Pro nejaponštináře: úspěšně jsem udělala zkoušku z japonštiny!
Ta hrůza, kterou nás celý rok strašil nejen W-sensei, zas taková děsná hrůza nebyla *vyhýbá se letícím rajčatům od spolužáků*. Pravda, z 22 jsem to dali čtyři, ale pokud se člověk opravdu učí, dá se to udělat. Já to dala na dvojku a příští den, včera, u ústních, u kterých naštěstí byl jen W-sensei a velice příjemná, usměvavá M-sensei, jsem to nějakou záhadou vytáhla na jedničku :-)
Tím pádem mám prázdniny. Jen ještě musím oběhat učitele, odevzdat index a tak, ale jinak v-o-l-n-o! Ale nějak nevím, co s takovým množstvím volného času mám dělat. Dnes to šlo - dnes jsme byli domluvení s W-senseiem, že půjdeme do hospody. To víte, já, co nepiju, pokud to teda fakt není nějaká událost, jsem šla do hospody a místo piva, co tam pili všichni, jsem si dala dvojku bílýho vína, kterou jsem cucala většinu večera. I když jsem toho moc nenapovídala (jako vždy), pobavila jsem se rozhodně dost. Vlastně všichni se bavili, W-sensei tam občas měl i záchvaty smíchu, jaké jsem u něj ještě neviděla :) Probíralo se všechno od večerníčků po politiku, bohužel zásobu nových japonských slov jsem úspěšně zapomněla už po dvou minutách. Velice mě překvapila spolužačka Martina, která závodila s Michalem, kdo vypije víc piv. S přehledem vyhrála a ještě dopíjela to poslední, pro ni už deváté, Michalovo pivo, když se chudák vyrovnával s následky přílišného pití na toaletě. Nechtěla bych být v jeho kůži, až se znovu potká s W-senseiem...
Ale celkově to bylo děsně fajn. Chvilku jsem zvažovala, že bych tu snad i počkala na další Jécéčka a ten výlet do hospody si zopakovala, škoda ale, že je to až za dva týdny...
