Temná strana Ucunomije

Jako další příspěvek jsem chtěla pokračovat s Tokiem, ale události posledních dní si prostě nemůžu nechat pro sebe, protože bych jinak začla házet věcma na dveře.
Minule jsem se rozepsala, jak jsem na manžela naštvaná. Vydrželo mi to celé tři dny, což je rekord. Většinou s ním stačí chvilku být a vztek mě přejde. Tentokrát však nastala opačná situace - čím víc jsem ho viděla, tím naštvanější jsem byla. Kvůli tomu jsem se vykašlala na nedělní párty, která byla v plánu - jednoduše jsem neměla náladu tam jít. Včera okolo poledne se manžel stavil, ale já byla furt ještě naštvaná, takže jsem mu jen pootevřela a odsekávala mu ve snaze ukončit hovor co nejrychleji. A světe div se, on poznal, že jsem naštvaná (což by poznal každý, ale že to pronikne i do té jeho duté hlavy, to mě překvapilo). Jen nevěděl proč a já byla příliš nakrknutá, abych mu to vysvětlovala lopatismem, takže jsem mu jen odsekla, ať si dá tu námahu a přemýšlí o tom a přibouchla jsem mu dveře před nosem.
Jenže už nejsme na základce a není mi patnáct - přeci jen bylo načase začít se chovat jako dospělá osoba. Večer jsem se tak sebrala a šla to urovnat. Manžel na můj odpolední výstup nic neřekl a bavili jsme se, jako by se nic nestalo. V tu chvíli mi to připadalo jako nejlepší řešení (jenže jak se později ukázalo, do ideálního stavu to mělo sakra daleko).
Vyprávěl mi o tom klubu, kde byl, co tam viděl a zažil, ale jen velmi obecně, bez podrobností. A nebyly to ani trochu hezké věci - v podstatě mi vyložil, jak vypadá temná strana Ucunomije, jak je zdejší společnost zvrácená a její praktiky jsou přinejmenším nechutné. Asi nejlíp to ilustruje příklad, že když tam byl Taku s tou svou Číňankou Tókecu, lidi se ho ptali, jestli by se s ní mohli vyspat... Takovouhle Ucunomiji jsem ještě neviděla a upřímně doufám, že ani neuvidím. A to byl taky hlavní manželův argument, proč mě nikam nevzal - prý nechce, abych tohle viděla, že by mě to akorát znechutilo. Musela jsem mu dát za pravdu - s takovouhle společností nechci mít nic společného. Rozhodně ne po tom, co jsem viděla, co to udělalo s manželem - ten večer byl nejpesimističtější, jakého jsem ho kdy viděla, až jsem o něj trochu začala mít strach a prosila ho, ať už tam víckrát nechodí.
Stejně tam půjde - chce si totiž hrát na detektiva a zjistit, co se tu všechno děje. Zmínil se třeba o spojení mezi velice bohatými lidmi, kteří chodí do toho klubu, s tzv. Cat café skrz majitelku - ve volném čase pornoherečku. Neptejte se, nic bližšího nevím (a ani nechci).
Co mi však už neměl říkat bylo to, že tenhle klub je prý nic proti tomu, co se stalo potom. A co víc, on je do toho nějak zapletený. Víc mi odmítl říct a já musela krotit svou představivost, ale přestat na to myslet jsem nemohla. Napadla mě spousta věcí, co mohl udělat, ale nakonec jsem vyházela všechny fakt hrozné věci, protože mi bylo jasný, že manžel rád přehání. Ustálila jsem to na představě, že si pravděpodobně něco začal s nějakou vdanou holkou - protože tohle je pro něj něco nemyslitelného. Bála jsem se zeptat, ale jsem od přírody zvědavý tvor - ne, prý s ní nespal. Oddechla jsem si. A ještě víc jsem si oddechla, když jsem slyšela, že tyhle lidi si vždycky jen vezmou číslo a už se neozvou. Tím líp pro mě.
Dneska jsem mluvila s Mirou, který s manželem na tyhle místa chodí, a poprosila ho, aby na něj dával pozor, protože co si budem povídat, manžel je blb a občas vůbec nepřemýšlí a jedná impulzivně. A všechno bylo fajn. S manželem jsme probděli noc nad úkolama, dali si spolu oběd a večer prokecali na chodbě.
A pak se to zase všechno zvrtlo - manželovi zazvonil telefon. Poslední dobou je tohle fakt špatné znamení. Byla to ta vdaná holka, se kterou se zapletl, že prý se chce sejít. Manžel tuhle novinku hned volal Mirovi, aby to s ním prodiskutoval. A já vím, že kdybych věřila v Boha, shořím za to v pekle, ale seděla jsem na posteli s uchem přitisknutým na zdi, abych slyšela, co se děje. A ten blb se s ní fakt jde sejít. Teď, v půlnoci, v Mordoru (docela nebezpečné centrum města), po tom, jak mi včera vyprávěl, že kdyby to pokračovalo a někdo se to dozvěděl, minimálně by ho za to pořádně zmlátili.
...
Má cenu to komentovat? Co k tomu dodat? Jsem naštvaná a nejradši bych ho kopla sama, kdyby tu byl. Bojím se o něj, protože tohle nemusí skončit dobře. A především jsem zklamaná - manžel celý večer nadával na to, jak je tu společnost zkažená, a teď jde a udělá takovou hovadinu.

A teď mi řekněte, co jsem komu udělala, že mám za manžela takovýho idiota?