Tak jo, uznávám, jsem divná.
V úterý se tady hroutim, jak nic nemá cenu, a přijde pátek a já jsem vysmátá, jak kdybych vyhrála ve sportce.
Včera jsme totiž psali test z Úvodu do jazyka, v pořadí již druhý za tento semestr. Učila jsem se celej tejden a vyplatilo se! Mám zápočet! Teď už mě z toho čeká jen zkouška - teda, to "jen" je trochu zavádějící. Ta zkouška na tom bude to nejhorší, protože kdo mě zná, ví, že nejsem zrovna ukecanej člověk. A navíc jsem se zapsala k Jonášovi. Ti, kteří ho neznají, nejspíš nepochopí. TSal o něm prohlásila, že je to chodící oxymóron, a já plně souhlasim. Je to totiž jeden z mých nejoblíbenějších vyučujících, ale zároveň bych ho občas (čti: v průběhu každé hodiny, kterou s nim mám) nechala zmizet (nejlépe beze stopy a na hodně dlouho). I přesto jsem se k němu zapsala, i když má jen dva termíny, zatímco jeho kolegyně jich má o hódně víc. Bude to docela drsný, ale přeci jen raději jeho, ke kterému jsem chodila na ty hodiny, než tu jeho kolegyni, kterou jsem jen tak zahlídla koutem oka na včerejším testu.
Taky mám zápočet s Praktických cvičení 1 a 2, ale ty jsem dostala rovnou, žádný testy (zaplať pánbůh).
Dnes jsme taky na semináři dostávaly zpět naše překlady. Teda, čekala jsem hodně věcí, ale to, co přišlo, rozhodně ne. Bob je totiž takovej ten typ člověka, co se dokáže hodně rychle naštvat, a tak jsem čekala, že vzduchem budou lítat zmačkané stránky, popřípadě jen jejich útržky. Ale překvapil mě; zvesela přišel, postupně procházel jednotlivé práce, něco se konzultovalo. Neječel, nevztekal se, byl naprosto klidnej. Můj překlad si nechal samozřejmě až nakonec (zbavim se někdy tohohle prazvláštního obyčeje být vždycky poslední?). Dokonce to ani nebylo tak strašné, jak jsem si myslela, že to bude. Uff (spadl jí obří balvan ze srdce). Přes Vánoce se bude předělávat a v lednu budem chodit zkoušet své štěstí - máme tři pokusy, tak doufám, že aspoň na ten třetí to dám.
Jo, a na japině jsme psali test. Napsala jsem jich blbě už docela dost, ale tentokrát jsem tomu nasadila korunu, když jsem si někde spletla hiraganový "ru" s tím katakanovým. Nj, jsem blbá, já vim. Ale hold prostě nedokážu pochopit, proč vždycky dělám takový pitomý chyby - já vim, že nemůžu bejt dokonalá - ani nechci - ale snad bych už po víc jak dvou měsících měla být schopná psát správně, ne? Tak snad příště - příště je totiž zápočtovej test - tam to zvorám a pápá vejško.
...má schopnost začít optimisticky a končit pesimisticky mě nepřestává fascinovat XD
