Tuesday 7 February 2012

Dear Upol and Udai, go fuck yourselves. Sincerely, me.

(příspěvek obsahuje sprostá slova)

Momentálně jsem nasraná. Tak nasraná, že náhodně zvyšuju hlas, kleju víc než obvykle, mlátim všim kolem sebe a jsem hnusná na všechny okolo. A může za to to zatracený pondělí! Ale hezky od začátku.
Minulý pátek nám začalo zkouškové testem ze znaků, na který kdybych se ani nepodívala, nic by se nestalo. Možná jsem se nechala ukolébat, možná ne, každopádně na pondělí mi připadly hned dva těžké testy - gendai nihongo a příprava na ikkjú testy. Jelikož jsem na úrovni lehce pokročilého sankjú, nemělo příliš smysl pokoušet se pásnout ikkjú. Zaměřila jsem se tedy na gendai nihongo s tím, že tohle je pravděpodobně ten jediný z těch těžších předmětů, který mám šanci pásnout. Znovu jsem prošla všechny články, vypsala si neznámé znaky a prapodivné fráze a nadrtila se to. V neděli večer jsem byla trochu nervózní, ale v podstatě jsem věřila, že to nemůže být tak zlé. A to by nebyl osud, aby mi nedokázal, že může.

Test začal poměrně dobře - čtení znaků jsem většinou dávala, fráze taky dobrý, doplnění slov do vět, text, který jsem četli na hodině... a pak přišla ta katastrofa v podobě závěrečného textu. Jako seriously, what was that shit? Snažila jsem se, nicméně do konce zbývalo 10 minut a já měla před sebou stránku textu, který mohl zrovna tak být napsaný v thajštině - na mém porozumění obsahu by se vůbec nic nezměnilo. A k tomuhle textu byla kopa otázek, ani jedné jsem nijak zvlášť nerozuměla. A jak si Mira stačil všimnout, bylo za tuhle hrůzu 30 bodů. Jinými slovy, 30 bodů v prdeli lusknutím prstu. Awesome. Ten text rozhodně nebyl na úrovni mezi čúkjú a džókjú, to bylo džókjú jak vyšité a i některé Číňanky s tím měly problém. Bylo mi totálně na hovno, že jsem se na to učila - ona tam prskne takovýhle paskvil a celé úsilí přijde vniveč. Nasralo mě to a to poměrně hodně - takovému textu prostě bez slovníku nemůžu rozumět a nedá se na to naučit, protože tam v podstatě může dát cokoliv. Takže jediný test, který jsem snad i mohla pásnout, jsem kvůli tomuhle nepásla (výsledky teda ještě nejsou a dva měsíce ještě nebudou, ale naděje si nedělám).
Byla jsem naštvaná a to hodně, protože jsem se to fakt nadrtila a nic. Kdyby to byla moje vina, že jsem se málo učila, uznám to, ale já jsem fakt víc pro tenhle test udělat už nemohla.

V tomhle rozpoložení jsem šla psát test z ikkjú, kde jsem už od začátku byla smířená s tím, že to nedám, a tudíž jsem čas obětovala spíš na gendai nihongo než tohle. Chyba lávky - téměř všechny úlohy byly z předchozích testů, takže kdybych se na to koukla, možná bych to i pásla. Jenže já se nekoukla a zbyly mi jen oči pro pláč.

Jenže to nebylo všechno - dnes jsem měla další test. Znovu džókjú level, stejná vyučující jako u včerejšího megafailu. Úroveň by to měla být vyšší než gendai nihongo, tak jsem si říkala, že jestliže gendai byl takový průser, tenhle test taky nepásnu - takže jsem se učila jen aby se neřeklo. Nevěřila jsem, že bych měla šanci. No a pak přijdu na hodinu, ona se vytasí s testem a já mám chuť udělat headdesk. Texty byly výrazně jednodušší než ty včerejší, času bylo více a kdybych se to fakt naučila, nejspíš bych pásla. I se svou minimální znalostí jsem určitě 50% dala. Jenže půlka nestačí - takže další fail. Tady jsem už ale byla vyloženě nasraná - vyučování, které má být zvládnutelné, je mega těžké, a vyučování, které má být mega těžké, má test tak lehký, že by ho i Nina dala. What the fuck?

A víte jak u nás, když něco nedáte, nic se neděje, vy se naučíte na druhý pokus a pohoda džez? Tak tady druhé pokusy nejsou - když to nedáš, tak to nedáš. Ani to by nevadilo - nikdo nás nenutí dát si ty předměty znovu nebo je něčím nahradit. Takže všichni jsou v pohodě.

