Zrůdnost s názvem viskóza

Moudro na dnešní den: Viskóza je ztělesněním zla a na seznamu ohavných věcí je v první pětce, hned vedle pórkové omáčky, ranního vstávání, rozmašírovaného špenátu a na koberci rozsypaného lega uprostřed noci.


Beru zpátky všechno špatné, co jsem kdy prohlásila o bavlně a šití z ní. Bavlna je krásná. Bavlna je procházka načechranými bílými mráčky vonícími po vanilce a jasmínu, příjemnými na pohlazení a útulnými k zachumlání se. Krásně se žehlí, bezvadně se na ní vyznačuje křídou, lehce se stříhá a jednoduše se šije. Od počátku mých šicích dobrodružství jsem téměř nic jiného nepoužila, takže jsem spokojeně žila v nevědomosti, jaké nástrahy mohou přinést jiné materiály.

Na léto se mi však zachtělo viskózy a to byla chyba. Kdybych tehdy v červnu věděla, co mě čeká, tak bych tam tu látku v obchodě nechala >.< Už jen přinutit ji, aby ležela natažená a nikde se nekrabatila byl nadlidský výkon, nemluvě o snaze přišpendlit k ní části střihu. Křída to vzdala rovnou, takže o nějakém značení jsem si mohla nechat akorát tak zdát. A stříhat látku, která vám klouže mezi prsty asi jako mýdlo ve sprše, taky nebyla zrovna slast. Proti tomu, co mělo následovat, to však byl jen slabý odvar.

Ta mrcha se třepí jak vzteklá a jakmile se pokusíte konce začistit jakkoliv jinak než pomocí lemovky, tak jste v řiti. Taky jsem musela vyhrabat užší jehly, které se mi jako na potvoru lámaly rychlostí 2 jehly/týden, jiné nitě, než které používám běžně (protože ty jsou moc široké a já je těma zatracenýma úzkýma jehlama NEPROTÁHNU), jiné napětí nitě, protože jinak se to trhá nebo to naopak tvoří volné vlnky a pak se to musí zase párat (a jestli to budu ještě jednou párat, tak to vyhodím z okna a sebe taky!).

A ještě ke všemu jsem si zase vybrala střih, jenž sice dobře vypadal, ale blbě se šil (a ty rukávy! Co měly být ty rukávy? Který pako to vymyslelo?), takže jsem v podstatě nedělala nic jinýho, než že jsem nadávala a upadala do stavů trudomyslnosti, že tohle bude můj konec. Nebyl. Naštěstí. Po skoro dvou měsících jsem došila poslední steh - právě včas, abych si je aspoň jednou vzala na sebe, než už na to nebude počasí (a ty kolový mrchy vytvářej tolik statický elektřiny, že bych mohla nabíjet mobil za chůze). Chjo.

Když jsme u toho šití, tak jsem si v sekáči koupila šaty z bavlněného plátna s tím, že je rozšmikám a udělám si z nich sukni - a ejhle, ony mi padnou, takže stačilo přišít ramínka (z rozstříhaného pásku) a mám další šaty :D Aby toho nebylo málo, tak momentálně zužuju další šaty, co jsem tam splašila. Tolik šatů jsem neměla za celý život dohromady, jako jich mám teď <3

Anyway, když už odcházím z jedné práce do druhé, řekla jsem si, že je čas na změnu. V pondělí mě čeká kadeřnice, ale už tenhle týden jsem zvládla něco, co jsem naposled zkoušela v devítce - obarvit si vlasy. Tentokrát jsem nešla na vzdornou červenou, protože už mi není 15, a nepotřebuju se bouřit proti obyčejnosti, ale hodila jsem to na "čokoládově hnědou", což ve výsledku znamená, že mám na palici cosi téměř černýho a lekám se pokaždý, když se zahlídnu v zrcadle. Nejlepší je, že v nové práci se budu muset nechat vyfotit na průkazku, takže jestli mi v pondělí zmrvěj účes, tak budu vypadat nejen jako debil, ale jako blbě okudlanej debil. A to se vyplatí *palec nahoru*.

Z dalších zpráv: Nedávno mi z banky přišla nová karta, jelikož platnost té staré už skončila. To by samo o sobě nebylo nic zajímavého, ale tahle nová karta skýtala skvělou příležitost vyzkoušet ji na japonském Amazonu. Protože proč ne.
Moji bývalou ani mamčinu Amazon neuznal za vhodnou jeho pozornosti, kvůli čemuž už jsem se nejednou rozčilovala. Kde mám objednávat japonské knihy, když z Japonska to nejde? A je moc hezký, jak mi Amazon vždycky shovívavě napsal, že tuhle kartu teda né, a nápomocně radil, že nejlepší volbou je zaplatit to v konbini, ale účinný to teda nebylo. A tak jsem veškeré naděje vložila do téhle nové karty, vysílala k ní pozitivní energii a v duchu vzývala Midorikawu-sama, jehož nový počin Ame-iro kokoa byl sice skoupý na slovo, ale aspoň milosrdně krátký, aby mé kartě požehnal a přesvědčil Amazon, že nejaponské karty jsou také karty a svět za mořem existuje! Hvězdy stály při mně a Japoncům se asi zatmělo před očima zrovna když tam probíhala moje objednávka, protože neměli námitek. Dokonce mi objednané věci přišly za dva dny! (za tu cenu poštovného by mě cokoliv jiného nakrklo)
Takže jsem si pořídila knížku (co jiného, že - ale nakrkli mě, že už čtené knížky nezasílají do zahraničí, pouze zbrusu nové, které se od těch předchozích liší v podstatě jen v ceně, nikoliv v kvalitě) a diář. A jsem spokojená :)