Proč vlastně existujou pátky? Teda, já osobně nic proti pátkům nemám, vždyť jsou předzvěstí víkendu. Ale ten dnešní bych nejradši zrušila. Musím ale uznat, že ten začátek nebyl tak špatnej - dokonce sem stihla bus :-) Ale o angličtině sme měli takový divný cvičení, že nám jako pustila nějakou písničku (ne jako, doopravdy) a každýmu řekla slovo, který když uslyšíme máme jít před tabuli a utvořit tam řadu. A já samozřejmě jako jediná zůstala sedět. Jsem asi hluchá jak pařez. A to prej tam to slovo bylo aspoň 6x. Já to neslyšela, ani když mi řekli, kde to je. Dostala jsem z toho pocit, že jsem nejslabším článkem naší poloviny. Ale to není jen to, že neslyšim ňáký pitomý slovo. K čemu mi sakra je, že z testů dostávám dvojky, když se nedomluvim? Ani v tom psaní nejsem nijak dobrá. Když se to vezme kolem a kolem, já vlastně nejsem dobrá naprosto v ničem. Jestliže se říká, že každej člověk je v něčem dobrej, tak sem ta pověstná výjimka, co potvrzuje pravidlo. Jsem totiž antitalent úplně na všechno - psaní, kreslení, zpěv, prostě všechno. Občas si říkám, že bych se na to měla vykašlat. Proč se vlastně snažit, když mi to k ničemu není. Když jezdim domů, z okna autobusu vidim nápis Nekončí jen to, co nezačíná. Jenže můj život začal už hezky dávno. Říkám si, jestli bych teda už tý svý ztracený existence neměla nechat a skončit se svym zpatlanym životem, než to udělá nějakej vypatlanej ožrala autem...
(trošku depresivní, ne?)
No comments:
New comments are not allowed.