Ame onna, žena přivolávající déšť

Opět se vám hlásím z Nobeoky. Dnes, tedy v pondělí, pršelo už jen ráno, jelikož tajfun č. 12 už nás definitivně přešel. Neobešlo se to bez sesuvů půdy, rozvodněných řek, odnesených mostů atd. Což by bylo mnohem veselejší, kdyby se zhruba od zítra neměl začít projevovat tajfun č. 11, který podle předpovědí zasáhne Kjúšú přímo. Takže další minimálně týden dešťů, skvělé -_- Mimochodem, těžko říct, jestli je to nějaká místní anomálie nebo co, ale budovy tu nemají hromosvody O_o Upřímně mě nikdy předtím nenapadlo se na takovouhle věc tady v Japonsku podívat, takže nevím. (...) Tak jsem hledala na netu a prý tu hromosvody běžné nejsou. Jako důvod bylo většinou uvedeno "hicujó nai" aneb "nejsou potřeba". Ok, tak už se tu necítím tolik bezpečně jako před chvílí... zvlášť, když s každým tajfunem varují před bouřkami. To je prostě typické - země, která se prezentuje jako jedna z technicky nejvyspělejších, a pak zjistíte, že nemají takové obyčejné věci jako hromosvody.

Nebo fungující pračky. Pro velký úspěch se vracím k posledně nakousnutému tématu japonských praček. Pečlivě jsem vytřela vnitřek pračky, zkontrolovala jsem všechny kapsy a pečlivě jsem roztřídila všechny barvy (dvě - černá a bílá, jinou tu ani nemám) a stejně jsem z pračky vytáhla jednu černou věc, která vypadala, že jsem s ní utřela prach v celém bytě, a z druhé várky vyšla bílá košile se spoustou různého svinstva. A to nemluvím o tom, jak mi to hnusný odstřeďování vždycky smotá všechno oblečení do jednoho uzlu a já se jen modlím, aby mi to něco neroztrhlo vejpůl. Já to vzdávám - co si nevyperu vlastnoručně, to nemám. Bohužel to nemám kam dát, aby to odkapalo, jelikož veškeré podlahy jsou tu citlivé na vodu (rohože zatracený), takže nejen že chodím šíleně zmuchlaná (žehlička? co to je?), ale už i špinavá. Jako by nestačilo, že už teď nejspíš majitelce připomínám bezdomovce, jelikož mi kupuje deodoranty...

Na druhou stranu v neděli, kdy se tady na ubytovně nevaří, mě paní Aojama vzala na suši a platila. Konečně jsem zjistila, jak vlastně chutná uni (ježík), že normální ebi je lepší než amaebi (kreveta vařená x syrová), že kanpači (prý kranas, tvrdí wiki) je hrozně dobrý, ale hotate (nějaká škeble - copak jsem mořský biolog?!) je stále favorit. Nacpala jsem se k prasknutí a říkala si, že snad ani nebudu potřebovat večeři. Jenže paní Aojama se rozhodla udělat hostinu pro pět lidí (aneb kavi se socializuje s místníma vysokoškolákama), takže jsem se cpala ještě večer - karaage, těstoviny, uzené (kde ho vzala? O_o), salát s jakousi tarutaru omáčkou, která se podle všeho vyrábí z majonézy, cibule a nakládaných okurek (a je hrozně dobrá - musím si ji doma taky udělat), onigiri, na chuť jablko a zapíjeli jsme to červeným vínem. Zato dneska se k obědu fakt nepředali a večeře taky nic moc...

Mimochodem, když už jsem zmínila ty vysokoškoláky, tak včera nikdo netušil, kdo napsal Černý dešť *headdesk* Zato jsem si vyslechla historku, jak tu jeden student omylem pobíhal úplně nahý, jak jednomu studentovi rostou z rohoží v pokoji houby, a u historky s traktorem jsem se málem zadusila pitím. Tenhle týden jim však začínají letní prázdniny, tak se možná vrátí domů, co já vím.

