Válka č. 1 - Stag
Ti šťastnější z vás ho neznají - vy děkujte všem bohům, že jste byli ušetřeni. Vy ostatní - upřímnou soustrast.
Minulý čtvrtek se totiž konal předzápis na předměty a já si znovu uvědomila, jak tenhle portál nenávidím.
V 7:59 všechno v pohodě.
V 8:00 Stag padnul.
Jenže já byla připravená a měla otevřené staré rozhraní, které je mnohem, MNOHEM rychlejší, takže jsem si stačila ukořistit Béčkový předmět od angliny, který jsem chtěla *je na sebe pyšná* Bohužel jsem takové štěstí neměla u Céčkového předmětu od japiny, který se vůbec neotevřel... A teď jsem v 8:25 byla postavena před ten neřešitelný problém najít narychlo Céčkový předmět za minimálně dva kredity aby se mi nekryl s ničím jiným, byl vcelku jednoduchý a nekončil zkouškou.
Věřte mi, že jsem vyzkoušela všechno včetně První pomoci, Geologie Olomoucka v terénu, Základy Astronomie, Ochrana ovzduší, Sebepoznávání a cesta k duševnímu zdraví a dokonce něco s názvem "Poezie v meandrech doby a v zajetí tvaru" XD
Všechno marné, přeci jen jsem skončila s Úvodem do lingvistiky, kterého se bojim, kvůli dnešku už tuplem... Ale pro jistotu jsem si zapsala i Praktická cvičení z tvarosloví a Syntax od katedry bohemistiky (ona i ta morfologie vypadala zajímavě, ale je tam zapsaná jen jedna holka z magisterskýho, což mě trochu odrazuje).
Takže další boj s tímhle prokletým Stagem mám za sebou a patřím k těm šťastnějším (zaplať pánbůh za to).
Válka č. 2 - Úvod do jazyka
Tuhle bitvu jsem ale prohrála na plné čáře.
Učila jsem se. Vážně (už jste mě někdy viděli se neučit?). Celý týden. Jenže šlo o ústní zkoušení a tady je veškerá příprava marná.
Prostě jsem neřekla ani ťuk.
Zase.
Nechápu, proč se mi to stává, ale u každého zkoušení najednou okno velikosti výkladní skříně. To prostě nejde "něco vymyslet", jak mi vždycky radili. Takže po minutě mi bylo jasný, že tohle je ztráta času. Vyučující to musel vidět taky, ale snažil se, za což jsem mu zpětně vděčná, ale v tu chvíli se mi chtělo zaječet, ať už mi dá pokoj, že nic nevím.
Nedokážete si představit, jak příšerně se za sebe stydím.
Nejhorší na tom ale je, že on mi tu trojku fakt dal. Nevim, jestli mě měl plný zuby a radši se mě zbavil, aby mě příští pondělí už nemusel vidět, nebo mu to bylo jedno (i když on to není ten typ, aby mu bylo jedno, že tu studují naprostí pitomci). Bohužel je to to nejhorší možné řešení - i když bych si mohla říct "kašlu na to, mám to za sebou", trápí mě, že tím, že mě všichni raději nechaj prolízt, se nikdy nic nenaučim - možná by mě to přimělo něco se sebou udělat...anebo by mě to jen vystresovalo a já už bych neudělala lautr nic. Netuším...
Ale je mi mizerně a nebýt japiny, asi bych ztratila motivaci v tom pokračovat. Jenže japina mě baví a nehodlám se jí dobrovolně vzdát, ani kvůli Watanabeho motivačním proslovům, a už tuplem ne kvůli zatracenýmu zkoušení z ájiny.
Jenže představa, že se ještě někdy ukážu před Jonášem, mě vyloženě děsí. A to ho mám v letňáku na Fonetiku/fonologii a Úvod do lingvistiky, kvůli kterýmu jsem uzavřela dohodu s T-Sal, že za mě bude chodit na Úvod do hospodářského zeměpisu...
Naučte mě někdo mluvit u zkoušení, prosím...
