Cesta do teplých Okinawských krajin, část 3.

Další den mého pobytu na Okinawě jsem opět pocítila chuť jít na pláž, tak jsem ignorovala bolestivé spáleniny a hned ráno v devět naběhla k moři. Opalování samozřejmě nepřicházelo v úvahu, ale koupání se v moři mě krásně ochlazovalo, a díky tomu, že jsem se koupala v blůze, tak mě ta mokrá látka chladila i poté, co jsem vylezla ven. Pro jistotu jsem si ještě každých deset minut natírala opalovacím krémem veškerá místa, kam by se mohlo slunce dostat. Koho by napadlo, že si můžu spálit i oční víčka O_o
Ale ani tak jsem si to nechtěla lajznout a zůstat na pláži přes poledne - tak jsem se vydala na průzkum místní svatyně, kde se mi povedlo vytáhnout si velice nadějně znějící omikudži (až na tu část, že bych v současné době neměla cestovat - hups XD).

Naminoue jinja

Těžko říct, jestli to bylo ten samý den nebo ten následující, protože mi všechny ty dny nějak splývají, nicméně jsem navštívila i Shikinaen Garden v čínském stylu (a zadarmo - jen se mě paní u pokladny ptala, odkud jsem, aby to zaznamenala do svých análů), zašla jsem do místního obchoďáku, a samozřejmě našla místní Book OFF.
Večer jsem se pak chodila dál dívat na západy slunce, protože prostě byly příliš krásné na to, abych je propásla. A nebyla jsem ani zdaleka jediná - nejvíc mě fascinoval pár důchodkyň, které taktéž chodily den co den na pláž, přinesly si deku a chúhaie a společně sledovaly tu nádheru.

Shikinaen Garden

Ve středu jsem se pak vydala na celodenní výlet na sever přes Nago až do Ocean Expo Parku, kde se nachází obrovské Churaumi aquarium. V praxi to vypadalo tak, že jsem ráno vyrazila, strávila přes dvě hoďky v autobusu (v kterých se mi mimochodem dělá špatně, a proto radši cestuji vlakem), hodila do sebe oběd, strávila několik hodin prohlížením si rybiček a hurá na autobus zpátky, protože kdybych ho nestihla, musela bych tam strávit noc. Trošku mě mrzí, že jsem neměla čas prohlídnout si celý Expo Park, ale akvárium bylo tak zajímavé, že jsem si prostě nemohla pospíšit a tu podívanou odbýt. Hned na začátku jsem si třeba mohla šáhnout na mořské hvězdice, které sice byly na pohled pěkné, ale na dotek dost tvrdé, a taky na nevzhledné mořské okurky, jež ovšem oproti očekávání byly velmi příjemné na dotyk :)
A pak následovaly mraky rybiček, krabů, medúz, žraloků či rejnoků, až jsem se nestačila divit (a hlavně fotit). Úchvatná byla hlavně ta největší nádrž zvaná Kurošio, kde se proháněly obrovské manty a žraloci a další menší havěť.

nádrž Kurošio, Churaumi aquarium

Po všech těch mořských potvorách se mi nemůžete divit, že jsem dostala chuť na suši - a tak jsem večer strávila na Kokusai dóri v kaiten zuši :D
Když už jsem byla na Okinawě, byla by škoda neochutnat tzv. Okinawa soba. Tohle jídlo jsem chtěla ochutnat od té doby, co o něm mluvili členové Orange Range v jedné talkshow - zvláště mi utkvělo v paměti, jak se nás Yamato snažil přesvědčit, že takové jídlo vlastně na Okinawě neexistuje. Nevím, jak za jeho mladých let, ale teď tam rozhodně je - na každém kroku. Tak jsem neodolala a objednala si to taky. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že Okinawa soba vlastně vůbec není soba, nýbrž rámen :D Další podivností pak bylo hovězí maso, s kterým jsem se tu snad ještě nesetkala - no na Okinawě ho bylo dost. Každopádně si nemůžu stěžovat, že by mi nechutnalo - jen opravdu není dobrý nápad dávat si horké jídlo, když jsou venku tropické teploty. Svůj omyl jsem rychle napravila zmrzlinou s další podivnou chutí jako Shiquasa sherbet, Sugar Cane, či o něco normálnější mango.

okinawa soba

Nemůžete se mi divit, že jsem v tom vedru neměla moc chuť cestovat, takže většina mých dní se odehrávala stylem Pláž-oběd na Kokusai dóri-odpočinek-pláž. Ale jeden den jsem přeci udělala výjimku a vydala se lodí na jeden z menších ostrůvků - Tokashiki. Okinawa je subtropický ráj a byla by škoda, kdybych viděla jen jednu městskou pláž. Takže jsem se vydala na půlhodinovou cestu lodí, při které jsem zjistila, že loď opravdu nebude mým oblíbeným dopravním prostředkem. Ale výsledek stál za to a já viděla opravdový ráj - krásná bílá písčitá pláž, křišťálově čistá voda, že jsem viděla korály na dně a okolo se prohánějící rybičky. Dokonce se mi povedlo zahlédnout i mořskou želvu!

