Monday 21 March 2011

Psáno ve hvězdách

Jsem právě velice zaměstnaná - střídavě zírám na dvě mejlovky a hypnotizuju je, aby mi do každý přišel mejl - jeden oznamující, že zítra odpadá hodina, a druhý s jakoukoliv reakcí spolužačky, která buď nemá net, anebo mě okázale ignoruje -_-
V mezičase si teda zas něco málo písnu (aneb zítra píšem šótesuto a já jsem líná učit se znaky a nemůžu psát bakalářku, dokud neudělám úkol na japinu, kterej nemůžu dělat, protože se musím učit znaky...) XD

Věříte na horoskopy? Já si je ráda čtu a chlámu se těm blbostem. Když se něco náhodou trefí, nechá mě to chladnou a neřeším to. Ale minulý týden byl lehce spešl. Přečetla jsem si horoskop (ten naprosto úžasný na seznamu) a postla to i kámoškám, abysme se mohly chlámat spolu. Prý něco o flirtování na pracovišti XD Když si uvědomíte, že moje pracoviště je škola a ten den mám jen dvě hodiny, z čehož jedna ještě navíc odpadla a druhá je lehce hororová... Tak jsem si z toho dělala srandu, že jde určitě o hodinu jap. literky, na kterou chodim dobrovolně, jen tak, protože ráda poslouchám vyučující :) Z recese jsem se rozhodla jít i na jap. dějiny, i když tam běžně nechodim, a ještě jsem se na to oblíkla - jinými slovy jsem zalovila ve skříni a vyštrachala sukni (černou, s černym trikem, černym svetrem, černejma punčocháčema a černejma botama - ne, nikdo neumřel, jen mám ráda černou). 

Všechno bylo normální, kamarádka, kterou jsem tam dotáhla, abych tam nebyla sama si cosi kreslila (nakonec z toho vylezl moc pěknej obrázek vyučující^^), já smolila úkol na japinu. Jen po hodině mi Sylva (a ještě jen tak mimochodem) pochválila sukni. Se Sašou jsme se pak chlámaly na schodech při vzpomínce na ten horoskop.

Po literce jsem si řekla vem to čert, vzala Sašin obrázek a šla si pro autogram. Sylva byla trochu zaskočená, ale nakonec jsem ten její podpis získala - i s věnováním :3
A když už jsem teda byla v tom, tak jsem ji rovnou pozvala na kafe ^___^

Celej víkend jsem ovšem strávila v obavách, co z toho nakonec vyleze, a pořád ještě jsem nervózní. Ono povídat si chvilku po hodině (ok, tak 2 hodiny, to není taková chvilka) a jít někam do kavárny mi přijde jako dvě odlišné věci a jako všech nových věcí i tohohle se kapánek bojím (což mi nezabrání v tom, jít se nechat okudlat, aby mi to slušelo *ano, kavi je magor* XD). 

Nevim, furt si říkám, že když se s ní budu bavit příliš dlouho a příliš často, něčím se jí znelíbim a ona už se se mnou nebude chtít bavit vůbec *pokřivené myšlení v akci* A nevim, co bych dělala potom, protože ona je mou týdenní dávkou optimismu a bez jejích milých slov bych už tu možná teď neseděla nad těma zatracenýma znakama...

No comments:

Post a Comment