Thursday 15 May 2014

And I am feeling so small It was over my head I know nothing at all ♪

Říká se, že cesty Boží jsou nevyzpytatelné. Já se řadím mezi věřící pouze v případě, že považujete Midorikawu Hikaru-sama za legitimního boha (já tedy ano - a viděla jsem svého boha na vlastní oči. dvakrát. takže je skutečný! XD), ale výše uvedená hláška se mi zrovna hodí.

Loni v létě jsem přišla s bláznivým nápadem, že toho studia ještě nemám dost a že bych tentokrát mohla zkusit čínštinu. Tu jsem sice nikdy moc nemusela a vždycky mi zněla spíš jako mňoukání kočky, ale když máte za kamaráda Taiwance, docela rychle změníte názor (a přece jsem se nikdy nechtěla učit polsky - fascinující -_-). Takže jsem rozhlásila, že si chci zkusit podat žádost o stípko na Taiwan. Těžko říct, jestli jsem to loni myslela vážně, ale teď na jaře, když jsem si tu žádost opravdu podávala, tak už to bylo jen tak z hecu - nikam se mi vlastně nechce, protože mám pocit, že bych to stejně nezvládla, a navíc mám momentálně spíš pocit, že by mi to přineslo víc problémů než užitku. Tak jsem si říkala, že je stejně odradí můj obor studia (japonština? na Taiwan? hahaha), moje doporučení, která ani nebyla od vedoucího či zástupce vedoucího katedry ale "pouhých" doktorandů, můj přehnaně uměle znějící motivační dopis (chci se prý stát překladatelkou taiwanských knížek - hahaha).

No, nic z toho očividně nezabralo, protože včera se mi dvakrát někdo pokoušel volat. Odhodlaně jsem to ignorovala (protože já a telefonní hovory), ale dneska už se nedalo svítit. A ono taiwanské kulturní centrum (to je mi ale překvapení), že si se mnou chce pan velvyslanec nebo kdo pokecat (že prý to jde i telefonicky, když studuju v té daleké Olomouci - hahaha, já a telefonické hovory, že ano). Takže mě čeká pohovor. Zítra. V angličtině (HAHAHA). Od hysterického či panického záchvatu (vyberte si, mně je to fuk) mě dělí jen myšlenka na to, že svým neartikulovaným kdákáním své šance definitivně zabiju a aspoň s tím nebudu mít trápení. Jinak bych totiž měla problém, jelikož jsem si už zajistila léto v Japonsku a musela bych nějak vyřešit to, že v den nástupu do školy na Taiwanu mám ještě pracovat na Kjúšú... Že já to nenechala někomu schopnějšímu - zase jen zabírám místo někomu, komu by to prospělo daleko víc. Na jednu stranu mě to sice těší (takový budižkničemu jako já a oni si ho chtějí poslechnout O_O), na druhou se toho a všech důsledků, co by z toho mohly vyplynout, děsím. btw taky jsem si říkala, že mi třeba samotná škola neodpoví nebo tak něco, a víte, co se stalo? Téměř okamžitě poté, co jsem zavěsila, mi přišel email z té školy, že mě teda berou. To je prostě k neuvěření.

Takže místo japonské klasické literatury, kterou tu šprtám na státnice, mě čeká odpoledne plné vyhledávání nějakých taiwanských autorů, abych tam nebyla za úplného trotla (stejně budu - kdy že jsem to naposledy mluvila anglicky? jo aha - NIKDY!!) x_X

11 comments:

  1. Wow. :D Můžu se zeptat, kam ses hlásila, myslím na jakou školu? :)
    Předpokládám, že na doktorandské studium. Píšu proto, že jsem si podávala tu samou přihlášku, jen na magisterské.
    Pohovoru se neboj, absolvovala jsem ho cca před 14 dny a neptali se mě vlastně na nic. Nejzákeřnější otázka byla: "A víte, že je na Taiwanu vedro?" :D přeju ti hodně štěstí a držím palce. :)
    Závidím, že už máš výsledky ze školy....já pořád čekám a už jsem trochu nervní. :D

