N no tame ni – Kanae Minato

Na tuhle knížku jsem poprvé narazila v podobě seriálu (který jsem promptně vypla asi v polovině

první epizody, možná dokonce ještě dříve). Když jsem ji tedy uviděla na blešáku, neochotně jsem ji vzala, že třeba knižní verze bude lepší. A kdyby ne, alespoň měla pěkný obal, který bych si v přetékající knihovničce vystavila.

Začetla jsem se, překonala jsem první kapitolu a najednou mi nebylo jasné, o čem že ta kniha vlastně bude, když se vše během jediné kapitoly objasnilo. Jak se s přibývajícími stránkami ukázalo, nevyjasnilo se vlastně vůbec nic a na ucelený příběh si nejspíš budu muset počkat až do úplného konce.

Děj se totiž točí okolo zabití manželského páru a otázky, kdo a proč to vlastně spáchal.

Od druhé kapitoly se postupně od jednotlivých postav dozvídáme, jakou v celé téhle situaci sehráli roli, co je k jejich činům vedlo, ale také jaký je jejich názor a postoj k ostatním aktérům. Díky tomuto přístupu se tak s každou přečtenou stránku rozvíjí charakter všech postav a komplexnost jejich vztahů. Ukazuje se také, že ne vše je opravdu takové, jaké se to na první pohled zdálo – ať už se to týká vztahů postav či nastalých situací.

V rámci kapitol se také prolíná vyprávění z minulosti postav se současností a postupně se tak vykreslují důvody postav pro jejich nynější jednání. Já osobně mám takovéto hrabání se v charakteru postav docela ráda, tím víc, když se jedná o ženské postavy. Autorka mi navíc připadá dosti zaujatá postavou ženy-mrchy, kterou vykresluje v různých podobách. Vlastně by se skoro dalo říct, že všechny ženské postavy jsou vlastně jedna a ta samá – nebo to tak protagonistce Nozomi (a jejím prostřednictvím nám, čtenářům) připadá. Je proto velice zajímavé sledovat, jak s tímhle přesvědčením Nozomi naloží a jak to ovlivní ji samotnou a její činy.

Na druhou stranu jsem zůstala lehce v rozpacích nad konečným objasněním oněch dvou úmrtí a rolí mladého businessmana Andóa v této záležitosti. Ano, po prokousání se všemi těmi příběhy jsem očekávala něco trošinku jiného, takže by autorce vlastně měla patřit pochvala, že se jí povedlo mě překvapit. Jenže mi to vyústění přišlo trošku uměle vykonstruované, jen aby vše zapadalo do předložené šablony. Škoda toho, jinak to byla skvělá kniha.

Jen si ještě dovolím jednu výtku (která však může být způsobena mou nepozorností; ale moc bych na to nesázela). Tou je Nozomi Andó. Ve svém vyprávění v první kapitole používá zájmeno wataši, takže jsem si v hlavě (i díky tomu jménu) vytvořila obrázek mladé OL. A víte co? On je to chlap. Na to jsem přišla zhruba v polovině knihy, kdy byla ve vyprávění řada na něm. To si takhle čtu, představuju si Japonku s dlouhými vlasy a najednou zájmeno ore. No tak je to drsná moderní slečna, to se občas stává. No a pak se dozvíme, že je nejstarším synem. Tak to už můj mozek ospravedlnit nedokázat a na okamžik lehce zkratoval. Hmpf, příště se musím lépe soustředit (nebo si postavy najít na wiki, než se začtu příliš hluboko).

A určitě by se mi to nestalo, kdybych tu první epizodu tehdá dokoukala. Napravím to. Hraje v tom Masataka Kubota (hej! Naruse měl být velký – ve smyslu silný, vytáhlý, široký, aby se za ním Nozomi mohla ve škole schovávat), takže to nejspíš napravím velice rychle.