Naivně jsem si myslela, že horší než na pracáku to být nemůže. Jak se ukázalo, může.
Zpočátku si připomeňme pár faktů:
- jsem držitelem titulu Mgr., sice v oboru pro běžné použití zcela k ničemu, ale přesto ho mám
- umím anglicky, japonsky, počítače mi problém nedělají
- jsem totálně bez praxe, když nepočítáte dobrovolničení po hotýlcích
- jsem stydlivý málomluvný introvert, co by nejraději někde v klidu dělal zadanou práci, pokud možno bez velkého množství lidí
Máte? Fajn, přistoupíme tedy k hlavnímu příběhu.
Bylo nebylo, Kavi dostala mejlem nabídku od pracáku zúčastnit se pohovoru na pozici Administrativní pracovník. Požadavky celkem nulové - komunikační dovednosti, pečlivost, MS Office, pasivní anglina. Náplň práce zněla: administrativní podpora nadřízeného zaměstnance (lektora), příprava podkladů, oběh dokumentů, tvorba reportů, případně prezentací, příprava podkladů pro jednání vedení, komunikace s účastníky rekvalifikačních kurzů, komunikace s obchodními partnery (tohle všechno si zapamatujte, to bude důležité).
Kavi si řekla: ,,Stejně mě nevezmou, budu to brát jako cvičný pohovor," a šla do toho. Po pohovoru měla pocit, že takhle teda ne, takhle zmrvit to dokáže opravdu jen ona. A o pár hodin později zazvonil mobil a Kavi měla práci. Sice ji v té době zvali ještě na jeden pohovor, kde by dokonce i využila japonštinu, ale tohle bylo přeci jen jistější, a navíc to bylo přes pracák, takže se nic nemůže pokazit, že ano.
Chyba lávky.
První den jsme zjistili, že jsme nově přijatí tři - dvě dívky (obě vysokoškolačky), jeden kluk.(středoškolák, co příští rok chce na VŠ). Naklusali jsme do hezkých kanceláří, které mají jenom jednu chybu - nepatří našemu zaměstnavateli, ten si v nich jen pronajímá jeden stůl (!), jelikož vlastní kanceláře nemá. Ok, řekli jsme si, to je sice trošku divný, ale budiž. Rozkaz zněl zatím pracovat z domova, proti čemuž jsem nic nenamítala. Takhle jsme zabili tři dny vytvářením bůhvíjakého seznamu. A pak přišlo osudné úterý po Velikonocích.
Dostali jsme příkazem naklusat na oficiální adresu firmy, což je dům majitelů těsně u hranic se středočeským krajem (jezdí tam jeden autobus za hodinu, úžasný). My naklusali včas, nadřízení ne (nakonec měli hodinu zpoždění). A z brainstormingové schůzky se najednou vyklubalo miniškolení. Na co, ptáte se. Nu, na to, jak nejlépe nahánět chudáky bezbranné lidi a vnucovat jim náš úžasný produkt.
Kavi se lekla, ale protože to mělo být jen první týden, řekla si, že to překousne. Dívčina č. 2 už tak ochotná nebyla a rovnou ten den dala výpověď. Kavi se statečně držela do konce týdne, přičemž každý večer po příchodu domů nechtěla nikoho vidět, neměla na nic náladu a jen si pobrečela nad tím neštěstím, že je nucena do něčeho takového. Tohle rozhodně nebyla ta vysněná práce kdesi v klidu a bez lidí. Pravda, chvilku už přeci jen za ten týden v kanclu strávila, ale v podstatě to k ničemu moc nebylo, protože Kavi nemá nikam přístup, že ano. Akorát tak přepsala pár papírů a sepsala jeden blábol na blog. Ale jestli má následovat ta kancelářská práce, tak to za to snad i stojí.
Jenže pátek přinesl špatné zprávy: nahánění lidí rozhodně nekončí - naopak dostaneme i další úžasný produkt, který máme všem vnucovat.
Kavi tak přišla domů, lehla si do postele a probrečela tři hodiny, protože je v pasti. Buďto s tím může seknout a jít zpátky na pracák, kde ji nic dobrého nečeká, anebo se pokusí vydržet alespoň měsíc do výplaty, což se jeví jako nadlidský úkol a Kavi má radši chuť skočit pod metro, než tohle dělat.
A taky otázka, co by na to řekl pracák, kdybych s tim sekla...
Poraďte Kavi, co má dělat; nechce vypadat, že je vybíravá, ale tohle je prostě přeci jen moc...
Já bych došla na pracák s tím, že se jednalo o lživý náběrový inzerát, který nemá se skutečností nic společného, popsala bych realitu a řekla bych, že se moc omlouvám, ale že na práci podomního dealera opravdu nemám a pokud není na pracáku kráva či vůl - nevím kdo tě měl na starosti, tak by to měli pochopit. Peníze sice mít nebudeš, ale budeš o zkušenost bohatší. Já tyhle pohovory, kde tě chtějí vzít skoro na místě, mám hned za podezřelý, pokud se nejedná o soukromníka, protože je něco shnilého ve státě Práce. 8D
ReplyDeleteHmm... mě zaráží, že ti to přišlo mejlem. Mně oficiální pozvánka od pracáku přišla do vlastních rukou poštou, takže bych si nejdřív ujasnila, jak moc pracák trvá na tom, abys to vzala.
ReplyDeletePokud trvá, tak rozhodně zkus ten lživý inzerát. Pracák jich má plno a já to nechápu - jsou to profláknuté firmy, které "zaměstnance" berou na hůl pravidelně a často si vybírají právě mladé lidi bez praxe, protože je to snadný cíl. Vezmou víceméně kohokoliv a proto se z oficiální pozvánky stává past, což je situace, která by neměla nastat vzhledem k tomu, že pracák by měl žadatele o uveřejnění místa prověřit, případně inzerát stáhnout po obdržení stížnosti. Zkus si firmu prolifrovat googlem, třeba budeš překvapená, k jakému materiálu se dostaneš. Mohlo by se ti to pak hodit při jednání s úřadem práce.
A kdyby došlo na nejhorší - počkej do první výplaty, podle toho jednání budou dělat problémy, což je sice špatné pro tebe, ale byl by to další argument pro pracák. A nebo můžeš zkusit být odejita. Jestli jsi na běžnou pracovní smlouvu, budeš pro ně přítěží. Na živnostňák nikdy nechoď!
Jinak, tohle je důvod, proč je imho výhodnější zkusit si najít nějakou brigádu. Jakmile to zaplatí soc./zdrav., moc člověku sice nezbude, ale nehrozí tyto situace a naprosto nepříčetná buzerace ze strany úřadů.
ReplyDeleteNěco podobného se stalo kamarádovi - z inzerátu s názvem "Řidič" se stalo to, že se měl odvézt autem do některé s okolních vesnic a nabízet lidem po domech levnější plyn. Přijde mi, že tohle jsou opravdu jen pasti na lidi. Nebrat.
ReplyDeleteJak píšou holky, celá ta nabídka práce je podezřelá a řídila bych se tím, co ti radí. Osobně asi radši na pracák a hledat si něco, co odpovídá tvému vzdělání a schopnostem, i přes veškeré potíže, které to obnáší, než tohleto...
Drž se! :)