Novoročně

A než jsme se nadáli, nový rok je tu (a já mám po dovolené a musím do práce -_-)

Takže všem zpětně šťastný nový rok a hodně pohody a spokojenosti :)

Ještě než se dostanu k tomu, co že jsem to na konci roku kutila, podíváme se nejdřív do budoucna. Jak už jsem psala loni (předloni? rok předtím?), na předsevzetí nemám trpělivost a výdrž. Přesto jsem se však zamyslela, co že bych to se svým mizivým volným časem chtěla letos udělat. Děsí mě totiž představa, že se takhle jednou zamyslím, co že jsem to celé ty předcházející roky dělala, a uvědomím si, že krom práce vlastně nic. To se musí změnit - víc volného času asi mít nebudu, ale třeba bych ho mohla nějak líp využít. Takže co že se to chystám dělat:

1) najít si lepší práci - míň přesčasů, míň dobrosrdečných, upovídaných kolegů, co všem tykají a mají pocit, že když jste asi o 20 let mladší, tak mají právo vám vnucovat své názory a dávat vám rady do života. Pokud možno nebýt součástí šedé ekonomiky a nevnucovat lidem podobné bullshity jako teď.
2) jít ven alespoň jednou za 3 měsíce - a tím "ven" nemyslím "do práce/na poštu/do obchodu". Trochu bez šance, jelikož většina mých známých je kdekoliv jen ne v Praze... a i kdyby v té Praze byli...*le sigh* Jsem prostě lemra líná, tak je to.
3) víc se věnovat šití - v obchodech maj kulový, takže si musím pomoct sama (alespoň v oblasti sukní a šatů).
4) vrátit se k překladu - alespoň pro radost (hahaha, určitě -_-)
5) nezabít své kytky - jejich sbírka se sice kapku rozrostla, ale moje schopnost udržet je naživu je stále stejná (= nulová)
6) číst. číst víc. Na Goodreads jsem si zadala 55 knih, což je sice o pět víc, než jsem si dala loni, ale taky o šest míň, než kolik jsem jich loni skutečně přečetla. Zahrajem si na sinology a budem plnit plán na 120 %! :D
7) učit se čínsky - dostat se alespoň na pasivní úroveň totálního imbecila typu "já nerozumět"
8) učit se švédsky (protože proč ne - jag talar inte svenska...zatím :D

K bodu 6 bych ještě ráda dodala podrobnosti:
1) alespoň 1x Kinga (furt ho jen syslím a nečtu)
2) alespoň 1x Sparkse (dám si aspoň pauzu od všeho toho porna fanfikcí - trocha té heterosexuální romantiky ještě nikoho nezabila)
3) alespoň 5 japonských knih. v japonštině (jen makej, holka)
4) klasiku (anglickou či americkou, to je fuk)
5) něco původně českého (musím si rozšířit obzory a dokázat si, že ne všichni čeští spisovatelé jsou takoví patlalové jako Viewegh)
6) něco delšího než 500 stran (ale pokud možno na mobilu - že bych takovou bichli s sebou musela tahat do práce, to se mi nechce)
7) něco, co bych si normálně nepřečetla (třeba scifi nebo fantasy nebo detektivku nebo cojávim)

Tak uvidíme, jak mi to půjde - poslední dobou čtu docela dost (asi jak se snažím utéct před realitou); momentálně mám rozečtenou jednu japonskou a jednu antologii povídek s asexuální tematikou *krčí rameny*
Když už jsme u těch knížek...

Vánoční nadílka

Dostala jsem - mimo jiné - Noční cirkus od Erin Morgensternové a hrozně se těším, až si to v té češtině přečtu. Anglická verze byla nádherná, tak si držím palce, aby ani český překlad nezklamal.
Jinak bych se chtěla zmínit o Stolen: A Letter to My Captor od Lucy Christopherové (to jsem sice nedostala, ale četla jsem to). Psáno napůl v první a napůl v druhé osobě z pohledu unesené šestnáctileté Britky, která se nedobrovolně ocitne uprostřed australské pouště pouze se svým únoscem (a všelijakou jedovatou havětí protože Austrálie). Bylo poměrně zajímavé sledovat myšlenkový posun protagonistky od strachu, přes nedůvěru, až po něco, co by se mohlo nazvat náklonností. Její věznitel je zároveň poněkud nespolehlivým vypravěčem, takže ani dívka, a přeneseně ani my, čtenáři, si nemůžeme být jistí tím, co se vlastně stalo a čemu věřit.

Druhou knihou, kterou bych ráda zmínila, je Bedtime Eyes od Eimi Jamadové, mladé japonské spisovatelky, která se řadí k nové generaci, jež se věnuje tématům sexuality, násilí apod. Zmíněná knížka je vlastně sbírkou obsahující tři kraťoučké novely, přičemž první dvě se věnují sexuálnímu vztahu Japonky a černošského přítele (= spousta sexu, málo příběhu, nic pro Kavi). Důvodem, proč se o téhle knížce zmiňuju, je třetí příběh s jednoduchým názvem Jesse. Na rozdíl od předchozích je sexuální vztah zmíněn jen okrajově a děj se soustřeďuje na vývoj vztah protagonistky a syna jejího přítele. Procházíme tak spolu s postavami fázemi nesnášenlivosti, vzájemného poznávání, ignorace a pochopení. Podle mě je to pro toto psychologické vykreslení nejzajímavější ze všech tří novel a rozhodně stojí za pozornost.

