Wednesday 10 February 2016

Dame na wataši

Poslední dobou se nemůžu zbavit pocitu, že mi nic nejde - v práci dělám chyby, pořádně se nesoustředím - už ani psát bez chyb nedokážu - a šúšoku taky nic moc. Zase si říkám, že vlastně vůbec nic neumím, že jsem k ničemu a že vlastně ani nebude divu, když mě z práce vyhodí a já skončím zase na pracáku, tentokrát bez šance něco najít. Nijak tomu nepomohl ani fakt, že vedení se rozhodlo zaměstnat novou posilu (a nikoho nepřekvapilo, že je to blondýna ze zemědělky). Nová posila je snaživá (jako jsem kdysi byla já) a i když její znalosti pravopisu jsou stejně mizivé jako u zbytku firmy, nemá problém s telefonováním (na rozdíl ode mě) a má zhruba ponětí o ekonomii, marketingu a těchto vědních disciplínách (na rozdíl ode mě). Jelikož jsem ve firmě nejdéle působící zaměstnanec, je mi jasné, že mé dny se nejspíš krátí - a právě tato slečna (která naštěstí nemá problém s vykáním) bude nejspíš mojí nástupkyní. No, pokud bude brát těch 20 táců čistého, o které si řekla, tak doufám, že množství její práce tomu bude odpovídat (aneb hoď na chudáka nováčka co nejvíc práce! ...škoda, že takhle zlá být neumím...zatím).

Mezitím se tedy pomalinku propadám do stavu beznaděje, kdy nic nemá cenu - mám pocit, že za ten skoro-rok práce jsem se nic pořádného nenaučila, naopak jsem zapomněla veškerou mluvenou angličtinu, na psané se to už taky začíná projevovat, japonštinu jsem pro jistotu vůbec nezkoušela. Telefonovat jsem se nenaučila, jednat s lidma už vůbec ne - spíš jsem se naučila je lépe ignorovat. K ničemu nejsem. Nic neumím. Nikdo mě nepotřebuje. Všichni se beze mě obejdou. Vždycky se najde někdo lepší, aktivnější, chytřejší, hezčí, spolehlivější. Můžu být ráda, že vůbec nějakou práci mám - ale kdo ví, jak dlouho. Určitě mě co nejdřív vyrazí, protože jsem k ničemu.

Není divu, že čtu jednu knihu od druhé a mám rozkoukaných víc seriálů, než se vůbec dá stíhat sledovat. Kdo by chtěl být vystaven takovýmto myšlenkám? To už je lepší od toho všeho utéct a snažit se si tohle všechno nepřipouštět. Jak dlouho mi to asi vydrží - tohle utíkání od reality? Měsíce? Roky? Co to je za život, tohle?

Monday 1 February 2016

Japonské střípky

Máme za sebou teprv jeden měsíc nového roku a už se všude děje takových věcí, že se člověk nestačí divit. Já se tady zaměřím na novinky z Japonska, které mě v poslední době zaujaly - většinou však v negativním smyslu. Nevykládejte si to tak, že Japonsko a jeho obyvatele nemám ráda - já jsem jimi fascinována (jinak bych každý večer poctivě nesledovala jejich ranní show a veškerý můj volný čas by se netočil kolem japonské (pop)kultury). Jen si vždycky říkám, že tentokrát už mě opravdu nic nepřekvapí - a voilá -_-

