...

nálada:   co poslouchám: Morning Musume - Koko ni Iruzee

Tak jsem se vrátila. Dalo by se říct, že to byl pořádně... nudnej tejden, ale zas tak strašlivý to nebylo. Celej tejden jsem v podstatě nedělala nic jinýho, než že jsem byla zalezlá v pokoji, poslouchala jsem furt dokolečka jedno cédéčko, luštila jsem sudoku a četla. To byla veškerá moje zábava + jedna návštěva nějaký mý šíleně vzdálený příbuzný, která je o rok starší. Ta mě zatáhla s jejíma kamarádama do hospody, kde si asi tři hodiny pořád vyzpěvovali Šedí muška na štěně, na štěně, na štěně, šedí muška na štěně, šedí a špí... Alespoň jsem si mohla procvičit mlčení, což mi šlo fakticky skvěle, načež mi jeden z jejích kamarádů po třech pivech řekl, že takovou holku by si chtěl vzít....:-/
Člověk by řek, že na tom venkově alespoň budou žít zdravě, ale tam pijou a kouřej už 14-ti letí kluci. Copak jsem nějaký ztělesnění slušnosti, když v 17 nekouřim ani nechlastám?!
Ačkoliv tam byla děsná nuda, nebylo do čeho píchnout a chcíp tam pes, asi jsem si odpočinula. Protože tam nebyl ani náznak počítačů a internetu. Přiznám se totiž, že jsem fakt na týhle technice závislá. Jsem schopná si v 8 ráno sednout ke kompu a vydržet tam do desíti do večera. Není to nic, na co bych mohla bejt hrdá, a to taky nejsem, ale je to tak. A tenhle týden na venkově mě přesvědčil, že existují i jiný věci. Jediný, co mi chybělo, bylo anime. Fakt. Na konci tejdne už jsem byla tak mimo, že se mi začaly vybavovat všechny možný openingy a endingy.
Zahnala jsem to tím, že jsem konečně dočetla Temnou věž. Vám povim, že jsem ten konec pěkně obrečela. A nejen konec. Ta kniha ve mně zanechala vážně dost hlubokej zážitek, ze kterýho se budu ještě pár dní vzpamatovávat. A tak když jsem nad tim přemejšlela, rozhodla jsem se, že se na tu Kareninovou vykašlu. Ano, ta zatracovaná Kareninová si už mou pozornost nezaslouží. Protože jsou dva druhy knih, co čtu. Ty první čtu pro jejich příběh a když skončí, jsem z toho mimo. A pak jsou ty knihy, které čtu jenom proto, abych věděla, jak to skončí, a vůbec mě nebaví. V tom případě nemá cenu je číst.
Teď jsem si uvědomila, že se v tomhle textu mísí spisovný a nespisovný tvary. Jako bych si někdy uvědomila, že píšu nespisovně, a honem sem kycla něco spisovnýho. To je zajímavý. I moje texty jsou rozpolcený...
Pořád si ještě nemůžu zvyknout, že jsem zpátky. Jsem z toho dost roztěkaná, že najednou už zase nemám pevnej řád a nikdo se tu kolem nepoflakuje... Musim se vzpamatovat a dát se dohromady. Člověk by fakt neřekl, jak ho jeden tejden dokáže rozhodit. Tím chci taky říct, že si momentálně absolutně nevim rady s blogem. Kristepane, já ani nejsem schopna říct, jaký anime teď stahuju a odkuď. Jako bych tu nebyla rok a ne jen tejden...
Tak jo, to stačí. Už jsem toho napsala až až...