Co přinesl rok 2022

Asi mi to po takové době neuvěříte, ale jsem stále ještě naživu :)

A vše je tak nějak stále stejné - pracuju, čtu, šiju, píšu fanfikce. Ale hezky popořadě:

Tady je něco málo o mé dovolené na Mallorce.

Tady zase něco o pracovní cestě do Belgie.

Kromě toho jsem šila. Letos mám na kontě 5 sukní a jedny šaty, ze kterých jsem šílela. Snad ty právě rozdělané budou jednodušší.

Letos jsem se taky snažila psát. Za letošek mám na svědomí 37 publikovaných fanfikcí (+ 1, kterou zapřu, pokud mě s ní někdo někdy bude konfrontovat), ale všechno one-shoty a valná většina je kraťoučká, takže celkem "jen" 30 tis. slov. Už jsem zmiňovala, že jsem se účastnila March Flash Fiction a pak i části April Writing Challenge, kterou jsem ale nedokončila. Přes léto jsem měla výpadek, ale teď v uplynulém měsíci to doháním, protože jsem narazila na pairing, který si zaslouží ten nejfluffovitější fluff, který jsem schopná jim vnutit, takže je zahrnuji láskou a náklonností. Já, která kdykoliv píšu, tak sklouzávám k angstu, mám teď mezi nejpoužívanějšími tagy "Affection", "Fluff" a "Comfort". No dobře, občas mi to ujede (zrovna dnes mi tu přistál koment k nejnovější fanfikci: "oh ow that hurt! The pain!"), ale nemůžete mít Comfort, když nemáte to předcházející Hurt *krčí rameny*.

V rámci self-care musím říct, že jsem na sebe pyšná, přestože většinu času trávím spíš pochybnostmi. Já vím, že píšu dost mizerně a představivost mám nulovou, ale sobecky mě to přesto baví. No a pak si přečtu nějakou fanfikci někoho jiného a můžu se jít zahrabat, protože vždycky jsou oproti těm mým skvělé a propracované a mají lepší angličtinu T_T

Když už jsme u těch přečtených věcí, s oslímu ušima jsem zvládla 52 knih, což je můj každoroční cíl. Z toho 8 v japonštině, z toho 4 mangy. Ráda bych jich pár vyzvedla, protože si zaslouží více lásky. 

Nemůžu nezačít tvorbou Natashy Pulley. K té jsem se dostala náhodou, protože jedna její povídka byla obsažena v kolekci záhadných příběhů, kde byla i povídka jedné mojí oblíbené autorky. Když vám lehce načrtnu zápletku, bude vám hned jasné, proč jsem si okamžitě běžela přečíst celou její knihu - píše se cca rok 1880 a v Anglii se nachází mladý telegrafista, který se "shodou náhod" setká s japonským hodinářem/původně samurajem, který mu učaruje, začne se učit japonsky (a v druhém dílu s ním odjede do Japonska). Jasný jak facka, že jo? Njn, jsem předvídatelná a lehce ovlivnitelná. První díl se jmenuje The Watchmaker of Filigree Street a druhý je The Lost Future of Pepperharrow. První mi přišel slabší a na jednu postavu jsem dosud nakrknutá (páč je to husa sobecká), ale druhá kniha je výborná (a koupila jsem si ji k Vánocům). Obrečela jsem "jen" posledních 70 stránek *vítězoslavně máchá pěstí ve vzduchu*.
Jinak taky můžu doporučit The Kingdoms, ale to je trochu víc zmatečné kvůli časovým rozdílům a poněkud temnější čtení (ne že by dvojka Watchmakera byla procházka růžovou zahradou).

Další doporučení je The Miner od Sósekiho (protože Sóseki ♥) a The Queen's Gambit ot Waltera Tevise, autora Zpěvu drozda. Výborná kniha; ačkoliv šachům nerozumím ani zbla, vtáhlo mě to do děje (skoro jak kdysi dávno Hikaru no go).

Co naopak nedoporučuji je The Cat Who Saved Books, o čemž jsem se rozhořčovala už dříve. Na podobné úrovni je pak Call Me by Your Name od André Acimana, kde jsem nervově vydržela jen do půlky - celé to byly jen emoční výlevy nadrženého teenagera, takže jako "naučná" literatura, popisující jak vypadají sexuální touhy, možná dobrý, ale pro mě jakožto sex-repulsed asexuála to teda nebylo. Navíc jsem pak podle recenzí ještě ze zvědavosti dohledala scénu s broskví, která vypadá, že je nechvalně proslulá, a jsem velmi ráda, že jsem s tím neztrácela víc času, protože jako wtf? X_x

Když přejdu na zkouknuté věci, mám na kontě 5 filmů a 28 seriálů. Což zní trošku děsivě, ale dost z toho byly kraťoučké věci. Japonci už se přes 12 dílů nedostanou a často jich mají spíš už jen 8. Nejdelší, co jsem viděla, bylo thajské dorama o 14 dílech, které vám rovnou můžu i doporučit - Not Me, najdete to celé s titulkama na youtube. Obsahuje kritiku společnosti a politického systému a partu maníků, co to chtějí občanskou neposlušností změnit. Trochu napínavé, trochu dramatické, trochu zamilované - výborná věc. 

Jednoznačně musím doporučit Koisenu Futari o dvou (!) aroace lidech, co spolu chtějí vytvořit netradiční rodinu (existuje i kniha, už ji mám přečtenou :-)), a z filmů Cherry Maho (30sai made dótei da to mahócukai ni nareru rašii), o maníkovi, který se na své 30. narozeniny vzbudí a zjistí, že dokáže ostatním číst myšlenky, což je teda i seriál a tím rozhodně začněte. Film jsem si chytře nechala na Vánoce, abych si ho užila, a užila jsem si ho sakra hodně! *-*

Takhle shrnuto to vypadá, jako bych furt něco dělala, i když já ten pocit teda nemám - naopak se mi zdá, že jsem se pořád jen flákala. 

Tak na další takový rok :)