Zimní móda japonských středoškolaček
Začneme nejaktuálnější věcí: v Japonsku napadl sníh. Předpovědi vyhrožovaly mínus 12 stupni kdesi na Hokkaidu, Kjúšú pokryl sníh a pár vloček spadlo dokonce i na Okinawě. Spousta lidí viděla sníh poprvé. Na Taiwanu klesly teploty ke třem stupňům nad nulou a asi 60 lidí umrzlo. Uprostřed všech těchto doslova mrazivých zpráv se moderátoři jednoho ranního zpravodajství vydali mezi davy a přinesli asi nejvíc zarážející zprávu v souvislosti se zimním počasím - způsob oblékání japonských středoškolaček při současných teplotách.
Jistě víte, že ve většině škol v Japonsku - od základních, přes nižší střední až po vyšší střední - je nutno nosit školní uniformu. Student či studentka si tak nemůžou sami určit, v čem že to do školy půjdou. A to bohužel ani v zimě. Japonská zima naštěstí nebývá tak studená, jak se Vám Japonci snaží namluvit. Tedy s výjimkou letoška. Když se zástupci Mezamaši TV vydali do města, většina středoškolaček (82 %, chápete to?? 82 %!!), na které narazili, tudíž i v těch závějích bloumala v krátkých sukních, sáčkách, polobotkách a s nahýma nohama. Proč? Protože - a tady cituji - punčocháče a kabáty nejsou cool a nepatří k roztomilé imidži středoškolaček *headdesk*. Ano, radši riskujte omrzliny, než abyste si natáhly punčocháče, okej. To pak dává smysl, že na Taiwanu umřelo takových lidí, aniž by teploty spadly pod nulu.
před pár lety se aspoň nosily zimní boty, když už nic jiného (Fuji TV) 
Nechápu, kde ta děvčata berou takové odhodlání - já poctivě nosila nejtlustší punčocháče a stejně jsem mrzla.
Ale pozor, to není vše. Punčocháče jsou možná out, ale vzít široký šál či deku a omotat si je přes sukni je teď děsně in! Jak na takovéhle moudro přišly, je mi záhadou.
za pár let asi pojedou do školy i s celou postelí (Fuji TV)
Jediné, co mě trochu uklidnilo, je fakt, že na severu - oblast Tóhoku a Hokkaidó - se punčocháče a kabáty běžně nosí. Prý.

Saikon aneb kdy se může žena opět vdávat
Japonsko má oproti jiným - třeba katolickým - zemím výhodu v tom, že svatba a rozvod se můžou jednoduše odbýt vyplněním jednoho papíru. Problém ovšem nastává, když se žena (nikoliv muž, ten se může ženit, jak se mu zlíbí) chce znovu vdát. Na jednu takovou kauzu jsem nedávno narazila a nestačila jsem se divit. Podle určitého zákona, který je nejspíš z roku raz dva, se žena nesmí celých 6 měsíců po rozvodu znovu vdát. A co hůř, pokud se ženě do 300 dní po rozvodu narodí dítě, je otcem automaticky určen ex-manžel a pouze s jeho svolením lze za otce dítěte určit někoho jiného, třeba nového přítele. Pokud žena nechce uvést ex-manžela jako otce, tak pak nastává dost blbý případ, kdy dítě nepatří do žádného rodinného registru - a tudíž neexistuje. Následují problémy se školami, úřady, s hledáním zaměstnání apod. Jak je něco takového možné ve vyspělé zemi v 21. století, je mi záhadou. Nicméně je to fascinující téma na prozkoumávání.

Becky
Největší žně japonských časopisů přicházejí se skandály. Mezi první tohoto roku patřila aféra televizní osobnosti Becky a zpěváka indie skupiny Gesu no kiwami otome, Enona Kawataniho, který je od minulého léta ženatý. V každé normální zemi by se o tom chvilku mluvilo, zpěvák by měl doma asi peklo a třeba by se i rozvedl a to je tak všechno. Ne však Japonsko. V Japonsku nezáleží na lidech, ale na imidži. A ta Beckyina byla v tomhle případě totálně zničena. Okamžitě po provalení následovala tiskovka, kde se chudák Becky ukláněla až skoro k zemi, postupně ji stahovali z reklam v rádiu, pak v televizi, a teď ji vyhazují ze všech pořadů. V jakém že to žijeme století? Ještě kousek a už jí ukamenují...
A proč o tom mluvím kromě toho, že Becky mám z japonských hereček/tv osobností nejradši? Protože zatímco Becky není ta, která by někoho podváděla, schytává všechnu zášť ona. Kawatani, který (nejspíš) zahýbal své ženě a celé je to jeho vina, se jednou omluvně uklonil v hudebním pořadu a tím to pro něj skončilo. Žádného vyhazování z televize, jako je tomu u Becky, jsem si nevšimla - naopak vydává nové album. A to mi rozhodně nepřijde fér. Chudák Becky má pravděpodobně po kariéře a on docílil toho, že se o něm víc mluví (jen jestli to nezpůsobil on). Zanedlouho se jistě vydá na nějaké turné a na aféru si nikdo ani nevzpomene.
Držím Becky palce, aby se všichni vzpamatovali a nechali tuhle skvělou osobu opět vystupovat, aby mohla pokračovat v rozdávání radosti svým fanouškům.


