Přípravy v plném proudu

Blíží se Valentýn a já poprvé v životě cítím potřebu tomu věnovat pozornost. Vždycky jsem tenhle překomercializovaný svátek spíš ignorovala a zhnuseně pozorovala vzrůstající počet výloh zaplavený srdíčky a růžovou barvou. Ale teď nastal čas zapomenout na tenhle přístup a začít se chovat jako běžná (japonská) puberťačka. Ano, Kavi se rozhodla dát manželovi k Valentýnu čokoládu ^_^

Ne však jen tak ledajakou - vlastnoručně vyrobenou. Což ovšem přináší jeden velký problém - Kavi ještě nikdy čokoládu nevyráběla. Taky na co - normálně jdete do obchodu a koupíte si, neprasíte si kvůli tomu půlku kuchyně. Našla jsem si recept, ale protože znám sebe a svoje kuchařský (ne)schopnosti, bylo mi jasné, že si to nejdřív musím vyzkoušet nanečisto. Problémem ovšem je i to, že kuchyňka se tu nachází naproti manželovu pokoji - a přece mu to nebudu vyrábět rovnou pod nosem. Nezbývalo než najít chvilku, kdy manžel buďto není doma, anebo spí. A protože z manžela se posledních pár dní stává hikikomori, musela jsem si jít v pátek brzy lehnout a v sobotu si přivstat.

A dopadlo to přesně, jak jsem čekala - budu potřebovat o něco víc pokusů, než bude výsledný produkt vypadat alespoň trochu k světu. Zatím jsem sice docílila dobré chuti, ale vzhled nic moc a navíc je to příliš řídké. Ale naučila jsem se pár věcí - čokoládu rozpouštět opravdu v nádobě ponořené do horké vody, nikdy v hrnci; mléko ohřívat pomalu a nespoléhat na mikrovlnku; jídelní fólie je nutnost nikoliv luxus; hořká čokoláda je sice dobrá na chuť, ale na tohle se nehodí. A navíc teď naše kuchyňka překrásně voní *-*

Teď jsem našla tenhle recept a vypadá to naprosto úžasně, ale co si budem povídat, tohle prostě nikdy nedokážu.

Nicméně manžel mi vytýká, že si málo věřím, takže se aspoň pokusím. To znamená dalších pár brzkých vstávání, ale co bych pro něj neudělala :)

A teď ten největší problém (ano, já vím, furt jenom samé problémy) - jsou totiž dva způsoby, jak mu to předat. Buďto anonymně, což by mi vyhovovalo asi daleko víc, nebo jako tzv. giri čoko, kterou se vyjadřuje poděkování za přízeň a za všechno, co ten daný člověk pro nás udělal. V žádnym případě se nechystám na kokuhaku, na to zapomeňte. Když mu to dám anonymně, nejen že ho může napadnout, že to byla Džo Džo nebo někdo podobný, ale taky nemůžu v něco doufat za měsíc na tzv. White day. Giri čoko mi sice na White day taky nic nezaručí, ale existuje alespoň minimální možnost, že by se třeba mohl překonat a něco mi dát. Nicméně se mi nezapomněl zmínit, že Valentýn vlastně děsně nesnáší, takže když mu teď něco dám, nemám tucha, jak to vezme. Dóšijó?

Na postranní panel jsem přidala hlasování, tak do toho, vyjádřete svůj názor :)