Jarní střípky

Nějak jsem se zamyslela a hnedle je tu konec června a s ním přijímačky a promoce (v jeden týden, abych si nemohla stěžovat na nedostatek nárazové práce). Takže pobíhám po škole, máchám podpisovou knihou a diplomy a snažím se věci zorganizovat, což není zrovna moje silná stránka. A taky řeším dotazy typu: „Já vim, že deadline byla minulý týden, ale nemohli byste udělat výjimku?“ Nemohli; přijďte za rok. S přáním pěkného dne…

Letos mám na promocích poprvé vést absolventy já. Ještě štěstí, že v Aule se nedá zabloudit, protože kdyby to šlo, tak se mi to zaručeně povede. Takhle mi hrozí akorát to, že se rozplácnu na schodech (vysoce pravděpodobné), zapomenu, co že to mám vlastně dělat (zcela jisté), nebo něco provedu v nesprávný čas (téměř 100%). A určitě z toho bude video, tak si to budu moct v následujícím půlroce do další promoce průběžně osvěžovat. Ale aspoň jsem si na tu slávu ušila tmavě modrou společenskou – více méně; není úzká, protože kterej kretén vymyslel, že společenská sukně má být úzká? Ne každej může vážit 30 kilo zmoklej v zimníku, aby mu úzká sukně slušela; takže mám (skoro)kolovou sukni, a i když se ztrapním, budu se utěšovat tím, že když už nic jiného, tak mi to aspoň slušelo.

Prakticky hned, jak jsem ušmikla poslední tmavě modrou nit, jsem začala pracovat na zeleno-žluté letní sukni á la roztleskávačky (delší, samozřejmě, ke kolenům, ale princip vrchní barvy a odlišných vnitřních záhybů zůstal). Původně jsem si říkala, že by se mi líbila kombinace černá-žlutá, ale na léto by to asi bylo trochu tmavé, tak holt zelená. Jen pro představu – zelené mám asi jedno triko a jedny zimní punčocháče a to je tak vše, kde se u mě v šatníku zelená vyskytuje. Že já se nerozhodla pro takové dvě tři barvy, které bych propagovala, a zbytek neponechala někomu jinému. Takhle začíná můj šatník připomínat duhu a najít ke každé sukni výběr alespoň dvou odpovídajících trik nebo naopak začíná být noční můrou. Na jedinou modrou sukni mám nějak moc modrých trik, ale k červeno-černé kostkované sukni mi zase chybí černé triko a červené k ní nejde, protože to bych byla červená karkulka -_-; Prostě mám hromadu hadrů, ale nemám co na sebe :D

S japonštinou nejdál dojdeš

Se musím pochlubit – v minulých dvou týdnech jsem v práci mohla využít japonštinu! *-* Ano, přesně takhle se mi rozzářily oči, když jsem si vyslechla, že zahraniční oddělení hodlá propagovat školu na japonských veletrzích. Jak všichni víme, s angličtinou do Japonska nelez, takže jsem byla zaúkolována, abych přeložila informační leták do japonštiny. To já ráda (kvalita sice pochybná, ale vem to čert) ^___^ Sice jsem se mořila s výrazy typu kvantitativní ekonomická analýza nebo jsem se snažila nějak jednoduše popsat ECTS kredity, ale bavilo mě to do té míry, že mi čas v práci vyloženě proklouzával mezi prsty, a než jsem se nadála, byl konec pracovní doby a já tu zbyla jako poslední. Vzápětí po dokončení se mi ozvali zas z jiného oddělení, že natočili video s japonských studentem, který japonsky prezentuje naši školu, a že by potřebovali anglické titulky (neboť mu nerozumí ani slovo a kdoví, co tam vlastně povídá) :D Takže i tohle jsem si překládala, tentokrát z japonštiny z odposlechu. Držte palce, ať to naláká víc japonských studentů – třeba budu mít příležitost pokecat (haha, já, takový ukecaný tvor).

Bohužel se mi odporoučel můj elektronický slovník, což mě docela sebralo. Tedy hlavně obrazovka to zabalila – celkově by jinak fungoval. Sice jsem ho dala do servisu, jestli by s tím něco nešlo udělat, ale dneska mi psali, že se oprava nezdařila. Takže jsem bez slovníku a musím si vystačit s internetovým :( 

Z dalších zpráv

Jinak se ještě můžu blýsknout tím, že jsem si zase prožila jednu takovou společenskou chvilku, kdy se mi zachtělo odtrhnout se od počítače a vylézt z baráku, takže jsem to využila, potkala se s pár kamarádkama (proč mi vždycky trvá tak rok, než se s někým na něčem dohodnu? Tímhle tempem brzy všichni umřem na stáří…) a taky zavítala na Svět knihy, když už jsem dostala toho volňáska (ve škole jich pár kolovalo a nikdo je nechtěl). Sice jsem neměla v plánu nic koupit ani se zajít podívat na přednášky, ale přece si nenechám ujít příležitost otravovat T-Sal, že jo? :D

Takže jsem to v práci zapíchla dřív, naklusala na Výstaviště, vesele oznámila, že žádný plán nemám, a nechala se tahat po stáncích a přednáškových sálech, než jsme se usadily v restauraci/kavárně. Přestože jsem si nic kupovat nechtěla, přeci jen jsem skončila s dvěma knihami – slavným „kravským slintáním“ od Futabateie Šimeie a poslední zbývající knihou od Kinga, kterou jsem ještě neměla (a sbírka je tudíž kompletní… pokud vím). Nejzábavnější část ovšem bylo vyhlašování anticeny Skřipec, kde se člověk fakt neskutečně pobaví, což je dost smutné, když si uvědomíme, že se jedná o seriózní překlady.

Jinak mám jako obvykle rozečtené minimálně tři knihy (tímhle tempem budu Strange a Norrella asi zdolávat až do příštího roku) a rozkoukáno 5 seriálů (doporučit můžu korejský Signal o detektivech v odlišných dobách, kteří se dokážou spojit pomocí vysílačky a společně se pokouší přijít na kloub nevyřešeným případům. Ano, zní to všelijak, ale víc než přitroublá detektivka to bylo drama s výbornou kombinací akce, humoru, smutných okamžiků a trošililinkou romance). Na balkoně mám hromadu truhlíků s rajčaty, paprikami, špenátem a jahodami (ale jediné, co zatím plodí, je špenát). A taky jsem se konečně rozhodla otřít prach z té hromady mačča prášku, co si tu syslím, a udělat si mačča latté, protože kdy, když ne teď.

Možná se v mém životě nedějí žádné velké nebo zajímavé věci, ale už druhým rokem s sebou všude netahám svůj černý mrak beznaděje. A to je asi tak všechno, co potřebuju.