Návštěva

Kavi má dělat úkol a nebaví ji to, takže co udělá? Ano správně, jde si smolit na blog =)



Naposledy jsem se zmiňovala o pohovoru, co mě čekal v rámci monbušó. Odehrál se minulé úterý v Praze. Abych si pojistila, že mě nezradí nervy, domluvila jsem se se Shari, že předtím zajdem na kafe. Věřím, že kdybych chtěla utéct, vlastnoručně by mě tam dokopala. Když jsem se dozvěděla, že ten test pásla ještě jedna spolužačka, přizvala jsem ji taky. Tak jsme tak seděly v kavárně, uklidňovaly si nervy (já s pomocí alkoholu), ale stejně jsem byla vyklepaná.
Dorazily jsme, ohlásily se a pak si mě zavolali. Japonec a ta samá Japonka, co na nás dohlížela při testech.
Abych to zkrátila - pohovor nic moc. Často jsem mlčela, s odpověďmi bojovala, a když mi pak říkali, že výsledky budou v červenci, tak jsem si říkala "to se tě netýká, holka."
Hanka na tom byla podstatně líp - na beruščinu otázku, jak to šlo, odpověděla že daidžóbu... *kavi se nebude vyjadřovat*
Hned po pohovoru jsem měla odjet zpět do Olmu a nevím, jak k tomu došlo, ale asi za hoďku a něco jsem seděla ve vlaku a naproti mně Shari. Ano, ona od prváku plánovaná cesta do Olmu, která se furt neuskutečňovala, se najednou stala. Cestou jsem měla naplánovanou četbu, ale nakonec jsme většinu času prokecaly. Shari moc často vlakem nejezdí, tak i obyčejné koupení jízdenky byl zážitek, ale nejvíc šoklá asi byla, když mířila na záchod a za okamžik se vrátila s tím, že ty dveře ven jsou otevřené O_o (přiznám se, že to jsem za ty 3 roky ještě nezažila) Protože jsme jely na večer, šly jsme rovnou na kolej, přepadly mý spolubydly a zabily pár hodin. Ráno jsem měla od 8, tak jsem vyslala Shari do bufetu a pak do knihovny (a ona stejně skončila na náměstí, stačila se zranit a krvácet a ještě k tomu prozkoumat sklepení Zbrojky O__o). Tak jsme si udělaly procházku po Olmu a čekaly na půl 12, kdy jsme se měly sejít s Miki a jít s ní na oběd. Zamířily jsme do osvědčené čínské restaurace hned na náměstí a já se chopila úlohy tlumočníka. Zajímavé, že den před tím jsem sotva dala dohromady větu a tady jsem mluvila skoro normálně *pokrčí rameny* Uznávám, že tlumočnictví pro mě není zrovna to pravé, a obdivuju všechny, kdo to dokážou - já se snažila seč mi síly stačily a přesto mi chyběla slovní zásoba. No ale přežily jsme a ještě jsme si střihly překvapení v podobě hořící zmrzliny (ano, čtete správně)^^
Pak následovala jap. moderní literka (protože jsem zatáhla komunikační dovednosti) se Sylvou, která hned vyzvídala, co pohovor (na což už jsem touhle dobou odpovídala mockrát). Během hodiny jsem si skládala jeřáby z barevných papírů, co jsem šlohla v knihovně, a teprve po hodině jsem šla zase pokecat se Sylvou. Už jsem zmiňovala, že tyhle rozhovory přímo miluju?
Ale zpět k tématu: po rychlé zastávce na kolejích jsme se zas vydaly zpátky, protože nás čekala přednáška našeho milého W-senseie o japonských svátcích. Měli jste vidět těch lidí - i W-senseie to zaskočilo a to už 10 let učí (slyšela jsem, že to byla zatím nejnavštěvovanější akce v rámci jap. jara). Nakonec to natáhl na 2 hoďky, ale stejně byl trošku nervózní a pořád ten svůj výklad prokládal oblíbenými japonskými frázemi typu "ii desu ne."
Taky jsem tam potkala Helču, a když jsem ji chtěla vytáhnout ven, tak zas nic *krčí rameny* (btw Helča se konečně odhodlala ukázat se W-senseiovi a já jsem si taky odbyla nevyhnutelnou otázku Mensecu ha dó datta?)
Večer jsme zakončily v čajce Wabi, ale ta zklamala (zase... -_-). Pak už jsem byla příliš mrtvá na to, aby se ještě něco podniklo, a jak jsem lehla, tak jsem spala. Ráno se totiž muselo vstávat brzo, protože Shari chtěla ve škole stihnout angličtinu (která jí nakonec odpadla -_-). Tak jsem zatáhla špáninu a za nevítaného sněžení si střihla procházku kolej - nádraží a zpět. Zbytek dne byl dost blbej a já příliš unavená, tak jsem si šla lehnout a prospala se do pátku.
Ale tady bych radši skončila, protože pátek a vůbec celej víkend nepatří k nejlepším dnům, co jsem zažila. Pokračování si nechám na příště (nebo aspoň než sepíšu úkol na špáninu).