V pátek, den odjezdu, jsme si pobyly ve škole jen dvě hodiny, protože na Václaváku se konala demonstrace a všichni šli "demonstrovat" (takže se většina lidí rozjela spokojeně domů proflákat den). My dvě jsme si daly sraz v 17:45; protože však moje mamka byla daleko nervóznější než já a nejmíň šestkrát mi volala, abych už vyjela, nebo přijdu pozdě, byla jsem na Florenci už o hodinu dřív^^
Přesně v udaný čas Šári přijela, společně jsme došly na nástupiště, kde už stál bus. Našly jsme si místa, Šári stačila vypít přidělenou flašku vody ještě před samotným odjezdem a pak už se konečně vyrazilo na dvou a půl hodinovou štreku. Cesta probíhala v klídku, kecaly jsme o všem možným. Přijely jsme ke Grand hotelu, když už se stmívalo. A tady začalo naše bloudění Brnem, na které jsme ovšem měli jen asi hodinu, protože kdybychom do hodiny nedorazily na koleje, tak bychom neměly kde spát. Nejdřív jsme se daly směrem k poště, kde jsme narazily na zastávku tramvaje. Tam nám jeden přívětivý mladík poradil cestu aniž bychom se ho ptaly. Řekly jsme si, že to nebude tak daleko, a daly přednost cestě pěšky, která započala takovou malinkou nehodou s knoflíčky na Šárčině halence a dvěma lehce pohoršenými kluky. Štrádovaly jsme si to až na Moravské náměstí, kde jsme opustily trasu tramvaje jedničky a sledovaly pětku. Celá cesta tak byla doprovázena mými výkřiky "Pětka! Za ní!" Trochu jsme byly vedle ze skutečnosti, že tamější semafory nemají mačkátko a neklapou jako ty pražské. Jak cesta pokračovala a Kohoutova ulice stále v nedohlednu, naše nadšení se šupem řítilo k nule. Po hodinu dlouhé a neskutečně nudné procházce jsme tu zatracenou ulici našly, přičemž jsme prošly minimálně půlku města. V bloku C kolejí J.A.Komenského jsme ale narazily na dost nepříjemnýho dědka, jenž nás poslal na blok D. Tam jsme zas trávily mládí, než si dědula na recepci pořádně prohlíd naše občanky. A znovu nás poslal na blok C. To už jsem si začínala připadat jak pitomec. Dědek nás zaved do chodby, která se objevuje v takových těch nočních můrách, kdy máte všude hromadu dveří a světlo až na vzdáleném konci. Devatenáctka byla naše. Upřímně lituju všechny, kdo bydlí na kolejích, které vypadají takhle - malej kamrlík, kde jsou namačkány dvě postele, stolek, židle, skříň a umyvadlo, ze kterého teplou vodu nedostanete ani výhružkami. Ještěže jsme tam byly jen přes noc.
V sobotu asi v půl sedmé jsme vstávaly, sbalily si věci a vyrazily do zamračeného a deštivého Brna. Sehnaly jsme si jízdenku a autobusem dojely zpátky na Moravské náměstí, kde jsme přestoupily na tramvaj. Tam byly i tři holky, které očividně šly tam co my - jedna totiž měla takovou tu čelenku se znakem Konohy, co nosí Naruto. Kdosi v tramvaji jim poradil, kde se nachází kino Art, takže když vystoupily, šly jsme za nima.