 (úterý)
Ráno svítilo sluníčko, tak jsem si říkala, že dneska třeba ještě chytnu pěkný počasí, a vyrazila jsem do BookOffu. Kdyby vás to zajímalo, je to odsud hodinu a něco pěšky. (a venku jako obvykle přes 30 stupňů a šílený dusno). Zdejší BookOff se zbláznil - takový ceny jsem fakt ještě neviděla. Šokubucuzukan od Hira Arikawy prodávají za 800 jenů, já koupila tu samou v tokijském BookOffu za 360. Rjúsei no kizuna jsem kdysi koupila za stovku, tady to mají za čtyři. A první cenu za nejhorší... cenu ...získávají CDčka Araši: výběrovku 5x10 jsem kdysi koupila za 1200, tady to mají za 3500, Beautiful World za 13 000 a One dokonce za 18 000 (původní cena 3 000 jenů). Tak tady, dámy a pánové, žít nechci. Nakonec jsem si přeci jen ukořistila jednu knížku (Kamisama no karute), ale celkově je to bída.

Na zpáteční cestě jsem to nevzala po hlavní ulici jako předtím, ale rozhodla jsem se zajít na pobřeží. Na google mapách to vypadalo velice jednoduše - prostě projdu nějakým hájem za jednou střední školou a budu tam. V reálu to bylo spíš Ejhle, tak tudy se tam nedostanu. Nakonec jsem se sice do toho lesa dostala, ale v sandálech jsem se radši držela cestiček a nepokoušela se lízt do křovisek, i když to bylo ve směru moře. Co kdyby tam byl had nebo masovej zabiják nebo tak něco.
Po pár set metrech (s tím, že nemám žádný odhad) jsem se na to pobřeží přeci jen probojovala a rozevřela se přede mnou téměř nekonečná pláž. Bohužel vlivem přicházejícího tajfunu byly moc vysoké vlny a plavat se tak rozhodně nedalo, ale na bosé brouzdání to úplně stačilo. Akorát jsem asi ame onna, protože hezké počasí nevydrželo a tak jsem se vracela v hroznym slejváku - sama na pláži v bouřce - nádhera -_-

Další novinkou je to, že když jsem tuhle myla nádobí, byla v telce reklama na jednu z těch her pro android. Tentokrát to ovšem nevypadalo jako jedna z těch ren'ai her, který mi lezou krkem (aniž bych je kdy hrála), nýbrž cosi s názvem Čikatecu kara no daššucu neboli Útěk z metra.

Nemůžu říct, že mě to nezaujalo - po všech těch dating simulations vypadalo tohle mnohem zajímavěji. Tak jsem to stáhla a hraju. Zatím jsem jednou umřela, ale jinak se držím. Upřímně občas vůbec netuším, co to vlastně dělám - příběh a rozhodování chápu, ale pak jsou tam nějaké passy (které získávám každý den v 5 ráno - creepy), brány, které překonávám, pokud mám dostatečný počet jakýchsi bodů, či spešl věci, díky nimž se příběh může posouvat dopředu. Ze dvou možností jsem si vybrala hrát za jakousi pětadvacetiletou OL, která je ovšem blbá jak tágo, a vypadá to, že se pomalinku dává do hromady s druhou hlavní postavou, jakýmsi specialistou přes elektro. Jestli se z toho nakonec vyklube ren'ai hra, tak ten mobil prohodím oknem!

A na konec bych chtěla poznamenat, že psaní motivačního dopisu v japonštině je příjemný jak osina v zadku, závěrečná fráze "Modlím se, aby Vaše firma i nadále rostla a vzkvétala" mi přijde čotto a nedokážu pochopit, proč uchazeč o práci v BookOFFu musí projít skupinovým pohovorem, jednotlivým pohovorem, písemným testem a ještě závěrečným pohovorem. Kde je v Praze nějaký hezký sklad, chci si tam zarezervovat pracovní místo...