Saturday 23 March 2024

Long time no see

Jak ten čas letí. Člověk mrkne a půl roku v háji X_x

Tak asi vítejte v roce 2024, no... XD

Takhle zpětně už se mi nechce nic extra sepisovat, protože se stejně nic tak zásadního nedělo - můj život je pořád stejný. Ale tak alespoň ve zkratce:

- od posledního zápisu jsem ušila jedinou sukni, a to asi před dvěma týdny. Celou dobu nebyl čas/myšlenky/energie. Teď mám rozdělanou druhou, taky jen jednoduchou ze zbytku látky, ale až ji dodělám, tak se asi vrhnu na krajkové šaty.

- v srpnu byla mamka na operaci, takže jsem furt lítala do nemocnice, v září ji pustili domů, ale bylo jí dost mizerně, takže jsem zase běhala okolo ní, což byla taky dost zábava (třeba takové víkendové podezření na infarkt, které bylo nakonec spíš lehkou embolií, kvůli které jsme si udělaly výlet do Ikemu (mamka v sanitce, já později busem ji zase vyzvednout)

- celý podzim jsem dělala... něco. Netuším co. Dle storygraph jsem dost četla. Dle mé chabé paměti, na kterou bych nespoléhala, jsem únavou padala na hubu.

- já vs. katastrální úřad: 0:1

- v listopadu jsem měla výborný nápad jet na setkání absolventů katedry. Já a společenské akce, že ano. Dopadlo to přesně tak, jak čekáte - asi 3 hodiny jsem s nikým neprohodila jediné slovo, většinu času jsem dělala, že tam nejsem, a nakonec jsem si četla. Moc jsem se těšila, že uvidím svoji vedoucí diplomky, a nakonec jsem se bála se k ní byť jen přiblížit. Tenhle most tedy taky skončil spálenej na uhel. Absolutně nic se za ty roky nezměnilo, pořád jsem ta stará asociální kráva, co by neměla chodit mezi lidi a dělat ostudu. Cestu domů (myšleno vlakem do Prahy, páč jsem nechtěla kamarádce, u které jsem měla přespávat, kazit večer, a radši jsem se sbalila a zmizla) jsem komplet celou probrečela.

- s přicházející zimou se mi zhoršil stav kolene a od prosince chodím o berli. Když jsem se konečně dostala k ortopedovi, začlo se mi to samo od sebe zlepšovat a tento týden jsem berli mohla konečně odložit. Ortoped i tak navrhuje operaci, což mě děsí X_x

- kvůli té pitomé berli jsem nemohla v mhdéčku tolik číst >.< Možná proto jsem se radši zase naučila chodit :D

- letos jsem si vyzkoušela suchý únor. Když jsem si pak na začátku března dala skleničku vína k večeři, položilo mě to, takže jedu i suchý březen.

- po půlroční odmlce jsem zas našla chuť a čas psát fanfikce. Jen od ledna jich mám na kontě 12, z čehož 11 je na mini-fandom, který držím nad vodou já, banda Číňanek, dlouho nikdo a dívčina, s kterou si navzájem píšem nadšené komentáře, které jsou výborným zdrojem serotoninu.  

- knihy z poslední doby, co se mi líbily:

  • Camp Damascus (Chuck Tingle) o tom, co vše může způsobit konverzní terapie a kdo je tady vlastně ten špatný.
  • The Dance Tree (Kiran Millwood Hargrave) o tom, co vše musely zvládnout a s čím vším se potýkaly ženy v 16. století na pozadí tanečního moru a stále sílícího vlivu křesťanství.
  • Jókame no semi (Micujo Kakuta) o tom, kam až dokáže zajít zhrzená žena a jak se mladá dívka dokáže vyrovnat s tím, že byla v mládí unesena.
  • a korejská manhwa Murderous Lewellyn's Candlelit Dinner o maníkovi, jehož soused je sériový vrah.
 Když už jsem u knih, k Vánocům jsem si nadělila Mladíka, který se opozdil od Óeho, kterého jsem dlouho sháněla. Ještě jsem ho nečetla, ale těším se.

- seriály, co mě zaujaly:

  • Ossan's Love Returns - je jedno, jestli jste předchozí řady viděli nebo ne (možná je i lepší, pokud ne), tohle je prostě POKLAD! Jako vážně, víc komediální wholesome věc těžko pohledáte. Tam je všechno - fluff, found family, komedie, vyrovnávání se se ztrátou blízkého člověka, vyrovnávání se se stárnutím bez partnera, upozornění na společenský tlak na pracující samoživitelky, ale hlavně - FLUFF. Hromady a hromady fluffu ♥ Jak mohl tvůrce první řady, na kterou se skoro ani nedalo koukat, vytvořit něco takhle skvělého, jde úplně mimo mě.
  • Kinó nani tabeta - druhá řada je ještě o něco lepší než ta první ♥♥♥
  • Paripi Kómei - příklad něčeho trhlého, co jsem si pustila jen proto, že tam hraje Osamu Mukai a mihnul se tam Dean Fudžioka, a ono to bylo překvapivě dobré. Je to příběh, kterak známý čínský generál z bůhvíjakého století skončí v moderním Japonsku a rozhodne se pomoci neznámé mladé zpěvačce na vrchol hudebního světa :D

Fascinující, jak se půl roku dá shrnout do pár vět. Tak zase příště, snad dřív než za půl roku :)

1 comment:

  1. Já šít neumím, takže obdiv tvá tvorba se mi líbí a tvé fanfikce mě zajímají 😱☺🪷🌺

    ReplyDelete