Kupodivu jsem to i našly, což je při našem orientačním smyslu malej zázrak. A čekala nás fronta, která silně připomínala frontu na oběd v naší jídelně - ta se taky hýbe spíše zápornou rychlostí. A ještě ten déšť k tomu - fakt nádhera. Ještě že za mnou stál nějakej kluk s deštníkem, kterej ho držel tak šikovně, že na mě nepršelo^^ Přibližně po deseti minutách se to tedy konečně pohlo, my se dostaly až k provizorní pokladně, kde jsme zaplatily, dostaly tzv. Festovní ziny a přívěšky (mám Vincenta!). Následně jsme se nahrnuli do Velkého sálu, kde se právě začínalo promítat Zero no Tsukaima. Asi v polovině druhého dílu se vedle nás na schody posadilo blonďatý stvoření a o kus dál cosi černovlasýho - Dia a Cloud (s těma se nám nepodařilo příliš mluvit a ani moje pozvání na kafe je neobměkčilo T_T). Potom následoval v tom samém sále Beck, kterej mě docela zaujal. V deset jsme se přesunuly do přecpanýho Malýho sálu, kterej se potýkal s jistým zpožděním, takže jsme přečkaly asi 15 minut na zemi těsně u plátna, kde pobíhali nějací japonští vojáci. Jakmile toto skončilo a lidi se zvedli k odchodu, zabraly jsme zadní místa a vyčkávaly na Kanon. Tam si vedlesedící všiml mého skvěle vypracovaného plánu. Bože, já byla snad jedinej cvok, co si překresloval program a vyznačoval si tam barvičkama na co se jít podívat. Hned jak to začlo, přepadlo mě deja vu - až příliš to animací připomínalo AIR. Trošku mi vadil ve výhledu jeden přerostlej mladík, tak jsem si párkrát řekla, co by se mi asi stalo, kdybych ho šla trošinku zarazit do země. Naštěstí se mi povedlo natáhnout krk pěkně do vejšky, takže jsem viděla na titulky (a aspoň jsem si protáhla záda^^). Pak v našem programu následovala asi dvouhodinová pauza, kdy jsme se šly projít ven. Hledaly jsme mekáč nebo něco podobnýho, ale bez úspěchu. Tak jsme se usadily v parku, vytáhly zásoby jídla, přičemž mi Šári už asi počtvrtý nabídla sekanou v housce, který se ne a ne zbavit. Nenašly jsme mekáč zato jsme alespoň našly cestu zpátky (po dlouhosáhlém bloudění mého oblíbeného typu zahnem-sem-a-uvidíme-kam-dojdem). V jednu začínal cosplay; bohužel sál byl tak přecpanej, že jsme si horkotěžko našly místečko u dveří v přední části sálu. Zato jsme senzačně viděly, což někteří - zvláště ti, co vzadu viseli na zdi - říci nemohli. Některý ty převleky byly fakticky moc pěkný (např. ti dva kluci, co cosplayovali Aizena a Gina z Bleache, loňská vítězka v kostýmu Ichigo z Tokyo Mew Mew, ale i Dia a Cloud coby Misa a L z Death Note), ovšem nad jinejma jsem jen kroutila hlavou (třeba ti dva roboti nebo vlk s větráčkem^_^). Moc pěkná byla i ukázka bojového umění se špejlí v podání "neznámého jounina" (zásadně čti "jonýn" XD). Po cosplayi jsme zůstaly v sále, jelikož se změnil program a následovalo sci-fi anime PlanetES, který mě moc nezaujalo, ale aspoň už jsem měly kde sedět. Na to navázalo Claymore, u kterýho jsem měla neodbytný pocit, že mi to připomíná Trinity Blood. Pak nám tam vznikla asi necelá hodina pauzy, kdy jsem si v místním baru skočily na kafe, tousty, zmrzlinovej pohár a colu. Tedy většinu toho měla Šári, ale já si vždycky kousek ukradla. Taky jsme si koupily trička, v kterejch ve středu vyrazíme do školy. Odpočinutý jsme napochodovaly zpátky do velkého sálu, zabraly dvě místa a zkoukly Bokurano, Phantom the animation, Spriggan, kterej nás k smrti nudil, a komedii Iriya no Sora, což v podstatě znamenalo, že jsem se ze sálu nehly přes pět a půl hodiny! Nakonec asi v půl jedný jsme vypadly na vzduch, jelikož v sále se prostě dýchat nedalo, jak tam bylo přeplněno, lidi na schodech, pod pódiem, ve dveřích...
