Začneme úterým (protože pondělí bylo nudný, nezajímavý a prázdninový). Tohle úterý asi tak do půl sedmé ráno bylo mým cílem stihnout Úvod do literatury, kterej je od 10:30. Zdálo se to docela i realný. Ale jen do té doby, než jsem právě v těch půl sedmý dorazila na Hlavák. Stačil jedinej pohled na tu obrovskou tabuli odjezdů, aby mi bylo jasný, že Úvod nestíhám. Zpoždění: 30 minut. Říkala jsem si: dobrý, nic se neděje, půjdu až na konverzaci (začíná ve 12:15). Náhodou jsem se docela i bavila. Lehce po sedmý jsem setřásla mamku, sedla si na tašku a vytáhla skripta, abych jen tak nemarnila čas. Jenže když se přiblížila půl osmá, můj vláček nabral dalších 30 minut. To ale není nic proti tomu, že dva vlaky, který měli jet do Olomouce před ním tu pořád ještě stály!! Zpoždění: 120 minut. To už jsem svůj optimismus začala ztrácet. A minuty naskakovaly... Když vlak, kterej měl jet v 6 hodin (můj jezdí až v 7), hlásal 180 minut, začínala jsem se bát, jestli vůbec ten den ještě odjedu. Zvláště když se u hromady vlaků objevilo roztomilé hlášení "Vlak nejede" ("to je snad jasný, když tu sedim, ne?" mrmlala jsem). Nakonec tenhle vláček, kterym jsme ale nejela, odjel okolo 9 hodiny. A já seděla a remcala dál. Navíc se do mně dala zima a já začala drkotat zubama a vysloveně jsem na tu tabuli smutně koukala a prosila ji, aby ten můj vláček už zatraceně jel. No a tabule na mě vysloveně kašlala a přidávala minuty, mrcha jedna. Promrzlá na kost, nevyspalá a hladová (snídala jsem v pět ráno, to víte, že jsem měla hlad) jsem se nakonec v půl desáté dočkala a nastoupila. Trvalo to ještě půl hoďky, ale nakonec jsme přeci jen vyjeli směr Olomouc. Přijela jsem okolo 13 hodiny a byla ráda, že jsem stihla alespoň druhou půlku Úvodu do jazyka a literky od japiny. (Jsem docela zvědavá, jak se budu dostávat domů, až budou šílený závěje a tak).
Další události už nejsou tak zajímavé: odpadly British Studies (no páni, to je novinka XD); dostali jsme týden, abychom sesmolili pětistránkovou esej, přičemž jsem nakonec přeci jen našla téma: podřízenost Sněhurky vůči mužským postavám (já vim, zní to hrozně; a co to teprv psát!!); na japině jsem zase perlila, protože jsem prostě byla blbá a dostatečně se neučila, nemluvě o tom, že jsme zase psali test (dokonce ten samej co minule) a já tamzase mám chyby (ale ne ty samý, tentokrát nový). Taky jsem nepochopila W-senseiůvšokovanej výraz, když jsem horkotěžko dala dohromady svý datum narození - se na mě podíval, jako bych mu řekla, že jsem se narodila v 17.století, tak jsem to radši honem přepočítala, jestli jsem se fakt narodila v 89, a když mi vyšlo furt to samý číslo, tak jsem to potvrdila, načež on chvilku vypadal, že praští hlavou o stůl...
No a dneska jsem měla v plánu psát esej, ale bohužel se mi podařilo narazit na Taiwanskej televizní seriál (když v Japonsku to je dorama, jak je to na Taiwanu? - nj, hold takovýhle věci neznám, no) Hana Kimi a to mě totálně dostalo, takže na to furt čučim, a když jsem zjistila, že dva hlavní představitelé jsou ze skupiny Fahrenheit, tak jsem samozřejměmusela jít něco o nich zjistit a najít pár obrázků a tak, takže jsem s esejí začala až teď. Compíku se to ale asi nelíbí, tak mi tu vesele přepisuje to, co napíšu. Například viděl slovo 'thorn', tak mi ho honem přepsal na 'porn' XD No, je vidět, čím ho zásobuju, že má takovýhle znalosti XD
btw. Dneska jsem se vzbudila a všude bylo bílo! Juchů, první sníh (a já tu mám akorát pantofle a botasky) :-)
Všimněte si na tom druhym obrázku, že ani počítat neuměj (110 minut - to určitě)
