Vrátila jsem se v jednom kuse!

nálada:  co poslouchám: limpbizkit - Build a bridge

Tak jsem zpátky. Řeknu vám, že to teda byla fakt výprava. První den jsme projeli Mariánský lázně, Cheb, SOOS, nějaký rašeliniště atd. atd. Jsem fakt večer byla ráda, že jsem na Mariánskou dojela celá. Tam jsme se rozdělili do chat - my s holkama jsme bydleli v Matfyzu ;-) Lucka okamžitě zabrala koupelnu, já si šla vařit kafe (nikdy mě nenechávejte půl dne bez kafe - jsem pak nebezpečná) a kluci se vrhli k televizi, jak kdyby ji neviděli tejden. Hrál se totiž nějakej fotbal nebo co. Po Lucce jsem koupelnu zabrala já. Všechno v pohodě. Pak se vypařila třetí z náš - Šárka. Nejdřív koukala s klukama na fotbal a pak se zdejchla k dalším spolužačkám. Já s Luckou jsme zůstaly na pokoji a kecaly asi do půlnoci. Jelikož jsem předchozí noci spala 4 hoďky, tak jsem pak usnula. Šárka furt nikde.
Pak se z chodby začly ozývat divný zvuky a někdo se hystericky smál. Otevřely se dveře, do našeho pokoje vpadlo světlo a kupodivu i Šárka. Totálně zlitá. Bylo půl druhý. Přivedli jí spolužačky a kluci. Všichni v mnohem lepším stavu než Šári. Vogy (moc pěknej kluk - někdy sem musim dát fotku) nám řek, že se jako omlouvá, ale že Šárka to trochu přehnala. Prej trochu! Lucka i já jsme byly šíleně naštvaný. Nejenže nás takhle hnusně buděj ale ještě přitáhnou tohle. To se opravdu nedá nazvat jinak. Šári nedokázala jít rovně ani mluvit tak, abysme jí rozuměli. Pak se zavřela na záchod a zůstala tam asi šest minut. Když se Lucka naštvaně zeptala, jestli tam usnula nebo co, Šárka řvala na celou ubytovnu, že na tom pracuje. Pak jsme ji násilím musely vtáhnout do pokoje, protože se tam začala s jedním spolužákem hádat. Bylo jasný, že do koupelny už netrefí, takže sebou plácla na postel, přičemž nám furt říkala, že měla jen kalíšek fernetu od Vaška (to pak asi po osmym opakování změnila na láhev). Ve skutečnosti ale smíchala víno, vodku a asi tři čtvrtě lahve fernetu. Pak nás tam pořád prosila, ať jí povídáme "fantasmagorie o šestinohejch příšerách". A když Lucka odsekla, že je ožralá jak prase, Šárka na to, že vůbec neni opilá, né, to se musíme zeptat nějakýho jejího kamaráda, jak to vypadá, když je opilá. Nechtěla vůbec dát pokoj, i když se nám s Luckou chtělo spát. Ani už nevim, kolikrát jsem jí poslala do prdele. Pak si tam sedla na postel a prohlašovala, že dokud si s ní nebudem povídat, tak tam bude sedět. Moc dlouho to nevydržela, protože z tý postele spadla na kufr vedle ní. Taky se pokusila někam vydat, ale motaly se jí nohy a spadla tam na mě. Fakt jsem jí měla plný zuby a styděla jsem se, že tohle je moje kamarádka. Když zapadla zas do postele, pořád tam ošahávala Lucce nohy i pod hrozbou kopnutí.
Já pak na štěstí usnula, ale Lucka mi ještě vyprávěla, jak Šári potom úplně šíleně chrápala. Zklamala mě. A myslim, že nejen mě. Lucku taky. I proto, že řekla, že Lucka vlastně vůbec není její kamarádka. V tu chvíli mi Lucky bylo fakt líto. A ráno si to Šárka samozřejmě moc nepamatovala a nedokázala pochopit, proč se s ní nechcem bavit. Málem na nás ječela, jako by to byla naše vina a ještě se na nás za to naštvala. Copak je to tak hrozný, že k zábavě se nepotřebuju ožírat do němoty? Nebo je snad trestný, že když jsem unavená, nechci se cpát do společnosti? Šárce asi vadí izolovanost a volí raději kopu lidí, se kterými se baví tak povšechně než pár kamarádek, který se k ní poutají nejvíc. Je mi líto, že nejsem ten typ, kterej se cpe do společnosti a chce bejt oblíbenej, ten typ, kterej se musí ožrat aby byl in.
Sice se pak několikrát omluvila, ale popravdě - k čemu je omluva, když to nemyslí vážně?! Myslim, že Šárka je na to nějakým způsobem hrdá, že se takhle ztřískala. Kdyby nebyla, proč by se o tom pořád tak mluvila? Samozřejmě, že i nadále je mojí nejlepší kamarádkou (proč taky ne - vždyť jí mám strašně ráda), ale opravdu mě hrozně zklamala a myslim, že už jí nikdy neuvidim jako dřív a vždycky se už asi budu bát, kdy nás s Luckou zas opustí, aby byla s hromadou lidí, kteří jsou jí vzdálení...