Na přednášce

nálada: co poslouchám: Sukisyo drama CD

Zase se mi povedlo někoho zmanipulovat. Včera jsem zatáhla Šari na přednášku o japonských svátcích a zvycích, a to dokonce až na Japonské velvyslanectví v Praze. Abyste se nedivili, proč říkám "až" - já tam ještě nikdy totiž nebyla. Mimochodem, maj to tam moc pěkný, i když tam, kde jsem byla, taky dost malý.
Se Šari jsme fakt super dvojka; já přijela na Anděl o pět minut dřív, ona o dvě a stejně to vypadalo, že přijdeme pozdě. Nepřišly, stihly jsme to. Pak jsme zjistily, že jsme zas až tak spěchat nemusely. Přednášející R. S. Heřman se totiž zpozdil o čtvrt hoďky, takže nám tam mezitím pouštěli nějaký video o bonsajích, endoskopu a sýrech ^^.
Když se tedy připlahočil, show začala. Nejdřív jsem měla pocit, že jsem vlezla někam, kam jsem neměla. Lidí tam totiž bylo docela dost, ale jen minimum v našem věku. Pak se také přednášející stále oháněl poznámkami "ale to jistě znáte". Neznala. A ani Šári. Takže jsem si připadala jako nevzdělanec, ale to mi zas až tak nevadí. Vždyť v hodinách dějepisu taky nevím, o co jde :-)
Z původně myšlené hodiny se rázem stala hodina a půl, venku se setmělo. Těsně před koncem nám ještě pan Heřman pustil oficiální video z oslav svátku aoimatsuri, jenže to už Šári asi nervově nevydržela (anebo někam spěchala, což jí nezazlívám, protože z tý školy jsme teď všichni unavení), takže zadupávání ďáblů do země jsem už hold nezkoukla. Žádná škoda. I když... Přednáška to byla zajímavá, to se musí nechat. Tolik poznámek si snad nepíšu ani o bižuli.
No a tim naše dobrodružství pro včerejšek více méně končilo, až na tu ujetou tramvaj - tedy ona nebyla ujetá, ona jen ujela (ujetý jsme my). Ale žádný strachy, domů jsme se úspěšne dostaly.
Jo, a pro zájemce: v dubnu začíná nový cyklus přednášek :-)