Je zajímavé sledovat, jak funguje pud sebezáchovy. Celou dobu se flákáte, nic neděláte, ale jakmile se přiblíží deadline, můžete se strhat, abyste to všechno stihli. Takhle nějak to bylo i s hledáním práce v Anglii. Ne že bych celou dobu nic nedělala, ale když se přiblížila chvíle, kdy mi dojdou peníze a budu muset odjet, rozdávala jsem CVčka na každém kroku. Zbavila jsem se všech, která jsem si s sebou vzala, což bylo asi 3x víc, než co měly holky. Vedlo to k jednomu trialu a dvěma pohovorům. Toť vše. Beznadějnost situace byla očividná, šance, že v Anglii vydržím déle než týden, minimální. Nezbývalo než začít procházet místa, která chci ještě vidět, než odjedu.
V sobotu pršelo, takže místo procházek po městě jsem zvolila National Gallery a British museum. Bohužel tenhle nápad měly i stovky dalších lidí, takže obě místa byla totálně přecpaná. Galerie, která se nachází v horní části Trafagaru, na tom byla trošinku líp, takže na schodech vedoucích dovnitř jsem strávila "jen" asi 10 minut. Samotná galerie jakožto budova, je zajímavě řešená. Z každé místnosti vedou čtvery dveře do další podobné místnosti, občas se mezi nimi najde jakási chodba jen se dvěma dveřmi, a tudíž se nedostanete do dalších dvou místností, které tam jsou, jen k nim z této strany nevedou dveře. Takže jsem tam celé dvě hodiny chodila v kruzích, někde byla třeba třikrát, jinam jsem téměř zapomněla jít, ale kvůli množství lidí si toho nikdo nevšiml. Obrazy sice byly fajn, ale většina se jich týkala křesťanství a to není zrovna moje oblíbené téma. Nejvíc mě tedy zaujala tmavě zelená místnost s výstavou severských malířů, protože ti aspoň měli dost zdravého rozumu, aby malovali krajinky.
Knud Baade a jeho mýticka krajina
Druhou zastávkou dne bylo Britské muzeum. Tam byl nárůst návštěvníků oproti běžnému dni očividný. Nádvoří před vchodem bylo vyhrazeno jen pro odcházející (a přesto vypadalo stejně plně jako když tamtudy chodili lidi jak dovnitř tak ven) a nás přicházející hnali okružní cestou vyznačenou řetězy.
poklidné nedělní odpoledne v muzeu
V muzeu jsem sice už jednou byla, ale tehdy jsem stihla jenom japonskou část. Tentokrát jsem měla víc času, ale také pomalejší tempo, protože přes to množství lidí bylo těžké něco vidět. Nejvíc mě zaujala egyptská část s mumiemi a pak Korea a Čína. Znovu jsem se šla juknout i k Japonsku, protože jsem doufala ve vyšší koncentraci Japonců, a tudíž možnost zaslechnout japinu, ale tentokrát jsem takové štěstí neměla. Kam jsem se nedostala, to byla kruhová Reading room, kde se pořádají výstavy - škoda, chtěla jsem tu místnost vidět.
hlavní hala muzea
Ale jinak jsem to prošla víceméně všechno a byla jsem tam až do zavíračky v půl 6. Ovšem dostat se ven bylo těžší, než dostat se dovnitř. Když jsem viděla to davové šílenství, stoupla jsem si na postranní schody a vesele se pustila do svačiny, protože prostě nebylo kam spěchat. Trvalo skoro 20 minut, než se prostor u dveří uvolnil natolik, abych se odhodlala jít. Tolik lidí jsem neviděla ani na Muzejní noci, kdy jsou muzea zadara - tam jsou zadarmo furt a stejně tam lidi furt chodí v takových davech.
Neděli jsem chtěla věnovat procházce okolo Temže, ale bylo hnusně, takže mě čekala další dávka muzeí. Tentokrát jsem to vzala přes Hyde park, okolo obchoďáku Harrods, kde bylo neuvěřitelně přecpáno a ochranka při vstupu každého kontrolovala, až k muzeu Victorie a Alberta. Hned vedle bylo i přírodovědecké muzeum, ale tam už jsem to nestihla. Takže jsem si prohlédla japonskou, korejskou i čínskou sekci, spoustu středověkých věcí, Raphaelovy obrazy a nakonec i sbírku šperků. Ta byla nejhezčí, s nejvíc lidma a ochrankou, ale bohužel se tam nedalo fotit :( Ale byla to krása - všechny ty prsteny, náušnice, náramky... Cestou zpátky jsem to zase vzala přes Hyde park a hezky v klidu si ho prošla. Nejzajímavější ale stejně bylo množství veverek - 16 za necelé dvě hodiny. Ještě že už jsem tam nezůstávala moc dlouho, protože invaze už očividně začala a brzy jistě napadnou lidstvo a převezmou kontrolu nad světem.
Evil veverka na průzkumu
A konečně pondělí - procházka po břehu Temže k Tower bridge a zpět. Vzala jsem to po jižním břehu okolo London Eye, před nímž vystupují různí baviči. Nejvíc mě tam zaujal holohlavý chlápek v obleku a černých brýlích, který si vždy vybral někoho z publika a pak ho "naaranžoval" do nějaké zvláštní pozice a přidal se k němu. Vytvořil tak v podstatě živou sochu či spíše zachytil pohyb jako na fotografii. To bylo fakt úžasný. Dál tam byly hromady stánků, minidomečky s výstavami, antikvariát...
The storm is coming (a London Eye)
Šla jsem i okolo Millenium bridge a Tate Modern, kam jsem se ale radši nevydala. Místo toho jsem si to střihla okolo Globe. Někde tam bylo molo a kousilínek břehu pokrytého pískem, na kterém byly vinou přílivu škeble, takže jsem měla na moment dojem, že jsem snad někde u moře. I tu slanou vůni jsem cítila.
Teprv když jsem došla na Tower Bridge mi došlo, že jsem vlastně v Londýně, že se mi tu docela líbí a že bych tu chtěla zůstat. Byl to krásný pocit. Netrval však dlouho - za chvilku jsem zjistila, že z Toweru neuvidím ani prd. Celý se schovává za hradbami a dovnitř jsem kvůli vysokému vleznému nemohla :(
Tower Bridge
Tak jsem se aspoň šla podívat na Gherkin, což je taková ta nazelenalá budova, co připomíná okurku a která ještě nebyla postavená, když jsem tam byla naposled. Nacházela se v kancelářské čtvrti, takže všude okolo mě pospíchali kravaťáci a já si připadala jak nejapnej turista. Jediná další věc, co stojí za zmínku byla St. Paul's Cathedral, kam jsem se ale už bohužel nestihla juknout, neboť zavírali :( Nicméně samotná velikost budovy byla nanejvýš impresivní. Domů jsem se svezla busem, jelikož jsem byla docela uchozená.
Byl to poslední výlet, co jsem si udělala - v úterý ráno jsem odjížděla.
Nebojte, tohle není poslední report z cest; čeká mě jedna mnohem zajímavější cesta - ale o tom až příště ;)
No comments:
Post a Comment