tady v Japonsku přinese, ale odpověď jsem nenašla. Očividně to nedělám pro procvičování a zlepšování jazyka, protože za a) není s kým se bavit a za b) když už je s kým se bavit, tak se těch lidí příliš bojím a držím se zpátky.

zdejší okolí - rýže, rýže, základna jednotek džieitai, rýže

Ale zpět k poměrům tady. Jelikož jde o Japonce, je mi jasný, že na všechno mají svůj systém. Ale ten jejich je prostě trochu čotto. Řekněme jen tolik, že veškeré povrchy (stoly, umyvadla, zrcadla atd.) utírají ručníkem. Podle všeho použitým, který některý návštěvník odevzdal při odhlašování se z pokoje. Umyvadla se umývají jen rukama (a vodou, žádný saponát - povrch je přeci antibakteriální, ten to snese). O umývání nádobí mezi horama odřezků jsem se už zmiňovala, že jo? A o červech v koši (kteří rostou a batolí se už i kolem koše, jenž je naštěstí venku) taky, že? Mimochodem, mají tady u vchodu zlaté rybičky, ale něco mi říká, že je nikdo moc nekrmí. A mají tu onsen, o jehož čistotě radši nic vědět nechci. Ještě bych ráda dodala, že tu všechno příšerně vrže a systém "nejdřív vyluxujem a teprve pak setřeme prach a utřeme stoly, aby ty drobky mohly zase hezky zasvinit podlahu" jsem přešla pokrčením ramen. Stejně tak systém "začneme úklid, ještě než se hosti odhlásí, takže pokud umyješ umyvadla a host je ještě použije, no tak si to zopakuješ" už mě nezaskočí. Já nejsem systematický člověk, to ani omylem, ale občas by to alespoň nějaký náznak fungování schopného systému chtělo.

Nenechte se mýlit - lidi jsou to fakt příjemní, majitel je upovídaný extrovert, který se dokáže bavit se všemi o čemkoliv a majitelka je strašně milá a trpělivá osoba (vždyť má taky tři děti - to ani jinak nejde). Problémem je, že jsou příjemní spíš na ostatní. Tím nechci říct, že se ke mně chovají hrozně nebo tak něco, to ne, jen mě spíš tak ignorují, takže dny trávím ve své sklepní skrýši a cítím se tu jak nevítaný host, kterého z neznámého důvodu musí všichni strpět ve svém domě. Jako takový zlý skřítek. Prostě si nesedneme - oni jsou takoví ti sportovní nadšenci, co ve volném čase lozí po horách, a když jsem jim oznámila, že sport jde mimo mě, tak jsem v jejich očích určitě klesla. Oni v mých taky, když jsem zjistila, že nikdo z rodiny nečte (ano, mají tři děti a dvě z nich už umí číst). Zaplať pánbůh, že aspoň vědí, kdo je Sóseki.

jídelna

Dnešek byl fakt špatný den - nejen že jsme ráno měli fofr a já to prostě nestíhala, ale ani úklid mi dneska nešel, všechno mi padalo, luxovat jsem musela dvakrát, protože poprvé se majitelce zdálo, že jsem to odflákla, a podruhé mi zase vytkla, že se s tím moc patlám. Když mi pak konečně skončila směna, dostala jsem do zítra do večera volno. Jenže majitelé odjeli, takže stejně nikam nemůžu - tak jsem strávila den ve sklepě. Večer jsem navíc zjistila, že není divu, že mám volno, jelikož tu prostě nikdo není - ani majitelé ani hosti. Jen já. A jsem bez večeře, protože se na mě asi zapomnělo. Ještě že tu mají kafe a čaj (mačču a je fakt výborná! *-*). Ale zítra bych ráda ven, tak doufám, že tu někdo bude a že mě pustí.

Ještě si chci postěžovat, že dnes začínal prodej lístků na nový film Araši a hádejte, kdo tu beznadějně klikal na refresh několik hodin a nic z toho? Správně, já. Krucinál! Chjo, ale aspoň jsem včera viděla kousky Music Day, kde vystupovali. Mimochodem, nikdo tu není fanouškem. Koukala jsem na sbírku cédéček v kuchyni a je to všechno rock... a jedno album Girls Generation :D

další fotky jako vždy zde: http://kavi3.rajce.idnes.cz/Japan_2014

Edit.: Nedala jsem stránkám l-tike pokoj a vytrvale jsem klikala a teď, téměř v jednu ráno, se na mě usmálo štěstí a hádejte co? MÁM REZERVOVANÝ LÍSTEK!! Omg, já ten film snad dokonce i uvidim! ^__^ *jde umřít blahem*