Takidži Kobajaši: Loď na kraby

Nemůžu říct, že bych měla nějak moc zkušeností s  proletářskou literaturou. Vlastně jsem vůbec žádnou nečetla. Tak jsem si řekla, že je na čase to aspoň zkusit. Objevila jsem dílo Loď na kraby, což je takový asi nejznámější zástupce japonské proletářské literatury, o kterém jsem se samozřejmě učila, avšak nikdy ho nečetla.

Není to zrovna moc hezké čtení. Příběh se věnuje skupině mužů (jejichž jména se za celou dobu ani nedozvíme, což zvyšuje pocit, že jde prostě o bezejmnenný dav, kde je každý snadno nahraditelný), kteří se nechají najmout na práci na lodi, která chytá a zpracovává kraby. Jenže místo férových pracovních podmínek se jim dostane jen krutého zacházení, dlouhých šichet bez možnosti odpočinku, špíny a nedostatku vody. Vedoucí jim dávají čím dál víc práce a nutí je dřít do úmoru nehledě na nemoci či vyčerpání. Doslechneme se, že výrobk jdou skvěle na odbyt a firmě se finančně daří, ale sami pracovníci z toho vůbec nic nemají - jen svou dřinou zvyšují výdělky vedení firmy.

Ze všech koutů se na čtenáře valí jen znechucení nad nelidskostí vedoucích/firem a naprostá beznaděj. Soucítíte s tou partou mužů jako celkem a nechápete, jak se něco takového může vůbec dít.

Jak říkám - ne moc hezké čtení