Mini-krize (středního věku)

(stárnu)(a nadpisy se nezlepšují)(yay)

Jedno úžasné moudro na tumblr tvrdí: "I used to think that adulthood was one crisis after another. I was wrong. As it turns out, adulthood is multiple crises, concurrently, all the time, forever." (Vždycky jsem si myslel, že dospělost je jedna krize za druhou. Mýlil jsem se. Jak se ukázalo, dospělost je hromada krizí, všechny najednou, pořád a navždy) Já můžu dodat jen: ámen.


V mém případě naštěstí o nic zas až tak vážného nejde. Mozek usoudil, že jsem teď měla nějaké moc klidné období, tak mi začal náhodně předhazovat všechno, co běžně odmítám řešit, asi abych na nic nezapomněla a neměla pocit, že je všechno v pořádku. Nejprve se nechal inspirovat tím, že Warrion hodila do placu knížku The Invisible Orientation: An Introduction to Asexuality, a vznesl dotaz, co já na to. Pár dní jsem tedy strávila zkoumáním, co já na to, přičemž odpověď jsem stejně nevymyslela.

Někdy v tu dobu se mi po dlóooouhé době ozval jeden známý a já zjistila, že bych potřebovala návod, jak s někým vést hovor tak, abych buďto já nebo druhá strana neměla potřebu se jít zabít. Existují na to kurzy? Naučné knihy? Nebo prostě navždy budu neschopná i v tomhle ohledu a nikdy nebudu vědět, co bych měla dotyčnému odpovědět? Osvědčilo se mi pokládat otázky, aby hlavně mluvila protistrana, ale vždycky vymyslím jen jednu dvě, a to hovor zrovna moc neposune...

Ale do toho už jsem (opět) dostala pozvání na narozeninovou oslavu do Polska, přičemž dotyčný se mi už pár let nijak neobtěžuje popřát k mým narozeninám (měla jsem je vůbec letos?). Tím rozvířil další přemítání nad věcma, s nimiž stejně nemůžu nic udělat, takže je vlastně zbytečné se jimi zabývat (a přece...).

K tomu jsem zase oprášila staré dobré "tak třeba bych o sobě mohla svým známým dát vědět, že ještě žiju - mluvíme spolu ještě, ne?", což je samozřejmě spojené s hloubáním nad tím, s kým vlastně nemluvím, proč a jestli se mám pokoušet s tím něco dělat, nebo je mám radši nechat na pokoji. Když se mnou nemluví, tak asi mají důvod, že?

Mezitím si pravidelně připomínám, jak jsou mí známí úspěšní a mají (povětšinou) fajn práci (nebo tři děti - ta zachraňuje populaci i za mě - díky ti) a já tu sedím sama v prázdném kanclu a nikam se osobnostně ani pracovně neposouvám, protože jsem příliš neschopná na to, abych si našla něco lepšího, na nic se nehodím a nic nezvládám a měla bych být ráda, že mám alespoň nějakou práci (jsem - prachy potřebuju).

No a včera mozek prosmejčil ty nejzapadlejší kouty a průběžně mi během dne předhazoval sbírku momentů, které jsem fakt nezvládla, kde jsem řekla nebo udělala nějakou pitomost či kde jsem se skvěle ztrapnila (protože jestli mi něco jde, tak je to právě tohle).

A dny ubíhají a já všechno zatlačuji do pozadí, protože taková dospělost nejspíš je. Nudná. Pachtit se dnem za dnem na cestě k vytouženému víkendu, který prosviští kolem rychlostí světla, a pak zase přežít další vleklý týden, znova a znova.

Ale víte co - seriály nejsou tak špatný (když vypustíte ty všudypřítomný milostný zápletky, který nikoho nezajímaj), knihy taky dobrý a všechno to jistí japonští idolové a fanfikce. Tohle je to, okolo čeho se točí a nejspíš vždy bude točit můj život. Co si budem povídat, já se nezměním, můj život taky ne, tak se s tím prostě smířím. Nikdy nebudu mít hromadu přátel, nikdy nebudu prudce sociální a nakonec prostě a jednoduše zůstanu sama.

Mimochodem, už jste viděli How to Get Away with Murder? Momentálně jsou dvě řady, které se točí okolo hrstky studentů právničiny a jedné jejich vyučující, která si je k sobě vezme na praxi. Nejdřív se řeší pouze případy, které s nimi nemají přímou spojitost, ale už od počátku víme, že i oni se do něčeho zapletou. První řada skvělá, druhá se začíná zbytečně zamotávat. A hlavní roli má Alfred Enoch, známý z filmů o Harry Potterovi jako Dean Thomas (ten nám ale vyrostl).

Momentálně dávám šanci i Shadowhunters, ačkoliv s knižní předlohou jsem sekla někde v půlce, protože se to prostě nedalo. Nikoho nepřekvapí, že na tenhle seriál mě navnadila ta všemi oslavovaná scéna, kde se Alec ocucává s Magnusem Banem. Jop, takovéhle drobnosti mi stačí ke štěstí. Jen doufám, že se zrovna tohohle dílu dočkám brzy, protože to jinak za mnoho nestojí. Vytrvávám kvůli dvěma věcem - vlasům protagonistky, protože to je prostě božská hříva, a Magnusovi, protože má lepší linky, než já kdy zvládnu (a vůbec je celý úžasný). Míň toho slizkého blonďáka, víc Magnuse! XD

Jestli jsem Vám ještě nikdy nedoporučila Last Friends, tak je nejvyšší čas. Kdybych někoho lákala na japonská dorama, tak bych lákala tímhle, protože a) skvělé obsazení, co umí hrát (Eita!), b) hlavní příběh skvělý, c) vedlejší postavy a jejich příběhy skvělé a d) poselstvím není, že láska nade vše, nýbrž že přátelství překoná veškeré trable. A že jich je - ale nebudeme spoilovat, zkoukněte sami. Bonus: Eitovy vlasy <3

Už jste četli Captive Prince? Že ne? Tak honem do toho! Tahle australská trilogie se věnuje osudu Damianose, prince, který byl na příkaz svého bratra zajat a poslán do nepřátelského království jako otrok, a to přímo pro tamního prince Laurenta. Podaří se Damianovi osvobodit a vrátit se zpět domů? Nebo Laurent zjistí, o koho jde, a zabije ho? Nebo že by si Damianos získal Laurentovu důvěru? Kdo ví... (já jo :) Připravte se ovšem i na mučení, násilí všeho typu, sem tam nějakou tu smrt... Stojí to za to! ^^

V práci mám teď trochu volněji, tak si momentálně čtu BL mangy a objevila jsem autorku s pseudonymem Shoowa. Její Džin to neko wa jobu to konai má zajímavé postavy i vztahy mezi nimi a ne zrovna happyend, ale jestli máte rádi hořkosladké příběhy (je to vůbec české slovo? nebo jen anglicismus?), jen do toho. Ještě lepší pak bylo Niini no mori o jednom zvláštním lese plném antropomorfních zvířat (škoda jen, že poslední kapitola nebyla přeložena, protože se manga dočkala oficiálního anglického vydání před dokončením amatérského překladu).

Momentálně se prokousávám jednou francouzskou detektivkou v japonském překladu - Sono onna Arekusu (v češtině normálně Alex) od Pierra Lemaitreho (protože blešák - nejnovější úlovky vidíte níže).

Tu úplně vlevo teď čtu

A taky dokončuju sukni z té kostkované látky, která tvoří podklad obrázku výše. Ale o tom až zase příště :)