Opakuju svoji výzvu: nachází-li se tu někdo studující FF v Olomouci, obor Japonská filologie, nebo P(řírodovědeckou)F tady v Praze, obor Geografie, nechť mi prosím napíše o tom, jak se mu studuje, jak náročná škola je atp. Mockrát díky!
nálada: je mi všechno jedno co poslouchám: Orange range
Podle Šári dnes dělám velkej krok zpátky. Dnes se totiž koná "náš" maturiťák. On je opravdu náš, jelikož jsme čtvrťáci, takže ty uvozovky by tam být neměly, ale já o maturiťáku neuvažuju jako o "našem" - spíše jako o "tom" nebo "tom vašem" (potažmo jejich, ale to jste určitě pochopili). Zkrátka já si ho nepřivlastňuju, protože mě se stejně netýká. Já tam nejdu.
A to je podle Šári ten krok zpátky v mym procesu socializace. Zase se stranim kolektivu, zase jsem na okraji, zase si radši zalezu doma ke kompu. Za poslední tejden se mě aspoň pět lidí zeptalo, proč tam nejdu, a dalších pár mi poradilo tam přeci jen jít (včetně mý matky). Vypadá to, že takovej ples je pro všechny hrozně důležitá událost, a když tam někdo nejde, je nejspíš marťan (tímto se omlouvám Martině, která s tím nemá nic společného...). Co si o mně asi myslej? Myslej si vůbec něco? Třeba se jen hrozně přeceňuju, když si myslim, že by mi věnovali byť jen jedinou myšlenku. Samozřejmě, že někteří si něco myslej - zas tak mimo nejsem, abych si myslela, že jsem vzduch. A zajímá mě vůbec, co si myslej? Nejspíš jo, protože pokaždý, když se mě někdo zeptal, proč tam nejdu, bezmyšlenkovitě jsem nasadila obrannou reakci a začala se obhajovat, aniž by mě z něčeho vinili. Mám pocit, že mám pravdu - ne, mám určitě pravdu: ples není důležitou událostí v životě středoškoláka. No dobře, tak pro někoho asi ano, ale pro mě ne.
Proč ne, ptáte se? (neptáte, ale to je vcelku jedno; dneska se potřebuju vykecat a neni komu, jelikož všichni jsou na tom plese a matka v práci, takže jsem zase kompletně sama) Tak prvním důvodem je to, že je to škoda peněz. Slyšíte dobře; vyhodit pár tisíc za šaty, který si vezmu jen jednou na sebe, nebo za půjčovnu mi přijde nezodpovědný. K tomu připočítejte kabelku (protože pochybuju, že bych tam šla se školním báglem) a boty (kromě tý ceny vemte v úvahu shánění plesovejch bot velikosti 43...uh). A to nepočítám kadeřníka (česat se ještě dokážu sama, děkuju mockrát), manikúru (nehty si taky umim nalakovat; co myslíte, že jsem dělala na základce?!) a nějakýho maníka na mejkap (prostě podmáznu oči černou tužkou a jdu).
Za druhý: má to cenu, když si každej zve celý příbuzenstvo včetně tetiček ze čtvrtýho kolena a kamarády, a já nemám nikoho, kdo by přišel? Kromě spolužáků jiný kamarády nemám, matka musí pracovat a zbytek rodiny je buď dávno pod kytkama a nebo je nesnášim. Komu bych se tam asi tak předváděla? Spolužákům? Na co? Vždyť se s nima vidim téměř denně a ano, mám je ráda, ale sami nejspíš budou dost zaměstnaný předvést se před těmi, koho si pozvali. A jako kůl v plotě můžu bejt i doma, nemusim se kvůli tomu vláčet do Lucerny.
Když už jsem u těch lidí, tak je tu - tadá - třetí důvod: nemám ráda lidi! Zvláště když jich je moc. To si vždycky (nejen) v duchu říkám: Zabít! Postřílet! Ukamenovat! Nemůžu za to, že jsem z nich děsně nervózní a nejradši bych se schovala v koutku, kam by na mě nemohli. A vsadim se, že na takovym plese je jich hodně. Tak proč bych tam lezla?
Čtrtý důvod:....počkejte, něco vymyslim....dobře, když vynechám, že v šatech vypadám fakticky děsivě, tak mi zbývá...ano! už to mám! Děsně bych se tam nudila. Ne, vážně. Nechodila jsem totiž ani do tanečních, takže tancovat neumim (to pro případ, že by se někdo ožral do té míry, že by si se mnou zatancoval), a jinak nevim, co bych tam dělala. Napadlo mě, že bych si vzala knihu, ale ukažte mi někoho, kdo jde na ples si číst. Vždyť to můžu i doma.
A speciální důvodu ohledně afterparty: nechci se ožrat na veřejnym místě, jelikož sama nevim, co bych prováděla, a na ztrapňování mám talent i bez alkoholu; navíc je to na mě příliš dlouho, mamka by strachem o mě snad ani nespala (ne, to beru zpátky; ona by klidně spala, ale druhej den by se mnou nejspíš ani nepromluvila, protože bych jí jen přidělávala starosti).
Myslim, že to je vše k důvodům. Potvrďte je, nebo je vyvraťte, je mi to fuk. Stejně mám podle sebe pravdu, ať už řeknete cokoliv. Proč to sem teda píšu? A proč ne, vždyť je to můj blog a přece nebude jen tak zevlovat.
...Vidíte, už zase obranný postoj *achjo*. Asi jsem magor...
