Právě se nacházím přesně uprostřed svých prázdnin - začaly dnes a zítra končí. Ano, milujte studentský život >.<
Tohle zkouškový si vybralo nový, efektnější způsob, jak mě zničit - začalo to pomalu, nenápadně nahromaděním zkoušek:
úterý - test z teorie gramatiky japiny
středa - ústní zápočet z anglických jazykových cvičení
čtvrtek - test z gramatiky japonštiny
pátek - komplexka z anglické gramatiky
To by ještě nebylo nejhorší - všechny jsem pásla, i když o teorii gramatiky jsem to (vlastní vinnou) dost dlouho nevěděla. Pak ale přišla ta rána v podobě anglického morfosyntaxu, následovaná kaiwou, která tentokrát nebyla takovej průser jako vždy. Nejásejte, kavi se nenaučila mluvit, to jsme si jen měli nacvičit nějaký supíči (nejapanologové, nehledejte v tom vulgarismy, je to obyčejné anglické speech) a pokud se mám něco naučit nazpaměť a není to dlouhé, tak mi to celkem jde.
Poslední rána přišla tuhle středu - zkouška z britské literatury. Ústní zkoušky prostě nejsou moje. Učila jsem se na to dýl než na všechny japonský testy z gramatiky. A to dohromady. Jela jsem i 12 hodin za den (s hodinovou přestávkou na hysterický záchvat). Vytáhla jsem si jedno z nejlepších témat, které jsem vůbec mohla - Estetické hnutí (O. Wilde apod.). Říkala jsem si, že jestli to nedám, tak musím být totální magor. Jenže to bych nebyla já, aby se něco nezmrvilo - najednou jsem si říkala Holka, co to kecáš za kraviny. A pak se vyučující na něco zeptala a vrátil se starý známý pocit prázdnoty v hlavě, lidově zvaný okno. Nedokázala jsem ze sebe dostat slovo a být poblíž stůl, práskla bych o něj hlavou. Nakonec jsem tu trojku z milosti dostala, ale už poněkolikáté mi bylo řečeno, že s tímhle u státnic neuspěju.
No a od té doby tady v náhodných intervalech brečím nad vlastní pitomostí a moje nervy jsou totálně v háji. Co já na tý vejšce vlastně dělám? Co je mi platný, že si přečtu Pottera nejen v anglině, ale už i v japině, když se nedokážu domluvit, ani kdyby na tom závisel můj život? Lidi mi říkaj, že nemusím mluvit, že je to v pohodě, ale zkuste si nemluvit u státnic. Nebo u zkoušky z morfosyntaxu - to je mi přeci jen bližší, protože ke státnicím se přes svou blbost ani nedostanu.
Somebody just kill me already...
No comments:
Post a Comment