Tolik ke knihám. Dalším žroutem času (alespoň v průběhu vánočních svátků) byl švédsko-dánský seriál Most, který mi byl doporučen vzdálenější částí příbuzenstva. Na mostě mezi Švedskem a Dánskem je nalezena mrtvola a na vyšetřování musí obě země spolupracovat. Dánským zástupcem je bodrý Martin Rohde, který ovšem svádí každou ženskou na potkání (a má zhruba 7 dětí - plus mínus), jeho švédským protějškem je poněkud svérázná Sága Norénová, skvělá policistka, která ovšem naprosto nepobírá sociální normy a nepsaná pravidla, nezná empatii, neumí jednat s lidmi, nehledá žádné dlouhodobé vztahy, netouží po rodině. Upřímně je jednou z nejzajímavějších ženských postav za velmi, velmi dlouhou dobu. Už kvůli ní má cenu tento seriál sledovat - a on se vám odmění vskutku napínavým a důsledně propracovaným příběhem. Druhá řada je stejně napínavá a zajímavá jako ta první (ale doporučuji balení kapesníků), třetí je slabší, ale zato temnější. Jestli mi nenatočí čtvrtou, asi někoho uškrtím. Popularita tohohle seriálu je tak vysoká, že remake natočili nejen Američani/Mexičani, ale i Francouzi/Britové. A já jen lituji, že neexistuje knižní předloha, protože bych se na ni okamžitě vrhla.

Přes svátky jsem taky konečně našla čas došít si sukni. Už poměrně dlouhou dobou jsem toužila po skládané sukni. Jestli jste se však rozhlíželi po krámech, je vám jasné, že s takovou u nás nepochodíte (ono vůbec najít nějakou sukni, která není mini nebo super úzká). Takže zase nezbývalo než si sednout k šicímu stroji a vyrobit si jednu svépomocí. Pro začátek bych se zeptala, jestli existuje někdo, kdo si předem vypočítal rozměry látky, šířku záhybů i mezer mezi nimi, zrealizoval to a vyšlo mu to? Já počítala jak divá a stejně jsem to nakonec dělala podle oka a modlila se. Nejhorší bylo, že záhyby musely být v pase větší než přes boky, a tudíž ne rovné, ale rozšířené. Když jsem překonala tenhle problém, zbývalo našít kapsy (dvě! středně velké!), přičemž jedna sousedila se zipem, který je na straně. Chudák zip ovšem furt cestoval nahoru dolu, protože - jak se ukázalo - přesnost není zrovna mojí silnou stránkou. Nakonec se však přeci usadil a já se mohla vrhnout na pásek. Nikdo mi neřekl, jak se takový pásek dělá, takže jsem na to šla po svém a mamku málem braly mdloby ("Tam musíš dát pasovku! A proč to máš tak nízko, to musíš mít výš!"). Trvalo to sice věčnost, ale v neděli večer jsem konečně dopřišila podsazení, sukni přežehlila a v pondělí si ji hned vzala na sebe. Sice jsem lehce zmatená skutečnou délkou (je to po kolena? pod kolena?), ale je kostková a skládaná a teplá! Ňuf! <3

Přestože před Vánocema byla v práci honička, nakonec se veškeré vánoční přípravy stihly (i když ten úklid byl odbytej až hrůza) - cukroví bylo, dárky se sehnaly (tentokrát už 22., heč!), strom se zdobil tradičně za poslechu Popcorn Live Tour od Araši. Krom nepostradatelných knih jsem dostala i žlutou šálu! (zkoušeli jste sehnat jemnou žlutou šálu?? to je bez šance - jako by žlutá, a potažmo i jakákoliv jednobarevná šála byly nějakým zázrakem O_o). Hned po Vánocích jsem si střihla další návštěvu příbuzenstva (kde jsem byla nucena koukat na jakousi pohádku, kde princezna furt prohlašovala, že je Mádl hezkej - asi měla horší zrak, než se zdálo). Silvestr jsem i letos věnovala poslechu interpretů na Kóhaku uta gassen (letos nic moc), z Johnny's Countdown jsem toho kvůli moc vysoké sledovanosti a s tím spojených výpadků signálu moc neměla a zachraňovala to konkurenční CDTV, kde se zpívalo až do pěti do rána (těch japonských). Následující den jsem si náhodou vzpomněla, že mají vysílat nového Sherlocka, což však nebyl chytrý krok, jelikož jsem dosud neviděla třetí řadu, takže jsem byla celou dobu jen zmatená (a upřímně mě to moc nebavilo). Co jsem si však nechala ujít, to byl každoroční den Araši, kdy se Fudži TV rozhodla, že fanynky a fanoušci potřebují nový rok začít asi sedmihodinovou  dávkou této japonské skupiny. Ano, potřebujeme, ale čeho je moc, toho je příliš, takže jsem to letos vzdala a zkouknu to ze záznamu.

Vcelku ten konec roku utekl nějak moc rychle, a než jsem se nadála, už jsem zase musela do práce. Do práce, kde sedím celý den sama v místnosti, kterou i když pomocí klimatizace vytopím na 30°C, tak mi mrznou nohy, protože to blbý teplo se drží u stropu. Stále ještě nemám to slibované dpp. Stále se mi nedaří přesvědčit potenciální zaměstnavatele, že nejsem lemra líná a že nejsem naprosto neschopná. Možná přeci jen jsem. Možná je potřeba, aby krom úžasně úspěšných lidí byli i takoví ztroskotanci jako já, aby byl svět v rovnováze. Asi se odsud nedostanu. Ale jestli si myslí, že mě dotáhnou na novoroční večírek, tak se šeredně mýlí!