Otevřený dopis manželovi

Tohle už je v pořadí třetí dopis manželovi, který sepisuju jen proto, aby se mi ulevilo. Všechno jsou to věci, které bych manželovi nejradši řekla osobně, ale nemůžu. A ano, jsem patetická, přecitlivělá a příšernej pisálek. A víte co - vůbec mě to nesere XD

Milý N.
Máš se dobře? Doufám, že jo a že jsi se všema svýma kamarádama spokojen. Já se taky měla celkem dobře - než jsi začal mít potřebu se se mnou spojit. Pokud vím, tak to byl tvůj nápad jet sám. Mě přeci nepotřebuješ, tak proč najednou ten zájem? Copak ti nebylo jasný, že když si vypnu mobil, znamená to, že s tebou nechci mluvit? Už několikrát jsem ti říkala, že jediný, kdo mi volá, jsi ty. Myslela jsem, že jsi se mnou nechtěl být v kontaktu - byl jsi to ty, kdo mi řekl, že se na tebe nemám vázat, že chceš být sám. Respektovala jsem to. Proč jsi nemohl respektovat, že i já chtěla být sama?
Tenhle týden jsou pro mě prázdniny - potřebuju si od tebe odpočinout, nepotkat tě, nevidět tě, neslyšet tě. Proč jen jsi to nemohl pochopit? I já mám život, věci, co chci dělat, místa, kam chci jít. Všechno se netočí jen kolem tebe. Možná se ti to nezdá, ale já nejsem povinná sedět 24 hodin u mobilu a čekat, až ty se uráčíš zavolat. Nejsem tvůj poskok.
Celou dobu jsem si říkala, co je tak důležitého, že nemůžeš zavolat nikomu jinému, ale tak složité, že nemůžeš napsat esemesku? Vydržels to dlouho - celé tři dny (a noci). Dnes jsi dokonce volal Itó-san, vedoucí koleje, aby mi vyřídila, že ti mám zavolat. Bylo to fakticky nezbytný? Nakonec jsem se podvolila a po psychické přípravě (s pomocí piva) jsem ti teda zavolala. Čekala jsem, že budeš naštvaný - a nezklamal jsi. Co mě však dostalo bylo to, že jsi mi otráveným hlasem řekl, že už nic nepotřebuješ, že už jsi zavolal Ósan.
A teď mi řekni jedno - bylo vážně nezbytný volat mi 3 dny ve dne v noci, a dokonce kontaktovat Itó-san, když jsi mohl zavolat někomu jinému? Očividně to nebylo něco, co bych mohla udělat jen já. Tak proč tolik telefonátů? Abych byla upřímná, příšerně mi to lezlo na nervy - takhle otravného člověka jsem snad ještě nepotkala. Nebyl jediný důvod, nezkusit někoho jiného. Sice mě těší, že mě máš na seznamu lidí, co jsou schopní ti pomoct, tak vysoko, ale na druhou stranu to znamená, že mě vidíš jako někoho, kdo pro tebe všechno udělá. Ale je mi líto, hochu, nebudu skákat jak ty pískáš - nejsem ani tvůj otrok, ani tvůj zaměstnanec a ani ti nic nedlužím. Ty jsi ten, kdo mi dluží - a nemluvím jen o těch pěti tisících. Nechci se však bavit o tom, co kdo komu dluží - nic od tebe (krom těch peněz) nechci. Už jsem unavená z našich věčných hádek a nedorozumění. Všichni se od tebe drží dál, nikdo s tebou nechce mít nic společného, Ósan se už o tobě nechce ani bavit. Já jediná měla nervy, kuráž a vytrvalost, ale už i já toho začínám mít plné zuby. Svět se netočí jen kolem tebe.
Nechtěla jsem být naštvaná, nechtěla jsem ti něco vyčítat, protože na rozdíl od ostatních jsem viděla i tu nejistou část tebe, tu, která ti našeptává, že ať se snažíš sebevíc, stejně nic nedokážeš, že pro tebe na tomhle světě není místo, že jsi jen zklamáním. Vím, jak je těžké udržet tuhle část sebe sama pod kontrolou, sama s tím mám věčně problém, proto jsem nechtěla nic říkat, ale tvůj egoismus už zachází příliš daleko. Přestože tě mám vážně ráda, už to nevydržím. Už prostě nemůžu - musím od tebe pryč. Proto jsem vypla telefon. Proto se před tebou schovávám na fejsu. Proto odjedu v den, kdy ty se vracíš. Když od tebe budu dost dlouho pryč, třeba nám to oběma prospěje. Tak tě prosím jen o jedno - nech mě na pokoji. Nevolej mi. Nepiš mi. Nejsem tu pro tebe a doufám, že ještě pár týdnů nebudu.
Měj se na tom Kjúšú pěkně a hlavně se nevracej dřív ^^

S láskou,
kavi

PS.: Vážně jsi po mně chtěl, abych šla za Kobajaši-san zeptat se, kdy bude další stýpko? To jako fakt? O_o Copak nevíš, že je vždycky až poslední týden? Navíc je to čotto trapný, jít se zeptat teď, v polovině měsíce.
PPS.: btw dnes je White Day... zapomněl jsi, že jo? Nerada to říkám, ale spolehlivost není tvoje silná stránka. I kdyby ta valentinská čokoláda byla "giri", je slušnost mi to oplatit. Ale o tom ty nic nevíš, že ne... Nejsem naštvaná, neboj. Jen zklamaná... už zase...