    ReplyDelete
    Replies
    1. wow, spolumasochista! :D
      hlásila jsem se na National Taiwan Normal University (seriously - "normal", wtf?), ale ne na doktorát, jenom na šestiměsíční stipendijní pobyt (já a doktorát - hahaha).
      Tedy, magistr na Taiwanu - máš můj obdiv, na takovýhle odvaz bych si teda netroufla. Tak hodně štěstí, ať ti to vyjde (a pak se tam v létě neuvař) :D

      Delete
    2. No mám pocit, že většina studentů japonštiny se vyznačuje určitou dávkou masochismu....takže jo. :D
      Jo, ten jejich název je trošku ehm....zvláštní, ale mám pocit, že je to nejlepší taiwanská univerzita vůbec. Těch 6 měsíců by určitě i tak byl super zážitek.
      No momentálně mi v cestě stále stojí státnice....a absolutní nechuť se na ně učit. :D
      Jinak díky moc, tobě přeju, aby ti vyšlo hlavně to, co si sama přeješ a abys minimálně strávila skvělé léto v Japonsku. Taktéž bez uvaření. :D

      Delete
    3. ha, kolegyně japanoložka :) (upol?)
      jsme na tom stejně - momentálně šprtám literaturu na státnice a věř mi, že se mi fakt nechce...a to je zatím to nejzajímavější učivo...

      Delete
    4. Ano, všichni milujeme KAS a W. sensei je bůh. :)))
      No já zatím šrotím druhý obor....filosofii. A předpokládám, že pokud to narvu do hlavy, tak mi na japonštinu zbude tak 1 % mozkové kapacity.
      Každopádně ti držím palce, ať se s tím co nejdřív popereš a ať ti to dobře dopadne. :)

      Delete
  2. Wow, máte obě můj obdiv!! Jak se vůbec.....takové nabídky hledají a pak se o něco podobného žádá? O.O

    Držím palce ať vám to oběma vyjde a ať se vám tam líbí :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Díky :)
      Já jsem se o tom dozvěděla od kamarádky, co se tam hlásila loni, ale obecně stačí sledovat stránky velvyslanectví té země, kam by ses rád/a podíval/a, a čekat, jestli něco podobného vyhlásí. Návod k podání žádosti je tam pak popsán - většinou potřebuješ vyplnit přihlášku, přiložit potvrzení o nejvyšším dosaženém vzdělání a vyškemrat na někom doporučení. Součástí může být i test a/nebo pohovor. btw podobnou srandu jsem absolvovala už třikrát a vždycky to bylo příjemný jak osina v zadku - ale jednou se zadařilo :D

      Delete
  3. Jé, děkuji za odpověď, to jsem ani nečekala :)
    "vyškemrat na někom doporučení" - tahle část zní fakt vtipně, nevím, jestli bych se přes ní dostala :D
    Mimochodem, jestli to chápu dobře, tak sis vlastně musela sama podat přihlášku na některou univerzitu a zároveň ještě samostatně žádost o stipendium... To pak musí být docela nemilá situace, když by třeba chtěli dát stipendium, ale na danou školu by člověka už nevzali O.o

    Každopádně jsi prostě frajerka a fandím ti ve všech tvých "dobrodružstvích" ;)

    ReplyDelete
  4. Já ti budu muset snad začít říkat "kavi-sama", nebo nějak podobně, abych svou úctu k tobě vyjadřovala co nejčastěji, nejlépe tedy každou větou :D Ne, vážně, máš můj ohromný obdiv, vůbec sebrat odvahu se na něco takového přihlásit! Každopádně doufám, že se nějak všechno vyvrbí ke tvé spokojenosti a opravdu věřím, že si tě život navede tam, kde to pro tebe bude nejlepší :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. ale prdlajs, neschopnějšího člověka, než jsem já, jsi ještě nepotkala a k tomuhle jsem se dostala asi jako slepej k houslím.
      A stejně to vidím tak, že se svým fancy vzděláním budu makat v továrně u pásu... :/

      Delete
    2. No, ono stějně nejdůležitější funkce dostanou lidi se střední školou a inteligence bude nezaměstnaná, dnešní svět, ne? To tě přece vůbec nemůže rozhodit, s tím se počítá :D

      Delete