Malé radosti

Abyste si nemysleli, že si umím jen stěžovat, rozhodla jsem se tento příspěvek věnovat věcem, které mi dělají radost. Možná to tak z mých běžných keců nevypadá, ale zas tak špatně se nemám. Zásluhu na tom má především fakt, že za celý týden jsem tak unavená a mám v hlavě tolik nedořešených věcí, že prostě nemám čas přemýšlet o čemkoliv jiném (a dělám blbosti jako že zapomínám pin, zakusuju se do syrové dýně, protože si myslím, že je to meloun, sypu cukr do koše a papírový obal házím do kafe atd.).

Takže co že mi to během těchto podzimních dnů dělá radost?

1. Podzim je sezóna dýní - a já nemůžu žádnou sehnat (kdyby se někdo divil, že přeci dýně vidí na každém kroku, tak já hledám kaboču - prý je to dýně Hokkaidó zelená). Ne, to opravdu není to, co mi dělá radost. Ve své snaze nějakou zelenou dobrotu ulovit jsem prošla různé farmářské trhy, zajela do Sapy, a dokonce i do malešické tržnice. Cestou jsem chvílemi měla pocit, že už snad ani nejsem v Praze. Nicméně právě tam se mi podařilo sehnat relativně levné sake, půllitr mirinu (u kterého jsem musela oprášit svoje téměř neexistující znalosti korejského písma) a ovoce s názvem čerimoja, které jsem dosud viděla jen na obrázcích (zas tak úžasné nebylo, ale to je vedlejší). Vždycky když uvidím nějaké přísady používané v japonské kuchyni nebo rovnou nějaké japonské jídlo, hrozně mě to potěší! (tím víc, když jsou cenově dostupné) ♥ Když už jsme u těch japonských věcí - kdybyste náhodou věděli, kde sehnat japonské pivo Asahi (nebo jakékoliv jiné), dejte vědět (samozřejmě krom obchodů typu Japashop), budu vám neskonale vděčná :)
   
2. Když už jsme u těch japonských věcí (podruhé) a alkoholu, sehnala jsem levné umešu! ♥♥ A Cinzano! Ano, začla jsem pít Cinzano. Ano, za svou zásobu alkoholu se fakt nemusím stydět. Ne, nejsem alkoholik (zatím).
   

3. Když už jsme u těch japonských věcí (potřetí), po několika měsících jsem se zase dohrabala na bleší trh a s úspěchem ukořistila pár knih. Nejprve jsem viděla Zápisky z volných chvil, ale u těch byla cena vyšší, než jakou jsem za to ochotna zaplatit, takže nic. Včera se mi však poštěstilo s japonskýma knížkama. Jak říká moje mamka, každá pes jiná ves, ale já nejsem zas až tak vybíravá. Odnesla jsem si proto jakousi vtipnou knížku Můj manžel je FBI, pak cosi o vraždách/sebevraždách (že by detektivka?), strašidelné příběhy a vyprávění o maníkovi, co se rozhodl zaplavat si v indické řece Ganze. Opět děkuji stánku s milými Japonkami, na nichž jsem si mohla procvičit moji pomalu mizející japonštinu.
   
4. Když už jsme u těch japonských věcí (počtvrté), díky T-Sal jsem si vzpomněla, že jsem svého času poslouchala Buck Tick. Dokonce jsem se byla podívat i na jejich koncertě, takže bych třeba mohla dohnat zmeškanou diskografii a zjistit, s čím novým přišli. Stáhla jsem tedy alba Jume miru učú, Aruiwa anarchy a singly Love Parade-steppers  parade a Keidžidžó rjúsei a zjistila, že to vůbec není špatné. Nejposlouchanějšími skladbami se staly Dada disco, Melancholia, Keidžidžó rjúsei a koncertní podoba Mudai, protože to je prostě psycho a velice ráda bych to pustila někomu, kdo o japonské hudbě nemá ani ponětí, a se sadistickým uspokojením sledovala reakce :D Navíc je velmi vtipné pustit si svou sbírku hudby na random a pak vedle veselých písniček od Araši a Kisumai slyšet tohle XD
   

5. Když odhlédneme od japonských věcí (no konečně), tak mamka šla jednoho dne sbírat oříšky a vrátila se s ježkem. Podle nejrůznějších tabulek je moc malý na to, aby přežil zimní hibernaci, takže ho máme doma. Já vím o ježcích prd, mamka taky, takže spoléháme na nejrůznější stránky o ježcích. Všude píšou, jak mu máme dávat rýži a těstoviny a jablka - a on nic z toho nežere. Dává přednost kočičímu žrádlu, mrcha jedna vybíravá. Teď sledujeme, jestli přibírá na váze, a kdyby to vypadalo nadějně, půjde hezky zpátky do přírody.
   
   
   
6. Sem tam se mi podaří dostat se do komunikativní nálady (málokdy, opravdu jen málokdy) a to mám pak chuť si s někým pokecat nebo psát. Problémem je, že planety musejí být v určitém vzájemném postavení a ještě musí být určitý počet skvrn na slunci, abych někomu sama od sebe napsala. Takže pokaždé ocením, když se mi někdo trefí do nálady a napíše zrovna v téhle fázi. Tentokrát se mi ozvali hned tři lidi - a to po roce, dvou letech a třech letech bez kontaktu. Wau, prostě wau. Všem moc děkuji, co já bych si bez Vás všech počala (i když u jedné osoby mám pocit, že toho budu dřív nebo později litovat *mává směr Polsko*). A dostala jsem pohled z Anglie! *-* Ještě jednou děkuji! :-*
   
7. Příspěvek by nebyl kompletní, kdybych nezahrnula i práci, že? Takže tentokrát zapomeneme na neplacené přesčasy, to že mě tahají do práce v horečkách, když můžu stejně tak dobře pracovat doma z postele, a to, že veškerou práci házejí na mě a ještě mám vymýšlet nějaké nedůležité úkoly pro kolegu, kterému nechtějí nic svěřit. Co mě tedy na práci baví a co se mi líbí? Minimálně jedna kolegyně je strašně fajn (technicky mám akorát jednu kolegyni, ale tenhle detail pomineme). Pracoviště se po přestěhování ocitlo blíže k mému domovu, takže mi to do kanclu trvá jen asi půl hoďky oproti předcházející hodině. Pokud pomineme základní administrativní úkoly (typu kopírování, skenování, vaření kafe pro vedoucí...), tak mám velice zajímavou práci. Kolikrát v životě se mi podaří stát u zrodu VŠ, že ano? Vymýšlet anotace předmětů, sestavovat školní řády, dlouhodobé záměry - nic takového jsem nikdy nedělala a už nejspíš nikdy nebudu (musíme pominout fakt, že jsem zjistila, že potenciální vyučující požadovali za vytvoření žádosti 100 táců, a já to dělám za běžný plat a zároveň s veškerou běžnou administrativou). Teď mám mimo jiné vymyslet redakční plán pro budoucí časopis! Musíme si však přiznat, že vše se týká oborů, o kterých nevím ani zbla, ale to je detail. A telefonovat musím jen minimálně! *-* Jaká krása!
   
   A tímto se s vámi pro tentokrát rozloučím a budu si užívat prodlouženého víkendu - třikrát hurá za státní svátky ^^