Pokud jste v poslední době nebyli v kómatu nebo cíleně neignorujete většinu zpráv, asi budete souhlasit, že moc radostných věcí se zrovna neděje. Zdravotnická situace stojí za starou belu, ekonomika podle všeho bude brzy stát za houby též, člověk ani nikam nemůže odjet, herci, které si člověk oblíbí, to vzdávají a končí se životem *mává směr Miura Haruma a Takeuči Júko*…
Aby se jeden nezbláznil nebo nerozšířil řady všech těch
lidí, kterým se zrovna moc dobře psychicky nevede, je třeba nacházet alespoň
nějaké malé radosti. Nic spešl, nic extra skvělého, jen něco malého co člověka
přeci jen potěší.
Mě třeba včera potěšilo, že jsem konečně sehnala kaboču. U
nás tomu říkají zelená dýně Hokkaidó.
Tedy ne že by se nějak moc vyskytovala;
většinou potkávám pouze ty oranžové, ale to prostě není ono. Třeba si to jen
namlouvám, ale kdybych měla vypíchnout jeden rozdíl, tak je to ten, že oranžová
se prostě roz… šmelcovává (á, to je to správné slušné slovo), zatímco kaboča
drží tvar. V mých očích je kaboča prostě kaboča a nic ji nenahradí. Jen ji
sehnat není ani trochu jednoduché. To je všude ta oranžová a máslová a
špagetová, ale kaboču aby člověk pohledal. Před pár lety jsem ji sehnala na trzích
na Andělu, ale letos jsem teda štěstí neměla. Zkoušela jsem i Jiřák a Náplavku,
ale nakonec mě zachránil Tylák. Takže jsem zajásala a koupila hned dvě a teď tu
na ně vrhám zamilované pohledy, než je rozkrájím a zpracuju.
Tak jsem oblezla asi miliardu obchodů, než jsem našla svou velikost, a docela jsem si oddechla, že to nebylo třeba v brčálově zelené barvě. Tož letos žlutá ♥
A nakonec šití; vrhla jsem se na černo-bílé šaty - a zjistila, že by moje zamýšlená kombinace byla příliš divoká. Tak jsem si šla koupit jednobarevnou černou a bílou látku a šaty budou dvoje. No a když už jsem tam byla, tak jsem si koupila i modro-bílo-růžové proužky a zbytky bílé a tmavě modré látky s heřmánky. To abych těch látek neměla málo, že ano.Teď tedy pracuju současně na černých i bílých šatech - u jednoho se rýsuje vršek, u druhého spodek. Tak teď ještě ty zbývající části a zas budu mít něco nového na sebe.
Tolik moje malé radosti :)
Mojí malou radostí byly online koncerty BTS, seděla jsem před počítačem, rodičům jsem řekla, že během těch 2,5 hodin mě můžou vyrušit, jenom kdyby hořelo a užívala jsem si to. Bylo by fajn, kdyby to bylo večer za tmy, protože to by to bylo lepší, ale i za světla se dá blbnout. 8D
ReplyDeleteOnline koncerty - dokonce množné číslo? Hezky; koukám, že korejský skupiny jsou tak nějak otevřenější světu tam venku mimo Koreu a alespoň takhle přes net jsi je viděla - to potěší :)
DeleteČetla jsem, že ten poslední koncert sledovalo skoro 1 milión lidí, to je dobrá haluz. Nevím, jestli i ostatní grupy jsou tak otevřený, ale přece jen BTS je v týhle době hodně populární grupa a má hodně fanoušků z různých konců světa. Ale viděla jsem, že třeba i japonská grupa Rock OK one měla mít svůj online koncert a některé další skupiny snad taky. 8D
Delete