Pokud se zajímáte o japonskou populární kulturu, asi jste
zaregistrovali, že v nedávné době proběhla jakási vlna nadšení okolo
knihy/filmu/anime Fune o amu (v anglině The Great Passage). Ano, i já jsem
zaznamenala, byť pouze z důvodu toho, že hlavní roli ztvárnil ve filmu můj
velký oblíbenec Rjúhei Macuda. Vše, co jsem o tomto díle věděla, bylo to, že
půjde o vytváření slovníků. Film jsem stáhla, ale zatím jsem si ho nepustila. Místo
toho jsem přepadla kamarádku, uviděla u ní na stole knižní zpracování a drze si
ho přivlastnila (vrátím, slibuju).
Po přečtení vám můžu směle říct svůj fundovaný názor: nejsem o nic chytřejší než na začátku – prostě to celé bylo o vytváření slovníků.
(Následující odstavce obsahují spoilery a nelíčenou
nevraživost vůči dílu)
To je tak, když se prokoušete první kapitolou a zjistíte, že hlavní postava první kapitoly není vůbec
hlavní postavou celé knihy. V podstatě se kniha dá rozdělit do čtyř částí.
V první, kterou tvoří pouze první kapitola, vám naservírují obrázek
mladíka, který už od mládí touží po tom, vytvářet slovníky. A po útrapách se mu
to podaří. Střih a mladík už není tak úplně nejmladší a zrovna řeší problém, že
se s kolegy chystá vytvořit nový slovník a hodil by se mu další podřízený.
Světe div se, najde ho o pár oddělení dál.
Druhá část se zaměřuje na onoho nového zaměstnance, Micuju
Madžimeho. Je to sice trochu podivín, ale na práci si nestěžuje, snad ho to i
baví. A šup, na scéně se objeví love interest, takže kromě odborného výkladu,
jak správně na slovníky, se dočkáme i nejapné snahy o spárování lidí, kteří
nevypadají, že by měli něco společného (krom střechy nad hlavou). Zvlášť
fascinující je ten okamžik, kdy Madžime napíše své milované Kaguje tak vzletný
dopis, že mu chudák holka vůbec nerozumí, takže spolu přestanou mluvit, ale
Madžime to pak nevydrží, lítostivě jí vyleje své srdce a ona s ním jde
spát. Někde tady jsem pocítila jedno z prvních nutkání knihu odložit a už
ji neotvírat.
Love story jsme si tedy odbyli, takže přichází třetí část,
ve které řešíme existenční krizi zaměstnance, kterému na slovnících nikdy
příliš nezáleželo, ale jakmile se dozví, že bude přeložen na jiné oddělení,
snaží se na poslední chvíli zachránit, co se dá. Ok, proč ne.
Čtvrtá část se pak odehrává o 13 (!) let později, kdy ten
zatracený slovník ještě furt není hotov, ale oddělení dostává novou
zaměstnankyni. Ta sem přichází z redakce módního časopisu a slovníky ji
nijak extra netáhnou. Tak tam teda chvilku dělá a za chvíli si z ničeho
nic uvědomí, jak je to vlastně děsně super.
Že kniha je velmi nezáživná, to mě vlastně ani tolik
nepřekvapuje. Že je filmové zpracování tak úspěšné mezi Japonci, to mě asi taky
nepřekvapuje (Japonci; čím míň se toho děje, tím nadšenější jsou). Ale že si
knihu chválí hromady lidí na Goodreads, to nechápu. Co je na tom tak fascinuje?
Postavy jsou takové nemastné neslané – ne že bych se
(alespoň s některými) nedokázala ztotožnit (ano, taky jsem byla nový zaměstnanec
na pozici, o které jsem věděla kulový), ale nevidím jejich motivaci. Prostě
najednou změní názor, aniž by je k tomu cokoliv vedlo. Žádné události na
ně nemají tak přímý vliv, abychom si řekli: jo, tohle je ten důvod, proč se teď
chovají takhle. Ani žádných pořádných myšlenkových pochodů se od autorky
vlastně moc nedočkáme, a když se zpětně snažím vzpomenout, co o jednotlivých
postavách vím – jako že kdo vlastně jsou, co mají rády, co je baví -, tak kromě
zaměstnání a jedné charakteristiky u každé (Madžime rád čte, nová zaměstnankyně
se ráda hezky obléká) o nich nevím lautr nic. Postavy jsou prostě ploché a vývojem
procházejí jen proto, že jim to autorka řekne. Žádná z nich mi
k srdci nepřirostla a jediná kočka, která vypadala snesitelně, tam zrovna
moc velkou roli neměla :(
Zato o tvorbě slovníků se pilný čtenář dozví možná až moc.
Já bohužel/bohudík ne, protože jsem na začátku byla příliš líná a na konci
příliš znechucená, abych si hledala slovíčka. Takže tak třetinu knihy jsem
prostě vypustila, protože kdybych byla zvědavá na podrobný popis práce
slovníko-tvořiče, přečtu si naučnou knihu.
Co (dalšího) kniha postrádá, je ucelený děj. Prostě tak
nějak není. Chvilku dělají tohle, chvilku se plácají u tamtoho, ale v podstatě jediný společný bod je ten zatracený slovník. Tuhle se mě kolegyně ptala, o čem že to čtu. A já jí musela říct
pravdu: o tom, jak banda lidí dělá slovník. Toť vše, na víc se kniha nezmohla.
A je to škoda – autorka totiž umí být zábavná, umí udělat
zajímavé postavy (četla jsem kousek Tada Benriken série), ale tady si ukousla
moc velké sousto, když se snažila skloubit naučnou literaturu s fikcí. Ve
výsledku pokulhává oboje a nestojí to ani za druhé vydání, natož o tom ještě
točit film a anime.
ahojky, prosím tě, můžu se zeptat kde knihy v japonštině kupuješ? mě se občas podaří něco z druhé ruky sehnat na ebay, ale to je vše...by bych moc vděčná za rady a tipy:) díky moc
ReplyDeleteSouhlasím, že něco někde koupit je obtížné. Já jsem si loni koupila jednu knihu přes Amazon (což teda byl oříšek, jelikož většina prodejců do zahraničí - natož do Česka - prostě neposílá), ale za ty náklady to snad ani nestojí. Obsah mé knihovničky je kombinace Přivezla jsem si sama, Přivezly mi kamarádky, Sehnala jsem na blešáku a v případě téhle konkrétně Půjčila mi kamarádka. Začínám se bát, že si prostě jednou budu muset pořídit čtečku a knihy kupovat elektronicky :(
Deleteprosím nemáš tip na blešák v Praze (nebo jiné město, klidně někam dojedu), jinak já měla pořád vůči čtečce odpor, ale teď jsem si ji objednala, pže má mít japonský slovník a na amazonu se dají zdarma stáhnout japonské ebooky, tak jsme zvědavá:)
ReplyDeleteOsobně znám jen ten na Náplavce (na nějaké té lodi, jejíž název si nepamatuju) a na Tyláku, ale nemůžu zaručit, kdy a jestli vůbec tam něco bude - je to holt o štěstí :)
Delete