Tady mě přepadlo asi to největší vyčerpání. Hlava mi neuvěřitelně třeštila, oči mě pálily, nohy jsem měla zdřevěnělý, záda a krk jsem necejtila, spát se mi chtělo a přitom jsem věděla, že se tam musím vrátit, protože jsem neměla kam jinam jít. Následoval ovšem menší problém: chtěla jsem vidět Haruhi, ta ovšem začínala ve stejnou dobu co Ghost Hunt. Ten jsem tedy oželela a našla si ve dveřích velkého sálu místo. Později jsem se přesunula těsně pod pódium na zem. Tam se později objevila i Šári. Musim uznat, že Haruhi je fakticky moc pěkný a zajímavý anime, jenže ve tři ráno už jsem u toho stejně usínala. Pak nastaly tzv. AMV budíčky, což byl v podstatě šíleně hlasitej zvuk budíku, při kterym se půlka sálu vždycky probudila (i když někteří vytrvalci spali dál). Dva takoví kluci to asi napočtvrtý vzdali, sebrali se a odešli, takže jsem si místečko zabrala pro sebe. Jenže jsem díky tomu taky usnula a asi čtyři díly Haruhi jsem spokojeně prospala. Jsem si myslela, že lidi budou ubývat, ale ono ne; kino stále přeplněný k prasknutí. V 7 ráno se začali zpátky trousit lidi, kteří to předtím vzdali a odešli. Já věděla, že vedle v malym sále začíná NHK, ale moje síla vůle se vypařila a já prostě nedokázala vstát a ujít těch třicet kroků, abych to viděla. Takže jsem jednoduše zůstala sedět a sledovala Zone of Enders. Trošku mě to mrzí, ale co se dá dělat. Pak začalo Death Note a já měla pocit, že to kino pod náporem lidí praskne. Už jsem ani nerozlišovala, jestli je den nebo noc, bylo mi to v celku jedno. Po romantický slátanině Romeo x Juliet už následovalo jen zakončení, kde jsme se dozvěděli, že počet návštěvníků se pohyboval okolo osmi stovek, což mi kapku vyrazilo dech. A potom jsme už byly volné. A mrtvé. Takové dvě zombie. Naprosto bez nadšení, nálady, úsměvu, mozek v kómatu. Dokonce když Šári pronesla něco, co by jinak můj mozek za normálních okolností dokonale překroutil a já bych dostala záchvat smíchu, tak se vůbec nic nestalo. Fakt jsem byla dokonale vyčerpaná - psychicky i fyzicky. Přitom nás čekalo ještě asi 7 hodin flákání se po Brně, jelikož jsme si velice neprozíravě koupily jízdenky až na 19:15. A zase pršelo. Nakonec jsme se uhnízdily v kavárně Vladimíra Menšíka, kde jsme dokázaly zůstat asi čtyři hodiny při dvou kafích, jež mi znovu restartovaly mozek. Ta číšnice z nás nejspíš rostla. Zbývající čas jsme pochodovaly ulicemi a prohlížely si tabla místních čtvrťáků. Pak už jsme jen počkaly na autobus, který měl zpoždění, a další 2 a půl hodiny frčely domů.
Rozsáhlý, že? To víte, můj první fest. Stálo mě to fůru peněz, totálně mi to zamíchalo s vnímáním času, fyzicky i psychicky to se mnou pořádně zamávalo a celý pondělí jsem prospala, ale v každým případě to stálo za to. Taky to má nepříjemný efekt, že když teď kouknu na anime na kompu, tak je to děsně mrňavý, ale z toho se určitě dostanu.
Jsem z toho tak nadšená, že to ani neumim popsat. Páni! Prostě super zážitek a já jen doufám, že se mi příští rok poštěstí dostat se tam znovu ^^
btw první fotky už jsou na netu (škoda, že my neměly foťák): http://anime-world.wz.cz/animefest.htm a http://sweb.cz/zlapetra/Animefest.html a taky http://animefest.otakuland.cz/
