Alternativní Evropa roku 1914. Rakousko-uherský panovník se svou chotí je otráven, což má za následek dvě velice důležité věci: evropské státy se ocitají ve válce a syn těchto dvou zavražděných nešťastníků, Alek, se se svými nejbližšími služebníky dávají na útěk do neutrálního Švýcarska, jinak by byli zlikvidováni buďto nepřáteli, nebo dokonce mocichtivými příbuznými.Ve stejnou dobu se v Británii snaží dostat do letectva sotva patnáctiletá Deryn, která se ovšem pro splnění svého snu musí vydávat za chlapce. Létání miluje a ví o něm téměř vše, ale ani tak pro ni už i ten prvotní test není vůbec jednoduchý.
Až dosud to vypadá jako normální historický román, ale přeci jen je jedna věc, díky níž jde o alternativní verzi první světové - státy se tu totiž dělí na ty, kteří věří v techniku a vlastní a ovládají bojové roboty (Clankers, česky prý Rachoťáci), a Darwinisty, tedy ty, kteří dokáží upravovat DNA a v podstatě si vyrábět živoucí "stroje".
Steampunková vlna mě nějak minula, tak jsem chtěla zjistit, co že jsem to zase kde propásla. Přestože tahle knížka má na Goodreads velice dobré hodnocení, nemám pocit, že bych si vybrala správně. Má to hned několik důvodů:
1) Přestože by mělo jít o YA, s čímž téměř nikdy nemám problém, knížka mi spíš přišla určená mladšímu publiku. Všechno je relativně jednoduché, žádné větší konflikty (tím myslím spíš osobní, mezilidské, vztahové, nikoliv válečné), dramata, nic. Stejně tak chování protagonistů mi přišlo spíš dětinské - odvážné, to ano, ale pořád spíš blíže k dítěti než k dospělému. Deryn se to snaží zachraňovat svojí mluvou, ale kdyby mi někdo řekl, že je jí tak jedenáct, bez problému bych mu to věřila. Alek to samé - chápu, že je to v podstatě rozmazlený spratek, ale na patnáct bych ho netipla ani náhodou. Třeba se to zlepší v následujících dvou dílech - tohle byl přeci jen takový úvod a autor má dost prostoru rozvíjet postavy i příběh. Prozatím mi tam však chyběla nějaká hloubka.
2) Paradoxně však kniha obsahuje docela rozsáhlé popisy toho, jak co funguje, s čímž jsem měla kapku problém. Asi jsem natvrdlý tupec bez představivosti, ale většinu času jsem prostě musela horko těžko přežvýkat celou pasáž, abych si nakonec stejně řekla, že je to asi fuk, a pokračovala, aniž bych tušila, co že se to děje a jak to teda funguje. Mladší děcka, kterým bych tu knihu doporučila spíš než dospělým, se tím možná budou prokousávat stejně (= blbě). Jedinou záchranu představovaly ilustrace, což je sice příjemné (knížka s obrázky! Takovou jsem nečetla už ani nepamatuju *-*), na druhou stranu to, že autor spoléhá na ilustrace, pro něj nevyznívá zrovna moc příznivě.
3) Ne že bych chtěla snižovat to, co autor vymyslel, ale když jsem slyšela "alternativní", tak jsem si to představovala trochu víc alternativně. Ne že by válečná vzducholoď vytvořená živoucím ekosystémem nebyla fascinující, protože to tedy rozhodně je, a pochybuju, že kdy kdo v první světové viděl roboty, ale stejně jsem čekala trochu větší jinakost. Třeba je to tím, že jsme v podstatě neměli možnost vidět, jak jsou tyhle vynálezy zakomponovány do běžného života. Jediným okamžikem, kdy se Darwinistické výtvory prolínají s britskou každodenností, je scéna, kdy se vzducholoď Leviathan přiblíží k jednomu londýnskému parku (a lidi šílí, z čehož se dá usuzovat, že ta zakomponovanost moc valná nebude...). Mimo tento kratičký moment však ani uměle vytvoření živočichové ani roboti nijak nezasahují do všedního dění; jsou tudíž jako by odříznutí od zbytku světa a žijí si vlastním životem ať už ve vzduchu, nebo skryti v lesích a na horách.
Na druhou stranu musím uznat, že dost věcí se mi i líbilo. Jednou z nich je jazyk Deryn - to její "Ay" and "wee beasties" je senzační a jsem velice ráda, že jsem četla originál a nenechala se tak o to připravit překladem. Dále vyzdvihnu ilustrace, protože jsou fakt pěkné a kolikrát mě zachránily, když jsem byla s představivostí v koncích. A samozřejmě celý ten nápad na vzducholoď tvořenou navzájem spolupracujícími živočichy od světélkujících červů a pilných včel, přes bojové netopýry až po velrybu - vysoce fascinující. Navíc to v autorově podání vyznívá tak přirozeně a uvěřitelně, že se skoro až divím jak to, že něco takovéhleho zatím nemáme. A létající medúzy, které odpouštějí vodík, když na ně bafnete <3 Fantazie se autorovi v tomhle ohledu upřít rozhodně nedá, škoda jen, že nevyladil, pro jakou věkovou skupinu to vlastně píše.
No comments:
Post a Comment