Všichni to známe, někteří z nás z toho mají noční můry a někteří to milují. Zpočátku to vypadá jednoduše: stačí se hezky zatvářit a je to, ale když je po všem, leckdy nám z výsledku naskakuje husí kůže.
Ano, mluvím o focení. To je snad ta nejhorší činnost hned po pronášení proslovů na veřejnosti. Celou základku a gympl jsem se vždy snažila při školním focení nasadit, když už ne hezký, tak alespoň inteligentní výraz. Bez úspěchu (kromě fotky ze druháku-nebo to byl třeťák?). Mně je prostě souzeno vypadat jako totální vypatlanec na každý mý fotce.
Ale dnešek byl vrchol. Slyšeli jste o tom, že na fotkách na doklady nesmí být vidět zuby? Já až dodnes ne. Co je kruci tohle za nařízení?! Víte, jak je krucinál problematický nacvičit alespoň trošinku pěknej úsměv a pak přijít na to, že to bylo k ničemu? Nechápejte to špatně, já si nestěžuju na to, že se nemůžu usmívat (já to ani neumim). Já jsem nakrknutá, protože tady taky existují lidé, kteří prostě fyzicky nedokáží schovat zuby - mají předkus. Příkladem budiž má maličkost. Buďte tak laskaví a řekněte mi, jak mám zatraceně schovat zuby, když mám předkus?? Co kdyby někdo měl odstálý uši a oni mu řekli, ať si je připlácne k hlavě? Copak je tohle vůbec možný?!
Takhle mě nikdo nenaštval už od základky - vyšla jsem odtamtud se slzama ponížení a odmítám si tam zejtra dojít pro ty zatracený fotky!