ostrov Tokashiki 

Jediným problémem byl nedostatek stínu a předražené jídlo, a pak samozřejmě zpáteční cesta lodí, ale i to jsem přežila.
Ten den na Okinawu přiletěly i dvě spolužačky z Udai, tak jsme ještě večer vyrazily na pláž, popíjely pivo a sledovaly jak rychle se pohybují hvězdy. Byla jsem ráda, že už na hostelu konečně nejsem sama, ale jejich příjezd taky přilákal nechtěnou pozornost okolí. Když jsem sama, tak si jdu hezky po svém a pokouším se držet od ostatních dál, ale Rusky jsou můj přesný opak. Proto jsem skončila hned první večer ve společnosti dvou Thajců, s kterými jsem si neměla co říct. To by ještě nebylo nejhorší - to přišlo až další den.
Hezky v klidu jsem se ráno rozplácla na pláž a asi za dvě hoďky se objevily i Rusky. A netrvalo dlouho a připletl se k nám nějaký mladý (a děsně otravný) Amík. Já jsem si s ním neměla co říct a jen jsem tiše doufala, že se ho co nejdřív zbavíme. Ovšem Rusky měly odlišný názor a za chvilku zaznělo pozvání odjet s ním kamsi na soukromou pláž. V duchu jsem se smála, jestli je vážně tak naivní a myslí si, že s ním kamkoliv pojedeme. Ani ve snu by mě nenapadlo, že Rusky pozvání přijmou. Nejdřív jsem si myslela, že si dělají srandu, ale nedělaly - opravdu chtěly jet bůhvíkam s klukem, kterého právě potkaly.

zastrčená pláž kdesi v prčicích

Nevím jak je, ale mě doma učili, že nemám nikam chodit s cizími lidmi. Na druhou stranu se mi nechtělo je nechat jít samotné - asi jsem příliš ochranitelský typ, nebo prostě jen blbá, ale prostě jsem je nemohla opustit. Takže to dopadlo tak, že jsem s dvěma cizíma Amíkama nastoupila do auta a odjela kamsi doprčic na zastrčenou, ale docela pěknou pláž. Neuklidňoval mě ani fakt, že řidič před jízdou pil - tak jsem si celou cestu jen představovala ty titulky, až mě najdou někde mrtvou. Z toho mě ovšem dost rychle dostaly Amíkovy rádoby vtipné kecy, z kterých jsem mohla jen protáčet oči v sloup. Nemohla jsem uvěřit tomu, že někdo tak trapný fakt existuje - holt Amíci překonávají veškerá má očekávání. Jen pro ukázku - jeho catch phrase zněla: "You have such pretty eyes that I just need to fuck your face." Beze srandy *facepalm* -_-
Nemohla jsem se dočkat, až se vrátím zpátky a litovala jsem, že jsem radši neodmítla a nezůstala hezky v Naze. Když mě zavezli na Kokusai dóri, mohla jsem si konečně oddychnout - Rusky s nima ještě zůstaly na večeři, ale moje nervy by to už asi určitě nevydržely. Stačilo, prosím si už nikdy víc X_x
To byl můj poslední den na Okinawě - následující den jsem se vracela do Tokia, kde jsem následně zakončila tenhle výlet (v pořadí již třetím) koncertem Orange Range - skupiny, díky které jsem se o existenci Okinawy vůbec dozvěděla :)

Tak tolik Okinawa - v úterý večer jsem se vrátila do Utsunomiye, ale hned v pátek jsem byla zpět v Tokiu, protože mě čekal už poslední koncert. A zakončila jsem to stejně, jako jsem začala - tedy skupinou Buck Tick. Mohla bych se rozepsat, jak moc to Acchanovi slušelo nebo jak moc byl Yuta kjůt, ale to už ke kapitole "Okinawa" nepatří. Jen ještě zmíním, že tohle byl přelom v mém školním životě, protože po tomhle výletě už mi nezbyly žádné vyčerpatelné absence - tak jsem se na školu prostě vybodla a přestala chodit na veškeré hodiny. Nešla jsem ani na jeden test, nenapsala jsem ani jedinou esej. Když teď požádám o studijní výsledky, budu mít všude fail, ale víte co? - vůbec mě to neštve :)

Btw zbytek fotek z Okinawy zde: http://kavi3.rajce.idnes.cz/Okinawa_23.6._-_2.7/#