Hiro Arikawa - Freeter, ie o kau

Seidži Take je takový normální absolvent vejšky, který se vždy tak nějak normálně potloukal životem, když ho brigáda přestala bavit, ze dne na den skončil a našel si něco jiného. Jenže nastal čas najít si zaměstnání na plný úvazek a stát se dospělým. Seidži ovšem narozdíl od svých známých nechce dospět - svoje první zaměstnání opustí po pouhých třech měsících. A když hledání něčeho jiného selže, pokračuje ve svých brigádách, aby si alespoň něco vydělal, a jakmile si něco našetří, zase toho nechává.

Nejspíš by to takhle pokračovalo i dál, kdyby jednoho večera nevylezl po celém dni hraní her ze svého pokoje a nenašel doma svoji starší sestru, která nyní bydlí s manželem v Nagoji, a matku sedící ve tmě v obýváku opakujíc pořád dokola "promiňte, že jsem neumřela." Když další den navštíví psychiatrii, je matce diagnostikována deprese, předepsány léky a rodině doporučeno, aby matku zbavili stresu. Jenže stres pro ni představují lidé ze sousedství, co ji a vlastně celou rodinu soustavně šikanují. Tehdy se Seidži rozhodne, že je načase něco udělat.

Nejprve si najde sice velmi dobře placenou, nicméně fyzicky náročnou brigádu u silničářů. Jako jeden z mála mladých lidí však neskončí hned po týdnu, nýbrž zatne zuby a vydrží. Stejně tak zatne zuby a poprosí o radu ohledně hledání zaměstnání svého otce, s kterým má poněkud problematický vztah. A tím začíná Seidžiho proměna v dospělého.

Tuhle knížku jsem si koupila vlastně tak trochu náhodou. Vyšla jen chvilku před mým odjezdem, takže byla ve všech knihkupectvích, a já znala název, i když jsem to stejnojmenné dorama s Ninem v hlavní roli ještě neviděla. Tak jsem si řekla proč ne, a vzala ji.

Těžko říct, jestli to bylo tím, že jsem těsně předtím četla Higašina, ale tahle knížka se četla strašně dobře, byla vtipná, propracovaná, s realistickým příběhem. Čím si chudák Seidži musel projít, než našel tu pravou práci. Čtenář s ním prostě musel soucítit, já obzvlášť, protože už se mi to taky blíží a příští rok už je můj poslední strávený na vysoké škole.

Knihu tedy vřele doporučuji (škoda jen, že si to většina z vás asi nepřečte, neboť jsem neslyšela, že by to někdo přeložil, byť jen do angličtiny). Problém ovšem nastal, když jsem následně chtěla zkouknout ono stejnojmenné dorama. Základní příběh - tedy Seidži s nemocnou matkou a přísným otcem - zůstal, ale zbytek je vzhůru nohama (třeba Čiba-san hned v prvním dílu a Seidžiho nadřízená? wtf?! O_o). Docela mě to zklamalo a asi budu muset se zkouknutím počkat, až si tu knihu nebudu tolik pamatovat (netřeba říkat, že to u mě Ninovo hodnocení nijak nezvýšilo, i když to není jeho chyba).