Další díl naší úžasné udaiské telenovely ^_^

Dnes si dáme další pokračování Udaiské telenovely, protože události se znovu dávají do pohybu. Naposledy jsem zmiňovala, že vztahy s manželem uvázly na mrtvém bodě. Ještě navíc se mu povedlo mě opět rozčílit, když jsem zjistila, že za celý týden nebyl schopen udělat svou službu na úklid v kuchyni - a po něm jsem vždy na řadě já a já jsem fakt odmítala to uklízet za něj. Když jsem se však nakonec odhodlala, že to teda udělám (pořádně naštvaná), tak jsem zjistila, že to ten večer přeci jen udělal a na vývěsce zakroužkoval i číslo mýho pokoje, jako že mám taky splněno. Vím, že to byla jeho povinnost to udělat, ale stejně mi to přišlo milý :)

Celé tohle awkward období se naštěstí rychle změnilo - ukázalo se, že manžel smolí bakalářku, takže nemá moc času. Nicméně mi zároveň oznámil, že ve čtvrtek jdeme do kavárny. Ne že by měl chuť na kafe - v téhle kavárně totiž studenti můžou dobrovolničit a manžel se rozhodl mě tam dotlačit, aby mě přiměl mluvit japonsky. On sám na tuhle práci není, protože co si budem povídat, na jakoukoliv fyzickou práci je totálně levej. Včera například potřeboval dofouknout duši u kola; co na tom, že už tu je skoro 5 měsíců a že už mu nejmíň tři lidi ukazovali, jak se to dělá, stejně neměl tucha ani kde je pumpička, natož kde se to kolo vlastně nafukuje *facepalm* A já byla zlá a nechala ho v tom - tedy napůl: u předního kola jsem mu dělala dozor (a měla co dělat, abych se nerozesmála nad jeho pokusem pumpovat), zadní jsem nechala kompletně na něm a šla se projít za barák, kde jsem se konečně začala smát - proto je přední kolo v pořádku a zadní stále ještě potřebuje nafouknout XD Časem by ho asi každý musel za tu nešikovnost nesnášet, ale mně to připadá děsně kjůt *-*

Ale zpět ke kavárně - upřímně mě překvapilo, že si vůbec vzpomněl, že jsem se mu jednou zmínila, že bych to chtěla zkusit. Přeci jen většinu času buďto o ničem neví, anebo předstírá, že si to nepamatuje. Tentokrát si ale vzpomněl a promluvil s vedoucí kavárny, což vyústilo v ten čtvrteční pohovor. Nejdřív jsem myslela, že jde se mnou, protože má ten den službu, ale jak se ukázalo, vykašlal se na bakalářku a táhl se se mnou jen z dobré vůle ^^
Nejdřív to bylo fajn - sedli jsme si hned ke kuchyňce, jenže Naoko (vedoucí) byla zrovna někde pryč, tak jsme se bavili jen mezi sebou (a když říkám bavili... sice nemám nikoho, kdo by to zhodnotil kritickým okem, ale subjektivně mám za to, že se lepším ve flirtování >:D)

Sranda však skončila ve chvíli, kdy mi měl začít ten pohovor - stalo se totiž přesně to, co se tak obvykle stává, když jsem nervózní (to já vždycky) a když se po mně chce mluvit - zasekla jsem se a neřekla ani slovo. Chudák Naoko nevěděla co se mnou, manžel na mě za jejími zády naštvaně syčel ať mluvím a já zírala do stolu tak urputně, že si ten vzor budu asi už navždy pamatovat. Trvalo mi asi půl hodiny, než jsem pak byla schopná s kýmkoli alespoň trochu mluvit (včetně manžela). Btw a když jsem přišla domů, zjistila jsem, že Diana pásla ikkjú, Helča před pár dny nikjú a já ani nedám dohromady jedinou větu (╯°□°）╯︵ ┻━┻ Nicméně v neděli mám přijít se zaučit, což je sice fajn, ale nějak si nedokážu představit, že vážně budu schopná naučit se všechny ty fráze a normálně obsluhovat zákazníky... A světe div se, manžel se v neděli opět vykašle na bakalářku a půjde se mnou... Taky máte pocit, že něco není v pořádku?

S manželem jsme zůstali až do zavíračky a pak šli s dnešní směnou (Ruska Olga a Japonka Asami) na večeři do nějaké malé restaurace na zeleninový salát, cosi na způsob guláše a zmrzlinu jako dezert - a na pivo. Nemusím snad zmiňovat, že já, pivo a manžel naproti mně není dobrá kombinace. Ne, nedokážu vám vysvětlit, proč jsem včera nenechala manžela normálně ochutnat tu zmrzlinu a proč jsem ho místo toho krmila svou lžičkou; stejně jako vám nedokážu vysvětlit, proč jsem celý večer slyšela v hlavě jen jednu větu: "I would have you right here, on this desk, until you begged for mercy twice" (jop, viděla jsem první díl druhé řady Sherlocka...konečně). Prostě se stalo, nebudem se k tomu vracet. Navíc jsem využila své neexistující lstivosti, takže to dopadlo tak, že dnes jdu s manželem a Olgou do klubu tancovat! Nevím proč, ale manžel se tomu doteď hrozně bránil - to bylo furt jak je to nebezpečný a kdesi cosi a pak zjistím, že Olga tam s klukama jednou šla a bylo to v pohodě. I tentokrát se zeptal jí, jestli náhodou nechce jít s nima, a mě nic. Tak jsem ho obešla a zeptala se Olgy, manžel k tomu pak přišel jak slepej k houslím a nakonec ještě zjistil, že Mira nikam nejde a Taku někam jede, takže jdeme jen my tři.

Dej bože, ať nikoho dnes večer nezabiju a ať alespoň dobře hrajou, protože to taky může být moje poslední návštěva zdejšího klubu.

A ano, manžel se takhle inteligentně tváří na většině fotek XD