Thursday 1 August 2013

Rodinka se rozrostla

Naše malá rodinka tady na jihu Izu se rozrostla. V sobotu jsme posílili o Hailey, učitelku čínštiny z Hong Kongu, s kterou momentálně sdílím pokoj. Ačkoliv je z nás nejstarší (26), vypadá jako nejmladší, je děsně kjůt a mrňavá a upovídaná. Na rozdíl od nás nestuduje japinu, což je na jejím ústním projevu vidět, její anglině nijak zvlášť nerozumím a nejlepší cestou, jak se s ní domluvit, je čínština, kterou neovládám. Štěně ale jo, takže se stává, že se ti dva ponoří do čínského rozhovoru a já si připadám jak pátý kolo u vozu.
Nejdřív jsem z ní nebyla nadšená, protože má pořád potřebu se na něco ptát, ale teď už to celkem jde. Jak je tu nová, tak mi připadá jako dítě, o které se tu se Štěnětem máme postarat. A ono to tak v podstatě je - pořád slyším Nauč Hailey tohle a nauč ji tamto a ona na mě pořád kouká těma velkýma zvědavýma očima a potřebuje poradit, kam co patří a co má dělat. Chudák Štěně ji dneska vyfasovalo na úklid chatky a to, co stíháme tak za hoďku a tři čtvrtě s přestávkama, tak to jim dneska trvalo 3 hodiny. Nikdo nebyl nadšen.
 Šiinokijama v současnosti
Protože je tu Hailey jen na pár dní, jeli jsme s ní včera a předevčírem k moři. Ukázalo se, že je dalším zástupcem ostrovních národů, které mají moře kam se podívají, ale plavat neumí. Nechápu. Oba dva obdivují, jak úžasně plavu, a přitom kdybych se srovnala s průměrným Čechem, prohraju to na celé čáře. Místo pořádného plavání ji tedy Štěně učilo šnorchlovat, což mi nakonec nedalo a pustila jsem se do toho taky. Ale odmítám na sebe navlíkat těch x vrstev oblečení, když je venku takovej hic, takže šnorchluju jen v plavkách (ke všeobecnému pobavení Japonců). A připadám si s tím šnorchlem strašně pitomě (nemluvě o tom, co mi ta voda dělá s vlasama -_-). Nicméně jsem překonala počáteční strach, že když koukám pod vodu, tak absolutně netuším, kde se nacházím, a teď už mi to jakž takž jde. Viděla jsem tedy rybičky, miniaturní oliheň a ty zatracený šmejdy medúzy, který mě zase žahly. Nemám je ráda - bolí to jak svině! Ale jinak je to zábava - Štěně už to šnorchlování pořádně natrénovalo, takže si teď rádo hraje na žraloka a s Hailey nás pronásleduje. A protože já jsem asi přirozený talent (ještě se neutopila, tak se musí pochválit XD), tak se spolu občas vydáme ke skalám na rybičky, zatímco Hailey u břehu polyká hektolitry slané vody. Ten kluk fakt nemá žádný koncept osobního prostoru - to si tak plavu a najednou z ničeho nic otočím hlavu a on je asi pět cenťáků daleko (což mě zaskočí a musím na hladinu, abych se nadechla/uklidnila).

Jen pro představu, jak děsně kjůt Štěně je, vám sem hodím odkaz na video. Nemohla jsem si pomoct - byl prostě příliš kjůt! <3
I nadále spolu sledujeme Kimi ni Todoke a více méně každý večer se zdržíme v obýváku a kecáme. Hailey se zpočátku chtěla přidat, ale prý vedem příliš osobní řeči a míra našeho očního kontaktu ji znepokojila, tak to docela rychle vzdala. Mimochodem jsem se rozhodla, že jestli nám tenhle semestr otevřou čínštinu pro nesinology, zapíšu se tam.

Jinak jsme tu o víkendu měli večer s taiwanskou kuchyní, kdy Štěně vařilo a my mu s Hailey pomáhaly. Na to, že nikdy nevařil, to bylo překvapivě dobré a chci od něj recept na tu chlebovou rakev. Akorát teda neodhadl množství, takže jsme to dojídali ještě včera XD
Štěně v akci XD
 Taiwan Coffin Bread 棺材板 - Guan cai ban (?)
btw povšimněte si toho talíře - ten detail byl prostě k nezaplacení XD
V úterý jsem zas vařila já a Štěně pomáhalo. Zaplať pánbůh za něj - sama bych to asi nezvládla. Na rozdíl od Štěněte jsem toho zas ukuchtila jen tak tak že to stačilo. Měli jste vidět ten překvapený výraz hostitelské rodiny, když zjistili, že se brambory dají strouhat XD

Máme tu tedy srpen a naše dny posledních prázdnin ever pomalinku utíkají. Nechtěli byste si nás tady nechat? Já se nechci vrátit...

btw miluju slevy a ještě víc miluju zlevněný japonský podprsenky, který vám z áček udělají úžasná céčka, a ještě jsou děsně kjůt. V Čechách je to samá černá a bílá a béžová a tady jedou od pastelových barev po zvýrazňovače. Akorát teď mám prsa pořád v zorném úhlu, což je dost zvláštní pocit. Ale zase jsem poprvé zachytila, jak mi někdo kouká do výstřihu XD

btw nevím, jestli je to tím časovým rozdílem či co, ale stále mě pronásleduje pocit, že jsem odtržená od svého (nejen internetového) okolí - lidi, žijete vůbec ještě?

2 comments:

  1. Žijeme, to jsi dělala bramboráky, nebo proč si strouhala brambory? Tak rakev vypadá dobře. 8D

    ReplyDelete
  2. "Měli jste vidět ten překvapený výraz hostitelské rodiny, když zjistili, že se brambory dají strouhat XD"
    XD Právě jsme se společně s mužem málem zadusili smíchy večeří. xD

    A žijeme. :) A taky chceme do Japonska. Nechceš nás příště vzít s sebou? xD

    ReplyDelete