SMAP
Chvilku to vypadalo, že Becky zachrání další, mnohem větší aféra. V Johnny's Entertainment došlo k menším zemětřesení, když Iidžima, manažerka skupiny SMAP, oznámila odchod ze společnosti, a čtyři z pěti členů skupiny se rozhodli jít s ní. Na jednu stranu by bylo smutné vidět tuhle stálici japonského popu se po 25leté kariéře rozpadnout (i když teda nemůžu říct, že bych byla fanynka), na druhou by alespoň členové měli pokoj a ve svých čtyřiceti letech by se konečně mohli svobodně oženit a mít děti nebo tak něco.
Nejvíc mě fascinovalo, jak se tvrdilo, že o odchodu z Johnny's se prý mezi členy mluvilo už od léta, ale až teď je děsně překvapilo, že když odejdou jen čtyři a jeden zůstane, tak se skupina rozpadne. Páni, kdo by to byl řekl!
Chvíli se mlžilo, novinové titulky prakticky víc jak týden o ničem jiném nepsaly, nic se pořádně nevědělo - a pak najednou přišel Takuja Kimura s tím, že si promluvil s vedením a přesvědčil je, aby ostatní členy přijali zpátky. A najednou je všechno zase v pohodě. Wtf? Kam se poděla solidarita s jejich manažerkou? Kam se podělo těch 6 měsíců projednávání odchodu? A to ještě nevíme, jaké potrestání je čeká, protože pochybuju, že si vedení Johnny's nechá takovéhle jednání líbit.
Na druhou stranu když teď vymizí rozdělení na dvě sekce - Iidžima (SMAP, Kisumai) vs. Kitagawa (Araši, Kandžani8) -, je možné, že se třeba dočkáme interakce mimo jiné mezi Kisumai a Araši! Yay! Na druhou stranu je taky možné, že SMAP už nebude mít tolik příležitostí propagovat Kisumai a tlačit je do rolí v seriálech apod. Dočkáme se třeba toho avizovaného alba Busaiku? Těžko říct, jak se k nim nová manažerka zachová, protože co jsem tak slyšela, tak je prý moc nemusí...

Limitovaná série
Na konec jsem si nechala ještě jednu pecku. Tentokrát z dílny Mekáče - a nebojte, nejedná se o kousky plastu v jídle, jako tomu bylo loni. Společnost McDonald si v Japonsku snaží zlepšit imidž po všech těch zmiňovaných problémech s kvalitou (a kvantitou) jídel, a rozhodla se proto zaujmout něčím novým. Přišla na trh s tak šokující věcí, že si marketingoví maníci můžou v klidu mnout ruce, protože o tomhle se prostě bude mluvit tak jako tak.
(http://twtti-photo.hatenablog.com/entry/2016/01/21/160310)
Ano, vidíte dobře - hranolky s čokoládou. Když jsem tu reklamu viděla prvně, měla jsem za to, že se všichni zbláznili. Jsem o tom, mimochodem, přesvědčena dosud. A žádné příznivé komentáře mi tento pocit nevyvrátí. Hranolky samy o sobě? Ano! Čokoláda sama o sobě? Ano! Hranolky s čokoládou? Ne, děkuji. Ale vypadá to, že můj názor je v menšině - Japonci si to prý pochvalují... Ale Japonci mají i wasabi zmrzlinu, takže bych jejich chuťové pohárky brala s rezervou.