Jenže zde nastupuje upolácký kreditový systém - za každý ročník studia musíme mít 40 kreditů, což normálně není zas tak moc - v posledním semestru třeťáku jsem měla 38 kreditů. Jenže to bylo v Olmu - tady za každý předmět dostaneme umrněné dva kredity a je jedno, jestli jde o znaky, kde se můžu ukousat nudou, nebo o gendai nihongo, kde se babrám s úkolama a na každou hodinu musím mít přečtený text z minula, nad kterým trávím doslova hodiny. A protože jsou to jen dva kredity, musím mít 20 předmětů, abych prošla. A teď si představte, že si vezmu tři ultratěžké předměty a ani jeden nedám. Tenhle semestr jsem měla 10 předmětů, ale anglickou lingvistiku mi nejspíš neuznají - 9 předmětů, 3 jsem nepásla, takže 6 pásnuto (doufám) = 12 kreditů.  Tak už jen 28 kreditů (víc jak dvakrát tolik co teď), 14 předmětů. Yay, me -_-

Večer jsem strávila asi dvě hodiny na chodbě v druhym patře, kde jsme se s Mirkem (a manželem, Takuem a Zanem jako diváky) rozčilovali nad udaiských systémem zkoušek a upolským systémem kreditů. Protože díky tomuhle si už další těžké, ale přínosné předměty nemůžu dát - kdybych si je dala a nepásla zkoušky, vyletim ze školy. Takže místo toho, abych se dokonce i něco naučila, budu muset dál chodit na čúkjú hodiny, kde jen opakujem látku z prvního (!) ročníku, abych si byla jistá, že budu mít dostatek kreditů. Co na tom, že se tam jen dloubám v nose, zatímco bych mohla někde jinde získávat i nějaké ty vědomosti. Všichni okolo se flákaj a my jsme s Mirkem asi jediní, kdo musejí něco dělat. Což je děsně nefér - měli jsme tu být za odměnu, tak proč nás naše univerzita trestá tím, že nám v podstatě zakazuje jakékoliv výzvy a nutí nás vzít to nejjednodušší (a nejnudnější), co tu je? Ráda bych si tu dala třeba literaturu, ale teď je to na vážkách, protože když si ji dám  a nepásnu test, co pak? Nemůžu si vzít to, co by mi bylo prospěšné, protože se kvůli tomu nechci nechat vyhodit. I když začínám pochybovat, že mám šanci to tady pásnout a vrátit se s dostatečným počtem kreditů. Zvažuju, že si znova podám přihlášku na upol, jen pro jistotu. A je to fucking nefér, protože jsem fakt pilná studentka, všechno jsem splnila a za trest nemůžu přerušit studium a ještě mě pravděpodobně vyhodí. A sorry, že se s tim vytasim, ale třeba Nina neodevzdala bakalářku, takže je tady ta "špatná" studentka, a za odměnu nemusí ani ťuk a může si dát, co chce. Tomuhle říkáte motivace? Čím víc se budu snažit, tím horší to pro mě bude?
Tak teda dík, upole a udai -_-

5 comments:

  1. Ach, nějak nevím, co ti napsat.
    Mohla bych tu jen tiše stalkovat jako vždy, ale jelikož se ti tu pohybuju už delší dobu a přečtený mám celý blog, samozřejmě s tebou taky vše prožívám a proto je mi strašně líto, jak se tam trápíš. Chci ti zkrátka tímhle nicneříkajícím komentářem jen nějak vyjádřit podporu a trochu tě povzbudit tím, že na tebe myslí a palce ti drží vlastně i úplně cizí lidi.
    Pevně věřím, že se vše ještě nějakým zázrakem k dobru obrátí a kredity někde nahrabeš, neb to by opravdu byla odporná nespravedlnost :(
    (Posílám internetový hug~)

    ReplyDelete
  2. Ahoj Sabi,
    nevím teda jestli to takhle bude fungovat i přesa ten program, na kterým jsi ty, ale co jsem si zjišťovala od lidí co byli na Erasmu, tak ti uznají všechny kredity za splněné předměty a polovinu kreditů za nesplněné předměty. To znamená, že za ty nepásnuté dvoukreditové by ti stejně měli jeden kredit uznat.
    Jen opravdu nevím, jestli to takhle funguje i jinde než na Erasmu - dopručuju napsat buď na studijní nebo sekretářce katedry, jak to s tím uznáváním vlastně je, abys měla jistotu. :)
    Drž se, posílám virtuální povzbuzení! ^^
    Triq - Eva K. =^.^=

    ReplyDelete
  3. Hm, no já ti nevim, v Japonsku zjevně dávaj na všech školách za všechno jenom dva kredity, takže já i Katka jsme dostaly od Barešové za hodiny japonštiny víc, aby nám to vyšlo do těch čtyřiceti. Ale spíš si teď říkám, proč jsi vlastně na rok nepřerušila studium? Diana jela do Japonska taky přes monbusho a dokonce ho přerušit musela, protože to nebylo přes školu... A bylo jí pak úplně jedno, jestli doveze kredity nebo ne.

    ReplyDelete
  4. Helča: Nemohla jsem, jsem v prváku - v prváku se studium přerušit nedá. Byla jsem kvůli tomu až za Veselovskou, ale prostě to nejde. A ukončovat se mi ho fakt nechtělo, protože bych měla problémy s pracákem, zdravotní pojišťovnou a bůhví kde všude...

    ReplyDelete
  5. Jo aha, tak to chápu. Je to na nic, no :( Bejt tebou, tak si možná tu novou přihlášku na magistra radši podám, abys pak neměla zbytečně problémy.

    ReplyDelete